Necenzurujeme.cz

Poradce Pehe zaklepal na dveře prezidentovy pracovny. Vstoupil, trochu se ošíval jako by měl nepříjemné svrbění. Přistoupil k prezidentovi, který si právě pročítal svůj novoroční projev.
„Pane prezidente, měl byste říct něco o pravdě a lásce a tak…abyste vypadal jako ten Pavel…“
„Pehe, já jsem Pavel!“
Chtěl jsem říct jako Havel, samozřejmě, jsem už z toho úplně zblb…zmatený.“
„Podívejte Pehe, však to tady mám:“
A prezident začal důrazně předčítat: „K tématu rozdělené společnosti se od začátku svého mandátu vracím často. Trápí mě to. Nejsme totiž rozděleni proto, že bychom mezi sebou měli tolik nepřekonatelných rozdílů, ale proto, že důraz na rozpory určuje tón naší veřejné debaty.“
„To je dobrý! Kdo to napsal?“
„No dovolte, Pehe! A vůbec, běžte už pracovat…“
Vypadalo to jako by se pan prezident ušklíbnul, ale možná se to netýkalo pracovního výkonu jeho poradce, ale textu, který si právě po sté pročítal.

Když Pehe dorazil do své kanceláře, čekal tam už návštěvník. Ten, kterého viděl naposledy před dvaceti lety. Ta doba utekla neuvěřitelně rychle, pomyslel si.
Slyšej Pehe, pravil pomalu a rozvážně návštěvník. Tvýmu úpisu právě proběhla doba splatnosti. Tak se připrav na cestu.“
„Veličenstvo! Nešel by ten termín ještě prodloužit? Že bysme dali ještě jednu dvacítku?“
Všechno jde, Pehe, tak mně to tady podepiš. Bude to něco jako druhá hypotéka.“ Návštěvník se zasmál smíchem vskutku ďábelským.
„Musí to být zase krví? Víte, veličenstvo, že minule jsem omdlel.“
„Musí.“

Když se poradce Pehe probral, sedl k notebooku a na síť X napsal: „Rok 2025: U nás se prodrala k moci spodina…“

Temný smích kdesi v pozadí doprovázel jeho úkon „vloženo“.