Necenzurujeme.cz

Donald Trump nevstoupil do světa byznysu jako chudý self-made man, jak sám v rámci marketingu občas naznačoval. Jeho základy byly pevně vybudovány v rodinné firmě jeho otce Freda Trumpa. Fred Trump byl nesmírně úspěšný a systematický developer, který zbohatl na stavbě rezidenčních domovních komplexů pro střední třídu v okrajových částech New Yorku – především v Brooklynu a Queensu. Mladý Donald se v této firmě naučil základy řemesla, stavebního managementu a vyjednávání s městskými úřady.

Donald Trump měl však mnohem větší a okázalejší ambice než jeho otec. Okrajové čtvrti New Yorku mu byly malé; jeho životním cílem bylo dobýt prestižní, mrakodrapy posetý Manhattan.

 

První průlom: Hotel Commodore (Grand Hyatt)

Na konci 70. let 20. století realizoval svůj první masivní manhattanský projekt. Šlo o rekonstrukci zcela zchátralého a upadajícího hotelu Commodore, který se nacházel hned vedle nádraží Grand Central. Manhattan v té době procházel hlubokou ekonomickou a sociální krizí, město bylo na pokraji bankrotu a kriminalita byla na vrcholu.

Trump dokázal této situace využít. Vyjednal s městem tehdy nevídané, masivní daňové úlevy na dobu 40 let a spojil se se silným řetězcem Hyatt. Hotel kompletně přetvořil na moderní, sklem obložený Grand Hyatt. Tento krok z něj okamžitě udělal uznávaného hráče na manhattanském realitním trhu.

Vlajková loď: Trump Tower

V roce 1983 Trump dokončil projekt, který se stal jeho celoživotním symbolem a základnou – Trump Tower na slavné Páté Avenue. Tento 58patrový luxusní mrakodrap se skleněnou tmavou fasádou, vnitřním vodopádem, mramorem a mosaznými prvky přesně definoval to, co se později stalo celosvětově známým estetickým stylem značky Trump: okázalost, luxus a nekompromisní sebepropagace.

V této éře 80. let se Donald Trump stal pro americká média ztělesněním úspěchu, dravého kapitalismu a tehdejšího ekonomického boomu. Více o principech investování do realit najdete v našem článku zaměřeném na trh nemovitostí a investiční strategie.

2. Éra bankrotů: Jak přežít šest finančních krachů

Úspěch z 80. let vedl k přehnanému sebevědomí a agresivní expanzi, která byla financována téměř výhradně skrze obří bankovní úvěry a vydávání vysoce úročených dluhopisů (tzv. junk bonds). Trump začal nakupovat aktiva mimo svou hlavní specializaci: pořídil si vlastní leteckou společnost (Trump Shuttle), obří luxusní jachtu a především začal masivně investovat do hazardního průmyslu v Atlantic City v New Jersey.

Když na počátku 90. let zasáhla americkou ekonomiku recese a realitní trh se propadl, Trumpovo impérium se ocitlo v kritické situaci. Vysoce zadružené projekty nedokázaly generovat dostatek hotovosti ani na pouhé splácení úroků z poskytnutých miliardových půjček.

Mezi lety 1991 a 2009 vyhlásily firmy, které Donald Trump vlastnil, spoluvlastnil nebo v nich měl majoritní podíl, celkem šest bankrotů. Všechny se týkaly předlužených hotelů a kasin:

1991 – Trump Taj Mahal: Obří kasino v Atlantic City, které Trump nazýval „osmým divem světa“, se otevřelo s dluhem přes miliardu dolarů. Extrémní úroky z dluhopisů (kolem 14 %) podnik okamžitě stáhly ke dnu. Aby Trump odvrátil totální kolaps, musel prodat svou jachtu, soukromé letadlo a vzdát se 50% podílu ve prospěch držitelů dluhopisů.

1992 – Trump Plaza Hotel and Casino: Další masivní hazardní komplex v Atlantic City, který nebyl schopen v období ekonomického útlumu generovat dostatečný cash flow na splácení dluhů.

1992 – Trump Castle Hotel and Casino: Třetí kasino v Atlantic City, které doplatilo na to, že Trumpovy vlastní podniky si v jednom městě navzájem konkurovaly a přetahovaly si zákazníky.

1992 – Plaza Hotel (Manhattan): Ikonický newyorský hotel, který Trump koupil v roce 1988 za rekordní sumu, byl silně přeplacen. Hotel nebyl schopen vydělat na svou vlastní obří hypotéku, což vedlo k nucené restrukturalizaci, při níž věřitelé převzali 49% podíl.

