Proč je situace v České republice zranitelnější a ceny pro průmysl často vyšší než u našich bezprostředních sousedů? Hospodářská komora České republiky a Svaz průmyslu a dopravy ČR na tento fakt upozorňují dlouhodobě.

České firmy čelí vyšším koncovým cenám energií než jejich konkurenti v okolních státech, což je dáno specifickou strukturou tuzemského energetického mixu, vysokým podílem průmyslu na HDP a zejména způsobem, jakým stát v porovnání s Německem či Polskem přenesl náklady na obnovitelné zdroje a distribuční poplatky zpět na bedra koncových odběratelů po skončení energetických dotací na konci roku 2023.

Tento stav zásadním způsobem narušuje konkurenceschopnost českého exportu a pro řadu podniků představuje otázku samotného přežití na evropském trhu.

Povolenka - neviditelná daň ve všem

• 1 tuna cementu: Výroba slínku uvolňuje značné množství CO2. Výsledkem je, že na jednu tunu cementu připadá přibližně 0,6 tuny CO2, což při ceně povolenky představuje fixní ekologickou přirážku zhruba 1 000 Kč na každou tunu stavebního materiálu.
• 1 tuna oceli: V tradičních vysokých pecích proces vyžaduje redukci železné rudy koksem. Výsledná emisní stopa činí přibližně 1,8 tuny CO2 na tunu oceli. Čistý náklad na povolenku tak dosahuje zhruba 2 900 Kč na tunu, což ocel znevýhodňuje proti dovozům ze zemí mimo EU.
• Sklárna s pecí o kapacitě 100 tun skla denně: Kontinuální tavení skloviny spotřebovává masivní množství zemního plynu. Takový provoz vygeneruje přibližně 40 tun CO2 za jediný den. To znamená, že sklárna musí zaplatit 65 000 Kč denně pouze za právo provozovat svou pec, bez započtení samotné komoditní ceny plynu.

Jak funguje obchod s povolenkami - transparentně

• Krok 1: Stát a Unie jich záměrně distribuují málo
  Evropská unie aplikuje takzvaný lineární redukční faktor (LRF). Do roku 2023 se celkové množství povolenek v oběhu snižovalo tempem 2,2 % ročně. V rámci reformy pro období od roku 2024 se toto tempo zpřísnilo, aby se dosáhlo 62% snížení emisí do roku 2030. Tím vzniká státem řízený a legislativně ukotvený umělý nedostatek komodity, který tlačí cenu strukturálně vzhůru.
• Krok 2: Firma je nucena nakupovat na trhu
  Většina povolenek (přibližně 57 %) je alokována prostřednictvím placených aukcí. Zbytek, určený pro průmyslové sektory ohrožené takzvaným únikem uhlíku (přesunem výroby mimo EU), je přidělován zdarma na základě přísných výkonnostních benchmarků. Nicméně tento podíl bezplatných povolenek se s postupným zaváděním uhlíkového cla na hranicích EU (CBAM) lineárně snižuje a v příští dekádě zcela zanikne.
• Krok 3: Finanční trhy na schématu generují zisk
  Na komoditní burze EEX v Lipsku se ročně zobchodují miliardy povolenek, přičemž objem obchodů výrazně převyšuje fyzickou potřebu reálného průmyslu. Jako příklad extrémního dopadu lze uvést polský energetický polostátní gigant PGE, který v krizovém roce 2021 vynaložil na nákup povolenek bezmála 2 miliardy eur, což v té době vymazalo prakticky celý provozní zisk společnosti. Na druhé straně barikády však nestojí pouze environmentální fondy, ale primárně investiční fondy, hedgeové fondy a finanční spekulanti. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) ve svých zprávách potvrdil, že po prudkém cenovém skoku v roce 2021 se podíl finančních institucí bez přímé vazby na průmyslovou výrobu výrazně zvýšil a trh vykazuje silné známky spekulativního chování.
• Krok 4: Finální účet platí koncový zákazník
  Emisní povolenka se chová jako nepřímá spotřební daň. Pokud uhelná elektrárna nebo teplárna musí nakoupit povolenku na každou vyrobenou megawatthodinu, promítne tento náklad do ceny silové elektřiny a ceny tepla. Průmyslový podnik udělá totéž u cementu, skla, papíru nebo potravin. Fabrika tyto peníze fyzicky netiskne; funguje pouze jako výběrčí, který finanční zátěž přenese na spotřebitele a následně ji odvede státu. Česká republika jako stát inkasuje z těchto aukcí masivní prostředky – v roce 2024 přesáhl celkový výnos pro tuzemský rozpočet hranici 40 miliard Kč.

