Necenzurujeme.cz

Evropa stojí na prahu topné sezony, která může bolet jako žádná jiná za posledních deset let. Velkoobchodní cena plynu vyletěla od února na trojnásobek a koncem října prorazila metu 100 eur za megawatthodinu. V Německu se kvůli cenám energií zastavují první provozy, v Itálii lidé zaplnili ulice a v Praze vláda chvatně chystá zákon na zastropování cen. Co se to vlastně děje, proč se vrací duch roku 2022 a kolik tahle krize vytáhne z kapes českých rodin i firem?

V roce 2022, když ruské tanky vjely na Ukrajinu a Evropa se za obrovské peníze odřízla od ruských trubek, znělo z Bruselu i z metropolí ujištění, že nejhorší je za námi. Kontinent vsadil na lodě s LNG, na nové terminály na pobřeží a na to, že dodavatelů bude dost. Podzim 2026 ale ukázal, že jsme si jen vyměnili jednu slabinu za druhou. Místo závislosti na ruských potrubích máme závislost na lodních trasách a na tom, jestli bude klid na Blízkém východě.

A ten klid není. Podle Evropské komise státy EU od startu blízkovýchodního konfliktu připlatily za energie přes 127 miliard eur – přes tři biliony korun. Za ty peníze se mohla modernizovat infrastruktura, posílit obrana, podpořit věda. Místo toho mizí pryč z kontinentu, dusí růst a znovu roztáčí inflaci, kterou centrální banky sotva zkrotily.

Hormuz: hrdlo, kterým teče svět, je sevřené válkou

Proč burza TTF v Amsterdamu vyskočila z únorových zhruba 31 eur nad stovku – a v půlce listopadu se pořád drží kolem 85 až 90 eur? Odpověď leží na mapě Perského zálivu. Hlavní jiskrou je vleklá válka s Íránem, která začala letos v únoru.

Írán sevřel průliv a lodě přestaly plout

Teherán v odpovědi na operace USA a Izraele sáhl po tom, před čím analytici léta varovali – fakticky zablokoval dopravu Hormuzským průlivem. Úžina mezi Ománem a Íránem je přitom tepnou, bez které se světová energetika neobejde. Normálně jí proplouvá zhruba pětina světového LNG a obrovské objemy ropy.

Jakmile se z průlivu stala válečná zóna, pojišťovny přestaly lodě krýt a tankery zůstaly stát v přístavech nebo musely hledat složité objížďky. Bez pojistky nevypluje ani jedna loď. A bez lodí neteče ani kubík plynu.

Katar hlásí vyšší moc, plyn mizí

Ránu pak zasadil Katar, patřící k největším vývozcům plynu na planetě. Po poškození těžby i přístavů a po přímém ohrožení lodí vyhlásil vyšší moc a seškrtal nasmlouvané dodávky nejméně do konce roku.

Katar byl pro Evropu jedním z pilířů. Když řekne vyšší moc, znamená to – slíbené nedodáme, je válka. Z trhu tak zmizely miliardy kubíků, se kterými se na zimu počítalo.

Evropa licituje o každou loď s Asií

Na světovém trhu s plynem se strhla otevřená licitace. Katarský výpadek netrefil jen Evropu, ale i asijské giganty. Čína, Japonsko a Jižní Korea začaly hned skupovat volné kapacity z USA, Austrálie i západní Afriky. Evropské firmy tak musely jít do přímého souboje s bohatými asijskými kupci. A plyn, jako vždy, teče tam, kde zaplatí víc. Burzovní ceny v Evropě proto vystřelily ke stropu.

Evropa teď soutěží o každou loď s Čínou, která má hlubší kapsu, i s Japonskem, které si nemůže dovolit, aby mu v zimě zhasly elektrárny. A ten účet nakonec zaplatí česká domácnost ve své záloze.

Letní omyl: obchodníci čekali na levnější plyn, zásobníky zůstaly poloprázdné

Za současný stav ale nemůže jen válka. Podíl viny nesou i evropští obchodníci a tržní nastavení. Zatímco dříve se zásobníky plnily na doraz bez ohledu na cenu, v létě 2026 přišlo osudové podcenění.

Sázka na krátkou válku, která nevyšla

Na jaře a v létě řada obchodníků nákupy do zásobníků záměrně odkládala. Na trhu vládlo přesvědčení, že střet s Íránem bude krátká epizoda, trasy se rychle otevřou a ceny spadnou na předválečnou úroveň. Nikomu se nechtělo kupovat drahý letní plyn, když byla naděje, že na podzim bude levnější.