2004 – Trump Hotels & Casino Resorts: Zastřešující holdingová společnost pro všechna jeho kasina se po letech chronických problémů ocitla v dluzích dosahujících 1,8 miliardy dolarů. V rámci tohoto řízení klesl Trumpův osobní podíl ve firmě na 27 %.

2009 – Trump Entertainment Resorts: Definitivní tečka za Trumpovým působením v Atlantic City. Firma byla tvrdě zasažena globální finanční krizí z roku 2008 a nástupem nové konkurence v sousedních státech. Trump po ostrých neshodách s věřiteli rezignoval na post předsedy správní rady a jeho podíl ve firmě klesl na pouhých 10 %.

3. Právní a kulturní mechanismy přežití: Proč mohl podnikat dál?

Pro středoevropského pozorovatele je často nepochopitelné, jak mohl člověk spojený se šesti masivními bankroty dál vystupovat jako úspěšný byznysmen, vlastnit luxusní majetek a získávat další zakázky. Klíč k tomuto tajemství spočívá v odlišnosti právních systémů a v hlubokých rozdílech mezi americkou a českou podnikatelskou kulturou.

Osobní vs. firemní bankrot

Donald Trump jako fyzická osoba nikdy nezbankrotoval. Všechny výše zmíněné krachy se týkaly výhradně korporací, obchodních společností nebo projektů s ručením omezeným (LLC). Trump důsledně odděloval svůj osobní majetek od majetku svých firem. Dluhy patřily právnickým osobám. Jeho osobní bankovní účty, luxusní sídlo v Mar-a-Lago, soukromá rezidence v Trump Tower a další soukromá aktiva tak byly před věřiteli právně stoprocentně chráněny.

Srovnání systémů: Americká „Chapter 11“ vs. Česká reorganizace

Filozofie řešení úpadku v USA je diametrálně odlišná od systému v České republice. Zatímco evropské právo často vnímá bankrot jako selhání s prvkem trestu, americký systém podle kapitoly 11 (Chapter 11) slouží jako ochranný deštník. Umožňuje firmě pokračovat v provozu, zatímco pod dohledem soudu vyjednává s věřiteli o snížení a odložení dluhů.

Výměna dluhu za podíl (Debt-for-Equity Swap)

Během řízení podle Chapter 11 Trump se svými právníky mistrně využíval vyjednávání z pozice síly. Bankám a institucionálním investorům, kteří drželi jeho dluhopisy, nabídl jednoduchou, ale tvrdou volbu: buď pošlou kasina do úplné likvidace (Chapter 7) a v dražbě rozprodají budovy za zlomek ceny, čímž banky odepíšou miliardové ztráty, nebo přistoupí na restrukturalizaci.

Většina bank zvolila druhou možnost. Snížily Trumpovým firmám dluhy nebo snížily úrokové sazby výměnou za to, že jim Trump postoupil část svých akcií a vlastnických podílů. Tímto způsobem Trump sice postupně ztrácel absolutní kontrolu nad svými podniky, ale samotné nemovitosti a hotely fungovaly dál a on byl očištěn od dluhového balastu.

Hodnota značky jako rukojmí

Jedním z nejbizarnějších aspektů Trumpových bankrotů byl fakt, že sami věřitelé často trvali na tom, aby Donald Trump zůstal tváří zkrachovalých projektů. Jeho jméno bylo vnímáno jako cenné marketingové aktivum. Bankéři věděli, že pokud z nápisu nad kasinem odstraní slovo „Trump“, hodnota nemovitosti okamžitě klesne, protože přitahovala specifickou klientelu.

Trump tak fakticky vzal své vlastní jméno jako rukojmí a vyjednal si podmínky, kdy mu byly ponechávány menšinové podíly nebo vypláceny manažerské odměny i ve chvíli, kdy jeho firmy dlužily miliardy.

4. Změna obchodního modelu a záchrana z Evropy

I když americký právní systém ochránil Trumpův osobní majetek, finanční realita na Wall Street byla po polovině 90. let neúprosná. Tradiční americké bankovní domy (jako Citigroup, JPMorgan nebo Bankers Trust) vyhodnotily Donalda Trumpa jako chronicky nespolehlivého a rizikového dlužníka. Dostal se na nepsanou černou listinu – nikdo v New Yorku mu už nechtěl půjčit na nákup či stavbu dalších nemovitostí.

V této situaci musel Trump provést dva zásadní kroky, které redefinovaly celé Trumpovo impérium pro 21. století.

