Necenzurujeme.cz

Detailní čísla z roku 2015 ukazují, že z celkového počtu 29 325 novorozenců se 19 774 dětí (tedy 67,4 %) narodilo rodičům, z nichž alespoň jeden pocházel ze zahraničí. Ve většině případů jde podle INSEE o rodiče narozené mimo Evropskou unii, převážně v oblastech severní a subsaharské Afriky.

Tato data představují zásadní demografický posun na lokální úrovni. Veřejná diskuse, ve které rezonuje téma 67 % novorozenců s mimoevropským původem v Seine-Saint-Denis, poukazuje na širší demografické trendy v západní Evropě a jejich dlouhodobé souvislosti.

Pro srovnání: v celé EU se dnes rodí zhruba 17 % dětí matkám narozeným mimo EU, ve Francii je to 25 %. V roce 1975 stejný demografický zlom přerostl v Bejrútu, kterému se říkalo Paříž Blízkého východu, v patnáct let trvající občanskou válku.

Rozklad pro Seine-Saint-Denis:

1. 51,7 % dětí má matku narozenou v zahraničí
2. 41,5 % dětí má oba rodiče narozené v zahraničí
3. 67,4 % dětí má alespoň jednoho rodiče narozeného v zahraničí

Jak vypadá demografie v Evropě?

Pro pochopení rozsahu změn v Seine-Saint-Denis je přínosné zasadit tato čísla do širšího kontextu. Klíčové téma demografie v Evropě a její současný vývoj popisuje statistický úřad Eurostat na základě dat z roku 2023:

• Průměr Evropské unie: Přibližně 23 % dětí se rodí matkám narozeným v zahraničí (součet původu z EU i mimo EU). Přímo matkám z zemí mimo EU se v průměru rodí 17 % dětí.

• Francie jako celek: V celé zemi se matkám narozeným v zahraničí rodí 25 % dětí. V departementu Seine-Saint-Denis je podíl těchto narození téměř trojnásobný oproti celostátnímu průměru.

• Německo, Belgie, Rakousko a Španělsko: V těchto státech dosahuje podíl dětí narozených matkám se zahraničním původem hodnot mezi 30 % a 35 %.

• Lucembursko: Vykazuje sice vysoký podíl 67 %, jedná se však o specifickou situaci, kde většinu tvoří občané jiných evropských států (Portugalci, Francouzi, Belgičané).

• Bulharsko, Slovensko a Rumunsko: V těchto zemích se podíl pohybuje na nejnižších úrovních v EU, konkrétně mezi 3 % a 4 %.

V Seine-Saint-Denis u Paříže už je 67 % realita. Podle INSEE pochází přes 67 % novorozenců z rodin s mimoevropským původem. Nejde o náhodu. Jak to začalo? Je to finální fáze 70 let starého mechanismu, který začal v Libanonu v roce 1947 a který dnes vysvětluje, jak se z terorismu stala cílená migrace do Evropy.

Když se mluví o rozpadu států na Blízkém východě, většina si vybaví Irák nebo Libyi. Prvním státem, který se ale fakticky rozpadl zevnitř, bez vnější invaze, byl Libanon. Právě tam, už v roce 1947 v uprchlických táborech, vznikl mechanismus, kterému můžeme říkat libanonský model.

Je to model, v němž ozbrojená milice disponuje větší mocí než samotný stát, je financována a řízena ze zahraničí a žije z paralelní ekonomiky. Stát se tváří, že existuje, ale na části území už neplatí jeho zákony. 

Anatomie rozpadu státní správy: Tři fáze ztráty kontroly

Proces, při kterém centrální vláda postupně ztrácí kontrolu nad vlastním územím, probíhá podle historicky zdokumentovaného vzorce ve třech klíčových fázích. Tento vývoj byl patrný v Bejrútu v 70. letech a jeho prvky lze dnes pozorovat v oblastech jako Molenbeek, Malmö nebo právě Seine-Saint-Denis:

1. Ztráta monopolu na násilí: Slabá centrální vláda rezignuje na vymáhání práva v určitých oblastech ze strachu z eskalace konfliktu. V Libanonu to byly uprchlické tábory, kam nesměla vstupovat armáda. V evropském prostředí jde o čtvrti, kam složky záchranného systému nebo policie nevstupují bez policejního doprovodu.

2. Financování proxy struktur: Vzniklé mocenské vakuum zaplní militantní či kriminální organizace napojené na zahraniční zájmy. V Libanonu tuto úlohu plnila Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a později Hizballáh financovaný Íránem. V Evropě tuto roli přebírají kriminální klany a radikální sítě provozující paralelní ekonomiku.