Byla to sázka na rychlý konec. Na to, že se Hormuz otevře, Katar zase začne dodávat a ceny spadnou. Racionálně to znělo dobře – proč brát draze, když to může být za měsíc levnější? Ve válce ale racionální sázky často nevyjdou.

Nevyšla. Válka se protáhla do podzimu a Evropa zjistila, že stojí před zimou s nejtenčím bezpečnostním polštářem za patnáct let. Zatímco pětiletý průměr naplněnosti v půlce listopadu bývá kolem devadesáti procent, letos statistiky hlásí jen zhruba 71 až 74 procent.

Německo pod 60 procenty: varování, které nelze ignorovat

Nejhůř je na tom Německo, energetický uzel střední Evropy. Německé zásobníky šly do listopadu naplněné jen asi ze 60 procent a v posledních dnech spadly dokonce pod 59 procent. Provozovatelé už vydali oficiální varování. Přijde-li zima jako v roce 2010, Německu může plyn prostě dojít, protože ani maximální dovoz přes zbylé terminály zimní špičky nepokryje.

Pro Česko je to klíčové. Když dojde plyn Německu, dojde i nám. Nemáme společné zásobníky, ale máme společný trh a společnou cenu. Německý nedostatek znamená evropskou cenu 120 eur. A ta znamená českou zálohu, která rodinu položí.

Německo zavírá, Itálie demonstruje

Drahé energie nejsou jen čísla na monitorech makléřů. Během týdnů se přelily do reálné ekonomiky a začaly drtit průmysl i životní úroveň lidí.

Německo: druhá vlna deindustrializace

Německo, které se ještě nevzpamatovalo ze stagnace posledních let, zažívá druhou vlnu deindustrializace. Chemický průmysl, hnojiva, sklo, keramika, metalurgie – při ceně nad 85 eur za megawatthodinu se dostávají do hluboké ztráty. Provozy omezují směny, odstavují pece nebo výrobu rovnou končí, protože s takovými náklady nemají šanci proti producentům v USA, kde je plyn násobně levnější, ani proti Asii.

Když německá chemička vypne pec, není to jen ta pec. Je to český dodavatel bez zakázky. Dopravce bez nákladu. Město bez daní. Deindustrializace není pojem z Bruselu. Je to zavřená brána v Sasku a propuštěný dělník v Chebu.

Itálie: ulice plné lidí, kteří už nemají na účty

Ještě tvrdší je společenský dopad na jihu. Itálie vyrábí obrovskou část elektřiny v plynových elektrárnách a plynem masivně topí. Hlášena je vlna protestů. Do ulic nejdou jen odboráři z průmyslu, ale i živnostníci, hospodští a běžné rodiny, kterým skokové zálohy likvidují rozpočty. Vláda Giorgie Meloniové hledá cesty, jak daněmi a regulací účty srazit, ale manévrovací prostor zadluženého rozpočtu je minimální.

Itálie je varování pro celou Evropu. Když rodina neví, jestli zaplatí plyn, nebo nájem, přestává věřit vládě, přestává věřit EU. A z té nedůvěry se rodí protesty, které pak přepisují politiku.

Česko: plnější zásobníky, ale stejná burzovní cena

Jak je na tom Česko? Technicky o něco lépe než Německo. Zásobníky na našem území byly v půlce listopadu naplněné asi ze 73 až 76 procent, tedy zhruba 28 až 30 terawatthodin. Při průměrné zimní spotřebě je to rezerva na víc než dva měsíce bez dalšího dovozu.

Plnější nádrže cenu nesrazí

Háček je v tom, že plyn v českých zásobnících z velké části nepatří státu, ale soukromým obchodníkům, a cenu neurčuje stav nádrží na jižní Moravě, ale jednotný evropský trh. Vypukne-li nedostatek v Německu, vyletí burza pro všechny bez rozdílu.

České zásobníky jsou plnější než německé, ale česká cena je stejná jako německá. Plyn je evropský trh. A ten nezná hranice. Když je draho v Berlíně, je draho i v Brně.