Partnerství s Deutsche Bank

Když byly americké zdroje vyschlé, Trump našel spásu v Evropě. Německá Deutsche Bank se na konci 90. let a v nultých letech snažila za každou cenu agresivně proniknout na vysoce konkurenční trh investičního bankovnictví v USA. Aby konkurovala zavedeným americkým gigantům, byla ochotna podstupovat mnohem vyšší rizika a financovat klienty, od kterých se ostatní odvrátili.

Deutsche Bank se stala Trumpovým hlavním finančním motorem. Poskytla mu mimo jiné obří úvěr ve výši 640 milionů dolarů na stavbu luxusního mrakodrapu Trump International Hotel and Tower v Chicagu v roce 2005. Vztah byl však plný dramatických zvratů.

Když v roce 2008 propukla světová finanční krize, Trump nedokázal splatit splátku ve výši zhruba 40 milionů dolarů, za kterou osobně ručil. Místo snahy o dohodu Deutsche Bank zažaloval. V žalobě tvrdil, že finanční krize byla „vyšší mocí“ (force majeure), banka nese vinu na kolapsu trhu, a proto jí nemusí nic vracet. Požadoval dokonce odškodné 3 miliardy dolarů.

Banka reagovala tvrdou protidohodou a žalobou na splacení. Celý spor byl nakonec vyřešen bizarním interním manévrem: divize komerčních realit Deutsche Bank s Trumpem definitivně skončila, ale klienta se ujala divize Private Wealth Management (správa majetku pro nejbohatší lidi) téže banky. Ta Trumpovi půjčila peníze, aby mohl splatit dluh její vlastní sesterské divizi. Toto spojenectví trvalo až do ledna 2021, kdy Deutsche Bank po útoku na americký Kapitol oficiálně oznámila, že s Trumpem definitivně přerušuje veškeré obchodní styky.

Licenční franšíza: Generování milionů bez vlastního rizika

Zkušenosti s dluhy a bankroty vedly Trumpa k vytvoření nového, revolučního obchodního modelu pro jeho konglomerát Trump Organization. Uvědomil si, že nejstabilnější a nejbezpečnější byznys je ten, do kterého nevkládá žádný vlastní kapitál a nemusí si na něj brát rizikové úvěry. Přeměnil Trump Organization na globální licenční agenturu.

Mechanismus fungoval následovně:

Externí developerská skupina (například v Panamě, Istanbulu, Soulu nebo na Filipínách) zakoupila pozemky a na vlastní náklady a riziko postavila luxusní mrakodrap či hotel.

Trumpovi zaplatila masivní jednorázový poplatek (často v řádu milionů dolarů) pouze za to, že mohla na budovu umístit zlatý nápis TRUMP.

Kromě poplatku za licenci získával Trump procentuální podíly z každého prodaného apartmánu nebo z pronájmu hotelových pokojů.

V mnoha případech jeho firma navíc budovu za další poplatky přímo manažersky spravovala.

Pokud projekt prosperoval, Trump vydělával obrovské sumy. Pokud projekt zkrachoval nebo se dostal do problémů, Trump neutrpěl žádnou finanční ztrátu, protože nebyl vlastníkem nemovitosti. Maximálně z budovy nechal odmontovat své jméno, aby si chránil reputaci značky. Tento model z něj udělal globálního miliardáře s obrovskými toky hotovosti, které již nebyly závislé na schválení úvěrů od bank na Wall Street.

5. Právní bitvy v New Yorku a současná finanční stabilizace

Po odchodu z prezidentského úřadu v roce 2021 čelil Donald Trump a jeho rodinná firma dosud největší právní a finanční hrozbě ve své historii. Generální prokurátorka státu New York Letitia James podala masivní civilní žalobu pro finanční podvody.

Žaloba tvrdila, že Trump, jeho synové Donald Jr. a Eric a nejvyšší vedení Trump Organization po dobu více než deseti let systematicky a záměrně nadhodnocovali hodnotu svých nemovitostí (včetně mrakodrapu na 40 Wall Street či rodinného sídla Seven Springs) ve finančních výkazech. Cílem bylo oklamat banky a pojišťovny a získat tak výhodnější úrokové sazby a podmínky pojištění.


Původní likvidační rozsudek

V únoru 2024 soudce Arthur Engoron rozhodl v neprospěch Trumpa. Vynesl verdikt, podle kterého měl Trump zaplatit pokutu 355 milionů dolarů, která s naběhlými úroky okamžitě přesáhla hranici 500 milionů dolarů. Pro hotovostní rezervy Trump Organization to byla potenciálně smrtící rána. Pokud by Trump částku nesložil, hrozila generální prokuratura nuceným zabavováním a prodejem jeho nejcennějších manhattanských nemovitostí. Trump musel složit záruční bond ve výši 175 milionů dolarů, aby mohl spustit odvolací proces.