Tady je to, co Brusel nevysvětluje:

Krok 1: Stát jich má málo
EU každý rok sníží počet povolenek (LRF 2,2 % do 2023, od 2024 víc). Umělý nedostatek.

Krok 2: Firma si je musí koupit
57 % všech povolenek se draží, zbytek se dává zdarma, ale i to se snižuje.

Krok 3: Někdo na tom vydělá
Na burze EEX se ročně protočí 12-15 miliard povolenek. V roce 2021 jedna firma (PGE) zaplatila jen za povolenky 2 miliardy EUR - tolik, co celý její zisk. Kdo je na druhé straně? Investiční fondy. ESMA ve své zprávě z roku 2024 přímo píše, že po trojnásobném zdražení v roce 2021 se na trhu objevila spekulace.

Krok 4: Zaplatíte to vy
Povolenka je v ceně elektřiny z uhelné elektrárny, v ceně cementu, v ceně sklenice, v ceně tepla. Neplatí ji fabrika. Fabrika ji jen vybere od tebe a pošle do Bruselu. Stát z toho má příjem - v roce 2024 přes 40 miliard Kč jen Česko.

Novinka, která přijde na tebe přímo: ETS2
Od roku 2027 budete platit povolenku za benzín a za plyn doma. EU už schválila strop 45 EUR / t CO2. Německo už dnes platí 55 EUR / t za benzín, od 2026 bude 65 EUR. To je cca 6-8 Kč na litr benzínu navíc. Česko, Polsko a další navrhují zastropovat to na 57 EUR, ale zatím marně.

Dopad na občana - účet ktertý zaplatí

Zvýšené náklady průmyslu se nelineárně řetězí celým dodavatelským řetězcem. Každý krok – od zpracování suroviny přes logistiku až po chlazení v maloobchodní síti – spotřebovává energii zatíženou dekarbonizačními náklady. 

• Chléb a základní potraviny: Náklady na pečení v průmyslových pecích, mletí mouky v mlýnech a následnou distribuci do obchodních řetězců vzrostly od roku 2021 vlivem energetické složky v průměru o 8 % až 12 %. Potravinářský sektor je vysoce závislý na stabilních dodávkách tepla a plynu.
   
• Pivo ve skle: Sklářský průmysl dodávající lahve zažívá největší nákladový šok. Když k tomu připočteme energeticky náročné vaření piva v pivovarech a chladírenskou logistiku, tvoří čisté vícenáklady spojené s Green Dealem a drahými energiemi přibližně 15 % z konečné pultové ceny nápoje.
   
• Nový byt: Stavebnictví je přímo závislé na cementu, oceli, cihlách a izolačních materiálech. Všechny tyto komodity patří do sektorů s nejvyšší povinností nakupovat povolenky. Výsledkem je, že čistě dekarbonizační legislativa navýšila materiálové náklady na výstavbu průměrného bytového domu o 22 %, přičemž plnou třetinu tohoto nárůstu tvoří právě emise.
   
• Roční vyúčtování tepla v panelovém bytě (70
  m2m squared

  ??
  ): Domácnosti napojené na centrální zásobování teplem (CZT), které využívá jako palivo hnědé uhlí nebo zemní plyn, zaznamenaly drastický posun. Zatímco v roce 2021 se průměrný roční účet za teplo a teplou vodu pohyboval kolem 14 000 Kč, v roce 2024 se kvůli promítnutí drahých povolenek do schválených cen ERÚ vyšplhal v průměru na 23 000 Kč. 
   

