Necenzurujeme.cz

Důvodem byl její vstup do evropské frakce Patrioti pro Evropu, kde zasedá po boku Andreje Babiše či Viktora Orbána. Zatímco oficiální rétorika mluví o „pokračující úzké spolupráci“, v zákulisí proběhl nekompromisní vnitrostranický boj, v němž moderní marketingový pragmatismus narazil na nehybnou zeď komunistického dogmatu. Přežije komunistická strana bez své nejvýraznější osobnosti a co tento krok znamená pro financování a budoucnost koalice STAČILO!?

Izolace v bruselském skleníku a proměna evropské levice

Pro pochopení tektonických posunů v centrále komunistické strany v pražské ulici Politických vězňů je nutné se nejprve podívat na dění v Evropském parlamentu. Evropský parlament je obří, procedurami svázaný mechanismus, ve kterém solitérní poslanci bez silného frakčního zázemí nemají téměř žádný vliv. Veškerá reálná moc a rozhodovací práva se dělí mezi velké politické rodiny.

Po evropských volbách se Kateřina Konečná ocitla v komplikované situaci. Její dosavadní politická frakce – Levice v Evropském parlamentu (GUE/NGL) – prošla výraznou proměnou. Původní sociálně-ekonomický program zaměřený na obranu práv pracujících a kritiku nadnárodního kapitálu postupně nahradil západní progresivismus. Hlavními tématy frakce se staly genderová agenda, identitární politika, radikální klimatická opatření a otevřená podpora migrace. Pro konzervativně založenou českou levicovou základnu však byla tato témata zcela neakceptovatelná. Konečná tak zůstala nezatříděnou poslankyní, což v praxi znamenalo ztrátu řečnického času, vlivu ve výborech i možnosti zpravodajovat klíčové tisky.

Vstup do frakce Patrioti pro Evropu na podzim 2026

Cestu z politické izolace našla europoslankyně na podzim roku 2026. Připojila se k frakci Patrioti pro Evropu, kterou zformoval Andrej Babiš společně s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a rakouským politikem Herbertem Kicklem. Frakce nabízela přesně to, co Konečná pro svou práci v Bruselu potřebovala: silnější hlas, mediální zásah a vliv na chystanou legislativu.

Z hlediska politické taktiky nabízel tento krok řadu průniků:

• Ostrá kritika unijního Green Dealu a jeho negativních dopadů na průmysl a obyvatelstvo.

• Zásadní odpor vůči Migračnímu paktu a požadavek na důslednou ochranu vnějších hranic.

• Důraz na národní suverenitu a odmítání federalizačních snah Evropské unie.

Zatímco z technologického pohledu dává tato koalice smysl, pro tradicionalistické křídlo uvnitř komunistické strany znamenal tento krok překročení nepřekročitelné hranice.

Proč ortodoxní marxismus odmítá spojenectví s Babišem a Orbánem

Rozhořčení, které se vůči Konečné v řadách KSČM zvedlo, pramenilo z hlubokých ideologických dogmat. Marxisticko-leninská teorie nahlíží na svět skrze optiku třídního boje mezi vykořisťovanou pracující třídou a kapitálem. Z tohoto pohledu vyvolalo spojenectví s Patrioty tři zásadní rozpory.

1. 1. Paradox oligarchy
   Andrej Babiš představuje pro klasického komunistického ideologa přesný symbol kapitalistického oligarchy. Je vlastník velkého agrochemického koncernu a miliardář, jehož majetek vzrostl v prostředí postprosincevého kapitalismu. Představa spojenectví s člověkem, který reprezentuje koncentraci kapitálu, byla pro stranické dogmatiky naprosto nepřijatelná.
   
   2. Střet s nacionálním konzervativismem
   Tradiční levice se historicky opírá o myšlenku internacionalismu. Naproti tomu projekt Patriotů pro Evropu stojí na národním populismu a konzervativních hodnotách. Lidé jako Viktor Orbán nebo představitelé francouzského Národního sdružení staví svou politiku na národní a tradiční identitě. Pro starší generaci funkcionářů měly tyto pravicové proudy až příliš blízko k historickým směrům, proti kterým se levice v minulosti vymezovala.
   