Český průmysl už rány schytává

Tuzemský průmysl už první tvrdé rány schytal. Největší chemičky, včetně podniků z koncernu Agrofert, musely po podzimním skoku omezit výrobu čpavku a dalších energeticky náročných produktů na technologické minimum. Svaz průmyslu a dopravy i Hospodářská komora varují, že vydrží-li drahý plyn přes zimu, přijde vlna propouštění a krachů malých a středních firem, které nemají polštář na mnohamilionové ztráty. A nesmí se zapomenout na provázanost s Německem – zavírají-li továrny v Bavorsku a Sasku, čeští subdodavatelé hned přicházejí o zakázky.

Česká chemička, která omezí čpavek, to není jen ta chemička. Je to zemědělec bez hnojiv. Potravinář bez surovin. Řetězec, který nakonec dopadne na cenu rohlíku v českém obchodě.

Bez levného plynu z Ruska český průmysl nepřežije

Český průmysl už první rány neinkasuje – on je inkasuje pořád dokola. Chemičky omezují výrobu, subdodavatelé přicházejí o zakázky v Německu, malé firmy krachují. A dokud Evropa nebude mít levný plyn, bude to pokračovat. Americký LNG je násobně dražší než ruský potrubní plyn. Katarský plyn je teď mimo hru. Jediná cesta, jak dát českému průmyslu zase levnou energii, je vrátit se k jednání o levném plynu z Ruska. Bez něj nebudeme konkurovat ani Americe, ani Asii.

Vláda sahá po stropech: záchranná brzda, nebo past na rozpočet?

Na dramatický vývoj reaguje i vláda premiéra Andreje Babiše. Kabinet, který už v říjnu sáhl k regulaci pohonných hmot a snížil spotřební daň u nafty, teď chystá obdobný krizový scénář pro elektřinu a plyn. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček představil novelu energetického zákona, kterou chce vláda protlačit Sněmovnou ve stavu legislativní nouze, tedy zrychleně.

Dva pilíře vládního plánu

Plán stojí na dvou pilířích. Prvním je sražení koncových cen pro domácnosti a živnostníky zásahem do regulované složky, kterou by dotoval stát. Druhým, mnohem tvrdším krokem je zákonná pravomoc zastropovat ceny energií přímo u výrobců, pokud tržní ceny překročí vládou stanovenou kritickou hranici.

Vláda říká, že nemůže nechat rodiny a živnostníky napospas válečným spekulacím na zahraničních burzách a musí mít v ruce nástroj na okamžitý zásah. Ekonomové a opozice ale zvedají prst. Připomínají, že plošné stropy v roce 2022 stály rozpočet desítky miliard, prohloubily dluh a nakonec jen přesunuly náklady ze složenek na budoucí daňové poplatníky. A varují, že administrativní zásah do cen nemotivuje k úsporám, které jsou při fyzickém nedostatku plynu v Evropě naprosto klíčové.

Je to dilema bez dobrého řešení. Nechat ceny volně – rodiny to položí. Zastropovat – zaplatí to stát, tedy zase rodiny, jen později a přes daně. A ještě se tím sníží motivace šetřit, což Evropa při nedostatku plynu potřebuje nejméně.

Kdo má fixaci, má klid. Kdo ne, dostává nové ceníky

Pro běžné domácnosti teď platí jasné dělení. Kdo má zafixované ceny z loňska nebo z letošního jara, je pro tuhle sezonu v bezpečí a zdražení ho doběhne až po vypršení smlouvy. Naopak statisíce odběratelů se smlouvami na dobu neurčitou nebo ti, kterým fixace končí právě teď, už od dodavatelů dostávají nové ceníky, které jim zvednou zálohy o desítky procent.

Máte-li fixaci do jara, máte klid. Končí-li vám teď, připravte se, že nová záloha bude o třetinu, o polovinu vyšší. A to je chvíle, kdy rodina začne přemýšlet, jestli topit na 21, nebo na 18 stupňů.

Tři hrozby, které rozhodnou o zimě i o roce 2027

Co Evropu a Česko čeká v nejbližších měsících? Analytici se shodují, že trh balancuje na tenkém ledě a o dalším vývoji rozhodnou tři zásadní faktory.

