Necenzurujeme.cz

Autorka článku Zdislava Pokorná nejprve své tvrzení založila na tom, že smazané příspěvky viděli lidi, kterým důvěřuje. Později také došlo ke zveřejněné screenshotů kontroverzních příspěvků, což už je jen veselá historka z natáčení podrazu.
Škoda, že „tito lidi“ už dříve neupozornili na příspěvek ministra Lipavského, který citoval Lenina ohledně provazu, na kterém budou věšet kapitalisty. Miloš Zeman by si tehdy mohl ulehčit lapálie s jeho jmenováním.

 Vtipně šel na věc morálního postoje herec Pavel Liška. Na videu se Filipa Turka nejprve dojemně zastává, aby se nakonec ukázalo, že se jedná o hercovu sarkastickou etudu. V novinách psali, a když to psali v novinách musí to být pravda, že příznivci Motoristů to snědli i s navijákem, a posílali Liškovi děkovné pozdravy. No, nevím, jestli všichni stoupenci Motoristů Liškovi skutečně uvěřili, i když nechci zpochybňovat, co psali v novinách. Voliči (zatím) opozice, na základě zkušeností z uplynulých let, ani neočekávají, že by se umělci postavili na jejich stranu a riskovali tak vyloučení z kolektivu. Čest výjimkám, nebudu je jmenovat, znáte to, polibek smrti a tak podobně. Ale jinak je Pavel Liška fajn herec. Opravdu. Myslím to upřímně.
Takže přejděme od kultury zpět k tématu.

 S „lidmi, kteří viděli“, se dlouho operovat nedalo, a tak do hry vstupuje korunní svědek.
Přichází jistý Vojtěch Dobeš, podle vlastních slov dvacet let kamarád Filipa Turka (děkuji pěkně). Rozkol mezi nimi nastal, když Dobeš komentoval údajné schůzky Filipa Turka na iránské ambasádě a dostalo se mu poměrně tvrdé odpovědi. Čemuž se nedivím. Kauza „iránská ambasáda“ nebyla nikdy prokázána. Vojtěch Dobeš promluvil pro Seznam, neboť říká, že tady se stejně všechno vykecá, a on si tímto dělá pojistku pro případ, že by se mu něco stalo.Ve špionážních románech se tomu říká „pojistka mrtvého muže“.
Jak dramatické!

Akci „Zlý Turek“ předcházela šťastná náhodička: Jak Dobeš popisuje, před volbami do europarlamentu potkal v baru svého známého Petra Ludwiga (ten, kdyby u toho chyběl, divil bych se kudy bych chodil), dali řeč o Turkovi, a ještě toho dne se bývalý kamarád pustil do procházení Turkova profilu na Facebooku. Trvalo mu prý jen několik hodin, než všechno dal do kupy. Později materiál poslal…hádejte komu…ano, datovému vědci Petru Ludwigovi. Jak se „Věc“ dále dostala k Deníku N už asi nebude patřit k záhadám roku.

Takže si to shrneme. Dobeš pátrá, najde a fotí stránky. Najde dokonce i příspěvky z roku 2010. Velmi důvěryhodné, když víme, jak je snadné screenshoty upravit k obrazu svému.
Náhodou potká nejlepšího ze všech lepších lidí a společně se rozčilují nad úpadkem světa. Je jen škoda, že ke schůzce nedošlo na nějakém ušlechtilejším místě, třeba v univerzitní knihovně, nebo v muzeu.

No nic, ponechme naše udatné morální principy v muzeu, vlastně v báru, a podívejme se, jak to celé bylo prosté. Filip Turek skutečně někdy psal poněkud kontroverzní příspěvky, ty nebylo těžké najít, ale pořád to nemělo ty potřebné grády. Tady přichází ke slovu manipulace s posty, jejíž URL adresy nejdou dohledat. A jsou to zrovna ty posty, které Turka vyčleňují nejen z možnosti stát se ministrem, ale i z lidského rodu.
Manipulace tohoto typu, aby byla věrohodná, se provádí například namixováním 70% pravdy (kontroverzní, ale skutečné příspěvky) a 30% účelových lží (příspěvky zvrhlého nacisty).

Je ještě jedna možnost, jak problém vyřešit. Na všechny screenshoty a údajné Turkovy výroky zapomenout a nechat ho, aby si to na postu ministra odpracoval. Víme, že to jde. A kde bylo místo pro jednoho, je místo i pro dva.

A že by mu někdo ve světě nepodal ruku? Ale jděte. Když světoví lídři zvládli podávat ruku syrskému vůdci Ahmadu Šarovi, který je také znám pod krycím jménem Abú Muhammad al-Džauláni, zvládnou to i u Filipa Turka, bez krycího jména.

 I když je samozřejmě jasné, že o Filipa Turka tu vůbec nejde. Ve hře je všechno, co může jen trochu zkomplikovat Andreji Babišovi sestavení vlády. 

A obávám se, že tato hra teprve začíná.