   3. Maďarský ekonomický model
   Ačkoliv je Viktor Orbán části protestní scény sympatický pro svůj odpor vůči Bruselu, z hospodářského pohledu jde o systém silného propojení státu s provázanými podnikatelskými elitami. Pro zastánce plánované ekonomiky a společenského vlastnictví tak tento model nepředstavuje žádnou smysluplnou alternativu.
   
   Anatomie vnitrostranického rozchodu: Lynč, nebo nutný krok?
   
   Během podzimu 2026 vygradovala vnitrostranická debata v ostrý konflikt. Konzervativní křídlo strany začalo kroky své europoslankyně veřejně kritizovat. Na stranických konferencích zaznívala slova o odklonu od ideologických principů a kariérismu.
   
   Konečná přitom stranu vytáhla z politického zapomnění, když stála u zrodu úspěšného volebního projektu STAČILO!. Tlak ze strany základních organizací i krajských struktur však neustále rostl. Výkonný výbor požadoval vysvětlení a situace se stala neudržitelnou.
   
   Dne 4. listopadu 2026 se proto Kateřina Konečná rozhodla své členství v KSČM ukončit. Éra, ve které byla spojena jména Kateřina Konečná a KSČM, se tím definitivně uzavřela. Ve svém oficiálním vyjádření uvedla, že krok učinila proto, aby zabránila dalším vnitrostranickým rozkolům a uchránila řadové členy před spory. Vedení strany v čele s novým předsedou reagovalo reakcí na tiskovém prohlášení nového předsedy Romana Rouna, v němž potvrdilo konec členství, ale deklarovalo ochotu spolupracovat na nestranické bázi.
   
   Budoucnost projektu STAČILO! a otázka financování
   
   Odchod hlavní tváře staví do složité pozice i celou koalici STAČILO!. Tento projekt fungoval jako široká protestní platforma spojující komunisty, národní socialisty i nezávislé osobnosti. Vše však stálo na osobní popularitě Konečné a zázemí komunistické strany.
   
   Nyní se otevírá klíčová otázka financování a logistiky. KSČM disponuje stranickým aparátem, nemovitostmi i státními příspěvky za získané hlasy. Pokud by stranické orgány odmítly poskytovat finanční prostředky na kampaň nestranické kandidátky působící ve frakci s Babišem, projekt STAČILO! by přišel o zásadní zázemí. Pokud však vedení financování zachová, riskuje odpor vlastní členské základny.
   
   Co znamená odchod Konečné pro další osud komunistické strany?
   
   Odchod dlouholeté předsedkyně a europoslankyně staví tradicní radikální levici před zásadní výzvy, které mohou rozhodnout o její další existenci:
   
   Ztráta výrazné osobnosti: Po neúspěchu v parlamentních volbách v roce 2021 byla Konečná jedinou výraznou političkou, která dokázala oslovit média i protestní voliče. Nové vedení v čele s Romanem Rounem zatím nemá srovnatelný mediální výtlak.
   
   Demografické trendy: Stranická základna se potýká s vysokým věkovým průměrem. Projekt STAČILO! dokázal přitáhnout i mladší ročníky, ti však byli vázáni především na osobu Kateřiny Konečné, nikoliv na značku KSČM.
   
   Ztráta politické užitečnosti pro partnerství: Pro případné budoucí koalice představovala Konečná silný vyjednávací trumf. Bez výrazné tváře ztrácí tradiční komunistické struktury pro ostatní antisystémové hráče na politické scéně značnou část své atraktivity.
   
   Zatímco Kateřina Konečná získala v evropské frakci nový prostor pro svou politiku bez zátěže historické značky, samotnou KSČM čeká složité období hledání vlastní identity a politického přežití. Další a aktualitované ingormace najdete v tomto článku.

Michal Malý
Česká Párty