Necenzurujeme.cz

17.listopad – dav, který se nepřichází poklonit odkazu 17. listopadu, ale trčí na místě, číhá, aby mohl pořvávat na politiky, na které se pořvávat smí. Nebo dokonce musí, aby byla prokázána příslušnost ke správnému davu. Příslušníci ječícího davu jsou sami se sebou nadmíru spokojeni.
Jenomže vypadají jako figurky z pekla. Vzpomeňme na epizodu s Václavem Klausem mladším a jeho dcerkou před několika lety.
Andrej Babiš letos na Národní třídu nepřijde. Dav ječících je vzteky bez sebe.
Jak nepřijde? Co tam budeme dělat? Třeba přijde, ne kouzelník, ale alespoň Okamura, nebo Rajchl, uklidňují se. A moralisti nabíhají do útoku. Co je to za premiéra, který nepřijde 17. listopadu?
Problém je v tom, že stejně by moralizovali, kdyby tam přišel. Jen v opačném duchu. A teď jim navíc zmizela přidaná hodnota. Pořvávání na Babiše, kopání do květin.

Tento dav vzdáleně, ale přesto v určité souvislosti připomíná povídku Raymonda Bradburyho „Zástup“. V povídce se ke každé nehodě seběhne zástup lidí, kteří však s postiženým člověkem nemají dobré úmysly. Vždycky se jedná o stejné lidi. Podobné téma se objevilo ve filmu Zjevení (The Gathering) z roku 2002. Zde se ovšem zástup věčně přihlížejících dočká zaslouženého trestu.
Tady žádný trest nepřijde, všechno se bude opakovat až do úplného zblbnutí.
Nebo do vítězného listopadu 2026, pod vedením velkého šáši, který má dnes předpremiéru na Letné.