Necenzurujeme.cz

Nejprve si musíme určit, co je myšleno tím neustále připomínaným Systémem. Předpokládejme, že staří dobří zaklínači mají na mysli demokracii, založenou na svobodných volbách a svobodě slova, plus tržní hospodářství. Dva důležité pilíře svobodného světa.

Jenomže jediní skuteční demokraté nás varují, že tu také máme politické strany nesystémové, včetně nemalého množství protisystémových občanů. Říkají jim dezoláti. Mají přidělené stigma.
Tím se dostáváme k podstatě věci.
Nikdo ze stigmatizovaných, až na pár výstředníků, není proti demokracii. Možná proti té liberální, která pozvolna nabývá podobných znaků jako jiná historická demokracie s přívlastkem.
Zřejmě nejsou ani nadšeni progresivistickou ideologií, ale od toho ideologie jsou, aby se ve chvíli, kdy se posunou do rovin hraničících se šílenstvím, ozval zdravý rozum.
Ani svobodné volby nezpochybňují a po svobodě slova volají. Tak v čem je problém?
Pravda, nad výsledky voleb někdy brblají, ale to je tak všechno. Jsou to právě ti takzvaně liberální, prý lepší lidé, kteří nedokáží unést, když volby dopadnou jinak, než by si přáli, nebo když zaznívají názory, které jsou jim proti srsti.

Nebo jsou proti tržnímu hospodářství?  No, to asi ne. Z těchto řad se naopak ozývá nesouhlas s ekonomickou sebevraždu Evropské unie, jež tržní systém ničí.

Kdo je tedy proti Systému?
Zdá se, že musíme hledat jinde, než jak nám od rána do večera omílají majitelé pravd.
Začněme u politiků. Nemohli by to být spíše politici, kteří se například snažili zahrát do ztracena bitcoinovou aféru, nebo všichni ti dozimetři odvádějící podíly na korupci politickým stranám, které se prohlásily za jediné demokratické? Nejsou to snad Chvilkaři, kteří v minulosti vypisovali prohlášení, že prezident republiky nemá pravomoc zamítat navržené kandidáty na ministry, ale nyní podporují prezidenta Pavla v jeho postoji nejmenovat? 
„To je něco jinýho“, je jejich mantra. Není. Je to proti systému.

Máme i další adepty, kteří by mohli nést ono stigmatizující označení. Třeba přemotivovaní aktivisté, kteří se sice zaklínají pravdou a láskou, ale snaží se umlčet každého, kdo si dovolí říkat něco jiného, než se jim líbí. Nebo někteří novináři upravující realitu podle svých představ a snažící se občany převychovávat k obrazu svému, místo aby dělali normální žurnalistiku, jak bývalo v demokratických systémech zvykem.
Nesmíme ani zapomenout na část angažované kulturní fronty, která se pasovala na experty na všechno.
 
Shrnuto a podtrženo, protisystémoví jsou všichni ti, kteří jsou přesvědčeni, že jejich cíl ospravedlňuje jakékoliv zlo.
To jsou skuteční škůdci demokratického systému, škůdci společnosti.

A je velmi zajímavé, že právě ti, s cejchem protisystémových dezolátů zatím pokaždé odhadli různé situace celkem správně.
Ironie doby. Všechno je jinak.

Na závěr jedno rozloučení. Takové pěkné. Systémové. Petr Fiala skončil ve funkci předsedy ODS a jeho straníci se s ním rozloučili vskutku velkolepě. Na instagramu sdíleli netradiční sestřih ze schůze odcházejícího předsedy, doprovázený oslavnou písní „My jsme Petr Fiala. My neseme plamen. My budeme bojovat za bibli, my jeho jméno uctíme…“  Vypadalo to jako zlomyslná parodie od „těch druhých“. Jenže nebyla. Kim Čong-un by mohl jen tiše závidět.
Jak to tomu Petru Fialovi mohli udělat? Jeho vlastní!
Možná se nápad zrodil v hlavě stejného člověka, který poradil bývalému premiérovi scénku s Nutellou anebo jak udělat v televizi zajíčka.
Tajný agent takzvaných protisystémových dezolátů.
Taková pěkná tečka za naší zapeklitou otázkou.