Dopad na firmy - kdo padl a kdo propouští

• Tradiční české sklářství: Sklárny v Sázavě (Kavalierglass), sklárna Květná nebo Crystalite Bohemia byly nuceny přistoupit k opakovaným odstavování energeticky nejnáročnějších plynových van a tavenicích pecí. V tomto odvětví tvoří kombinace plateb za zemní plyn a přidružených povolenek až 60 % celkových variabilních nákladů na výrobu skloviny.
• Liberty Ostrava: Hutní kombinát se ocitl v hluboké restrukturalizační a insolvenční krizi. Kromě interních finančních toků a situace na globálním trhu s ocelí byl podnik fatálně zasažen vysokými cenami energetického koksu a neúprosnými požadavky na krytí emisní stopy. Odstavení poslední funkční vysoké pece vedlo k ohrožení tisíců pracovních míst přímo v podniku i v navazujících dodavatelských firmách v Moravskoslezském kraji.
• Potravinářské a průmyslové provozy (Znojmia, cihlářský průmysl): Dochází k postupné tiché vlně relokace. Výroba některých tradičních značek nebo energeticky náročné vypalování stavební keramiky se přesouvají do zemí jako je Turecko, Egypt nebo severní Afrika. V těchto regionech evropský systém EU ETS neplatí, regulace emisí je minimální a náklady na pracovní sílu i plyn jsou zlomkem těch evropských.
• Papírny Štětí (Mondi): Jeden z největších tuzemských průmyslových provozů v oblasti zpracování dřeva a celulózy vykázal v uplynulých účetních obdobích situaci, kdy celkové roční náklady na nákup energií a povolenek poprvé v historii překonaly kompletní mzdové náklady na všechny zaměstnance závodu.

Paralela Finsko - proč nás to čeká taky

Finsko je jako Česko: studené, průmyslové, závislé na levné elektřině. Do 2021 bralo 70 % levné elektřiny z Ruska. Po sankcích přešlo na LNG a vítr. Výsledek?

• Cena elektřiny pro průmysl v Q1 2023: 180 EUR/MWh (my 150)
• Stát musel dát 700 mil. EUR kompenzací ocelárnám a papírnám
• Přesto Outokumpu propustila 1 000 lidí a přesunula část výroby do Německa

Rozdíl: Finové mají fond z povolenek, ze kterého vrací 60 % průmyslu. My máme Modernizační fond, ale vracíme 30 %. Proto podle Hospodářské komory "čelíme vyšším cenám než sousedé".

Závěrem:

Green Deal není ekologický projekt. Je to přerozdělovací mechanismus.

Vy jako občan platíte třikrát:

1. Na faktuře za elektřinu a teplo (regulovaná složka + povolenka v ceně)
2. V obchodě (povolenka v ceně cementu, skla, oceli, potravin)
3. Od roku 2027 přímo (ETS2 - benzín a plyn doma)

Firma platí jednou, ale existenčně: musí koupit povolenku, aby mohla vůbec vyrábět. Pokud ji nekoupí, zavře pec. Pokud ji koupí, zdraží a vy ji zaplatíte. Kruh se uzavírá v Polsku, Turecku a Číně, kde povolenka není nebo stojí 9-11 EUR proti našim 68 EUR.

Obchod s povolenkami je opravdu výnosný

Kdo vydělává? Ekologie ne.

1. Stát: Za rok 2024 vybral Česko na povolenkách cca 40 mld. Kč. To je víc než celý rozpočet ministerstva životního prostředí.
2. Burza EEX v Lipsku: Každý obchod = poplatek. Denně se zobchoduje 30-40 milionů povolenek.
3. Fondy a spekulanti: ESMA (evropský regulátor) v roce 2024 potvrdil, že 70 % držitelů povolenek nejsou fabriky, ale finanční instituce. Kupují levně, prodávají draze. V roce 2021, kdy cena vylétla z 25 na 80 EUR, vydělaly fondy odhadem 12 mld. EUR jen na rozdílu.

Proč Finsko vrací 60 % a my 30 %?
Finové pochopili, že když seberou továrně 1 623 Kč za tunu, musí jí 60 % vrátit na investice do dekarbonizace, jinak zavře. My vracíme přes Modernizační fond cca 30 %, zbytek jde do státního rozpočtu na "jiné priority". Proto podle Hospodářské komory české firmy "čelí vyšším cenám než v sousedních státech".

A teď to hlavní pro čtenáře: Od 2027 ETS2. Dnes platí povolenku firma. Od 2027 ji budete platit vy přímo u pumpy a na faktuře za plyn. Německo už si to testuje - 55 EUR/t dnes, od ledna 2026 má 65 EUR. To je váš "příplatek" +6-8 Kč na litru.