3. Vznik paralelní společnosti: Neoficiální struktury vybudují vlastní sociální, vzdělávací a právní systém. Provozují předškolní zařízení, poskytují sociální podpory a řeší spory podle vlastních neoficiálních pravidel. Obyvatelstvo se tím stává na oficiálním státu zcela nezávislým.

No-Go zóny a paralelní společnosti v evropských městech

Francie: 67 % porodnosti jako varování
Ačkoliv muslimská menšina tvoří celostátně přibližně 10 % populace Francie, v departementu Seine-Saint-Denis pochází podle INSEE přes 67 % novorozenců z rodin s mimoevropským původem. Francouzská policie sama eviduje přes 700 tzv. citlivých zón. Nejde o náhodné ghetto, jde o území s vlastními pravidly.

Německo a Švédsko: Nárůst radikalismu
Německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy BfV eviduje bezmála 29 000 radikálních islamistů. Švédská Säpo hlásí nárůst extremismu o desítky procent. Malmö, kdysi symbol bezpečí, má dnes nejvyšší počet střeleb na obyvatele v EU.

Velká Británie: Systém na hraně
Britská MI5 musí alokovat přibližně 75 % operativních kapacit na monitorování islamistických hrozeb a reakci krajní pravice. To vyčerpává státní zdroje a prohlubuje polarizaci.

Od terorismu k cílené migraci: Co začalo v Libanonu, dnes končí v Evropě

Terorismus byl jen první fází libanonského modelu. Druhou fází je migrace. A není náhodná.

Když se rozpadl Libanon, Irák, Libye a Sýrie, nevzniklo vakuum. Vznikl byznys. Na jedné straně milice, která vybírá výpalné, na druhé straně síť převaděčů, která za 3 000 až 10 000 dolarů na osobu organizuje cestu do Evropy. Stejní lidé, kteří včera pašovali zbraně, dnes pašují lidi.

Kdo to vyvolává a kdo to organizuje?

1. Vyvolávají to ti, kdo potřebují chaos. Destabilizace je nejlevnější zbraň. Když Írán financuje Hizballáh v Libanonu, když Turecko otevírá a zavírá migrační bránu do Evropy podle toho, kolik dostane miliard z Bruselu, když jsou přes Bělorusko a Středomoří cíleně tlačeny tisíce lidí, není to selhání. Je to strategie. Prázdné vesnice v Sýrii a přeplněné ubytovny v Evropě jsou dvě strany jedné mince.

2. Organizují to ti, kdo na tom vydělávají. Nejsou to jen převaděči v Libyi. Je to celý řetězec: pašerácké sítě, neziskové organizace dostávající stovky milionů eur z rozpočtů EU na "záchranné operace", právnické kanceláře specializované na azyl, realitní byznys v No-Go zónách, kde majitel paneláku vydělá víc na sociálních dávkách za ubytované než na nájmu od původních obyvatel. Migrace je dnes průmysl s obratem větším než pašování drog.

3. A důvod? Proč zrovna Evropa? Protože Evropa je jediný kontinent, který za rozpad vlastní kontroly ještě platí. Libanon v 70. letech doplatil na to, že se bál vymáhat vlastní zákony. Evropa dnes dělá to samé - ze strachu z obvinění z netolerance toleruje paralelní právní systémy. A dokud bude platit, že se v Bruselu dostane víc peněz na "zvládání migrace" než na její zastavení, bude se migrace cíleně vyrábět tam, kde včera začal terorismus.

Útok na WTC 11. září 2001 nebyl bodem nula. Byl to pouze viditelný projev dlouhého řetězu, jehož první články byly ukovány v uprchlických táborech v Libanonu v roce 1947.

Tento konflikt nepřichází frontálně. Nepřekračuje hranice v podobě tankových divizí. Vrací se plíživě - jako daň, kterou všichni Evropané platí v podobě vyšších nájmů v bezpečných čtvrtích, vyšších rozpočtů na bezpečnost a ztráty kontroly nad vlastními městy.

A začíná to nevinně vypadající statistikou: 67 % novorozenců.

Budu rád, pokud v Praze 8 vyberete naši kandidátku a dáte mi preferenční hlas. Za našimi kandidáty je dlouholetá poctivá práce nejen v politice.

Michal Malý
kandidát do Zastupitelstva MČ P8
SPD pro Prahu 8 s podporou Česká Párty, PRO a Svobodní