1. Počasí: teplá zima nás zachrání, tuhá nás položí

Prvním a nejbezprostřednějším faktorem je počasí. Bude-li zima 2026/2027 nadprůměrně teplá a větrná – což umožní vysokou výrobu v německých a severomořských větrných elektrárnách – Evropa ji i při nižších zásobnících fyzicky zvládne bez omezování průmyslu. Meteorologové ale upozorňují na nestabilitu polárního víru, která může do střední Evropy přinést dlouhé epizody tuhých mrazů s inverzí a bezvětřím. Takový scénář by vyčerpal německé zásobníky během týdnů a vyhnal burzovní cenu plynu zpět vysoko nad sto eur za megawatthodinu.

Zima je teď v Evropě loterie. Teplá a větrná – zvládneme to. Studená, s inverzí a bezvětřím – zásobníky se vyprázdní a cena vyletí nad 100 eur. A nikdo dopředu neví, která z těch zim přijde.

2. Lednový zákaz ruského LNG

Druhou velkou hrozbou je lednový zákaz ruského LNG. Od 1. ledna 2027 vstupuje v platnost evropský zákaz dovozu ruského zkapalněného plynu. Ačkoliv se Evropa od ruského potrubního plynu z velké části odstřihla už dřív, ruský LNG stále proudil do některých západoevropských přístavů a pomáhal vyrovnávat bilanci. Odstřižení tohoto zdroje uprostřed nejtužší zimy ještě víc zúží manévrovací prostor obchodníků a zvýší tlak na cenu zbývajících dodávek.

Evropa se tak sama, uprostřed zimy, dobrovolně připraví o další zdroj plynu. Politicky to dává smysl – nechceme financovat Rusko. Energeticky to znamená, že v lednu, kdy je spotřeba nejvyšší, bude na trhu ještě méně plynu než teď.

3. Drahé energie tu zůstanou i v roce 2027

Třetím faktorem je setrvačnost problému do roku 2027. I kdyby zítra diplomaté v Perském zálivu vyjednali trvalé příměří a Hormuz se otevřel obchodním lodím, návrat k normálu nebude okamžitý. Oprava poškozené těžební a zkapalňovací infrastruktury v Kataru a dalších zemích potrvá dlouhé měsíce. Navíc Evropa bude muset na jaře 2027 začít znovu plnit své téměř vyčerpané zásobníky za situace, kdy na trhu bude stále nedostatek volného plynu. Odborníci proto varují, že drahé energie nejsou jen záležitostí této zimy, ale zůstanou s námi minimálně po celý příští rok.

I kdyby zítra skončila válka, zítra nebude levný plyn. Katar se neopraví za týden. Zásobníky se nenaplní za měsíc. A jaro 2027 bude o tom, že Evropa bude muset plnit prázdné zásobníky na trhu, kde stále nebude dost plynu. Drahé energie nejsou sprint, je to maraton minimálně do konce roku 2027.

Brusel pod tlakem: Dublin ukázal, že zelená agenda narazila

Krize má ještě jeden, neméně důležitý rozměr – politický. Drahý plyn v přímém přenosu přepisuje priority EU. Zatímco ještě před rokem dominovala evropské agendě dekarbonizace a zelená transformace, dnes se hlavním tématem stává holé přežití evropského průmyslu a udržení sociálního smíru.

Dublin: Babiš, Fico, Tusk a tlak na ETS2

Už na listopadovém summitu v irském Dublinu se naplno projevil tlak, který na Brusel vyvíjí skupina států v čele s Českem, Slovenskem a Polskem. Český premiér Andrej Babiš tam otevřeně prohlásil, že současný systém povolenek ničí evropskou konkurenceschopnost a zavedení nových povolenek ETS2 – které mají od roku 2028 dopadnout na pohonné hmoty a vytápění domácností – by v kombinaci s drahým plynem znamenalo pro občany ekonomickou katastrofu.

Dublin byl zlom. Tři premiéři, kteří by se dřív neshodli, se najednou shodli na tom, že ETS2 v době, kdy plyn stojí 90 eur, je pro lidi katastrofa. A tenhle tlak už Brusel nemůže ignorovat.

Je proto vysoce pravděpodobné, že zima 2026/2027 přinese zásadní obrat v evropské energetické a klimatické politice. Pod tlakem zavíraných továren v Německu, protestů v Itálii a rostoucí nespokojenosti voličů ve střední Evropě bude Evropská komise nucena přehodnotit své dosavadní plány, odložit nové zelené poplatky a hledat cesty, jak evropskému průmyslu zajistit dostupné energie dříve, než se ze starého kontinentu stane jen skanzen s drahým bydlením a zanikající výrobou.

Michal Malý
Česká Párty