Zvrat u odvolacího soudu

Situace nabrala radikální obrat. Odvolací soud v New Yorku přezkoumal rozsudek a vydal zásadní rozhodnutí: peněžitou pokutu ve výši půl miliardy dolarů zcela zrušil.

Soud konstatoval, že takto obří finanční postih je v civilním řízení, kde žádná banka fakticky neutrpěla přímou finanční ztrátu (všechny úvěry byly řádně splaceny i s úroky), zjevně nepřiměřený a porušuje 8. dodatek Ústavy Spojených států, který zakazuje ukládání nadměrných pokut a krutých či neobvyklých trestů. Toto rozhodnutí sejmulo z Trump Organization bezprostřední hrozbu finančního kolapsu a složená kauce byla uvolněna, ačkoliv prokuratura se stále pokouší věc zvrátit u nejvyššího soudního orgánu státu New York (Court of Appeals).

Současná provozní omezení

I když finanční hrozba pominula, odvolací soud potvrdil, že k civilnímu podvodu docházelo, a ponechal v platnosti některá restriktivní provozní opatření:

Zákaz vedení: Donald Trump a jeho synové mají nadále časově omezený zákaz působit jako statutární orgány nebo nejvyšší manažeři v jakékoliv korporaci registrované ve státě New York. Každodenní exekutivní řízení operací tak muselo být formálně přeneseno na jiné manažery.

Nezávislý monitor: Uvnitř Trump Organization nadále působí soudem nařízený externí nezávislý dohled (monitor), který kontroluje veškeré finanční výkazy, ocenění majetku a velké transakce, což firmě znemožňuje provádět netransparentní účetní operace.

Omezení úvěrů: Firma má nadále zakázáno žádat o úvěry u finančních institucí se sídlem v New Yorku.

Díky globální diverzifikaci – vlastnictví lukrativních golfových resortů na Floridě (Mar-a-Lago, Doral), ve Skotsku (Turnberry) a Irsku, spolu s příjmy z komerčních nájmů – však Trump Organization tuto právní krizi přečkala bez nutnosti rozprodeje rodinného stříbra.

6. Geopolitika, Blízký východ a rozpadající se hranice mezi byznysem a politikou

V současnosti se byznys a finance rodiny Trumpových definitivně protnuly s globální geopolitikou a energetickým trhem. Nejlepším příkladem je situace kolem strategického Hormuzského průlivu v Perském zálivu, kde napětí a konflikty s Íránem opakovaně vedly k vážnému narušení tras tankerů a k následnému skokovému nárůstu světových cen ropy, kdy se cena severomořské ropy Brent vyšplhala až ke 120 dolarům za barel.

Tato situace, která pro běžné americké spotřebitele znamenala zdražení pohonných hmot, přinesla Trumpově rodině a lidem v jejím nejbližším okolí masivní zisky skrze tři hlavní kanály:

1. Růst energetického portfolia

Podle finančních přehledů a majetkových přiznání vlastní Donald Trump rozsáhlé investiční portfolio v největších světových ropných a energetických korporacích. Rostoucí ceny ropy a zemního plynu přinášejí těmto gigantům rekordní zisky, z nichž vyplácejí vysoké dividendy, což přímo zvyšuje celkovou likviditu a hodnotu aktiv rodiny Trumpových.

2. Příliv kapitálu z Blízkého východu

Druhým klíčovým pilířem je přímé finanční spojení s investičními fondy v Zálivu. Po skončení prvního prezidentského období získal Trumpův zeť Jared Kushner přes svůj fond Affinity Partners investici ve výši 2 miliard dolarů od Saúdskoarabského veřejného investičního fondu (PIF), vedeného korunním princem Mohammedem bin Salmánem. Tento kapitál generuje obrovské manažerské poplatky a posiluje vliv celé rodiny v regionu Blízkého východu.

3. Expanze mezinárodních licenčních projektů

Zatímco západní banky zůstávají opatrné, výnosné trhy na Blízkém východě a v Asii zažívají nový boom značky Trump. Společnost uzavřela lukrativní licenční smlouvy na výstavbu luxusních Trump Towers a golfových resortů v Ománu, Dubaji a Saúdské Arábii. Geopolitický vliv a obchodní zájmy rodiny se tak slily v jediný provázaný celok, kde politická rozhodnutí a globální krize přímo ovlivňují rozvoj a finanční zdraví pro Trumpovo impérium.

Michal Malý
Česká Párty