Necenzurujeme.cz

Odpověď nezačíná v roce 2001. Začíná v roce 1947 v Libanonu.

Hned po druhé světové válce začala nově vzniklá CIA finančně podporovat prozápadní politiky a křesťanské strany v libanonských volbách. Cílem bylo zabránit úspěchu levicových a panarabských sil blízkých Sýrii a Sovětskému svazu. Volby v květnu 1947 jsou dodnes považovány za nejzkorumpovanější v historii země.

Prezident Bišára al-Chúrí potřeboval většinu, aby změnil ústavu a mohl kandidovat znovu. Komisaři falšovali lístky, policie zastrašovala opozici, ministr vnitra Camille Chamoun manipulace řídil. Skandál zničil důvěru v systém a vedl až k pádu prezidenta v roce 1952.

O dva roky později přišel první doložený převrat CIA na Blízkém východě. V roce 1949 USA podpořily puč generála Husního al-Zaima v Sýrii. Důvod byl prozaický – demokraticky zvolená vláda blokovala stavbu transarabského ropovodu.

Vzor se opakoval. V roce 1953 společná operace CIA a MI6 – Operace Ajax - svrhla demokraticky zvoleného premiéra Íránu Mohammada Mosaddeka poté, co znárodnil ropný průmysl. K moci byl dosazen šáh Mohammad Rezá Pahlaví. Írán není arabský stát, ale pro arabský svět to byl signál: když jde o ropu, demokracie neplatí.

V roce 1956 se role obrátily. Když Británie, Francie a Izrael napadly Egypt kvůli znárodnění Suezského průplavu, USA se postavily proti vlastním spojencům. Prezident Eisenhower je ekonomickým tlakem donutil ustoupit. Nezabránil tomu láskou k Egyptu a k Násirovi, ale pragmatismem. Chtěl vytlačit umírající britské a francouzské impérium, zabránit Sovětům, aby se stali ochránci Arabů, a zaujmout jejich místo. Důkaz přišel o rok později – Eisenhowerova doktrína z roku 1957, kdy USA slíbily vojenskou pomoc každému státu v regionu ohroženému komunismem. Britové a Francouzi skončili, nastoupili Američané.

A už zůstali. V roce 1958 vyslaly USA 14 000 mariňáků do Libanonu, aby zachránily prozápadní vládu. V roce 1963 CIA podpořila krvavý puč křídla strany Baas v Iráku – působil v něm mladý Saddám Husajn – proti premiérovi Kásimovi, který znárodnil ropu a spolupracoval se Sověty. V roce 1973 během Jomkipurské války spustily USA Operaci Nickel Grass – masivní letecký most se zbraněmi pro Izrael, který zvrátil válku s Egyptem a Sýrií.

V 80. letech se kruh uzavřel. V letech 1980-1988 USA logisticky a zpravodajsky podporovaly Saddáma Husajna proti Íránu – satelitní snímky, úvěry, materiál na chemické zbraně – aby zastavily šíření islámské revoluce. V letech 1982-1984 vyslaly vojáky do Bejrútu po izraelské invazi. Skončilo to sebevražedným útokem na kasárna, 241 mrtvých Američanů a ústup. V roce 1986 bombardování Libye Operace El Dorado Canyon jako odveta za útok na diskotéku v Berlíně. V letech 1987-1988 Operace Earnest Will – největší námořní operace od druhé světové války, kdy americké lodě chránily kuvajtské tankery před Íránem.

A pak přišel zlom, který bin Ládin nikdy neodpustil. V roce 1991 po přepadení Kuvajtu Saddámem USA sestavily koalici a v Operaci Pouštní bouře ho drtivě porazily. Kuvajt osvobodily, ale Saddáma nechaly u moci. A hlavně – po válce nechaly v Saúdské Arábii, zemi dvou svatých mešit Mekky a Medíny, 5 000 vojáků. Pro bin Ládina to bylo největší rouhání a přímý důvod pro fatvu z roku 1996 a později pro 11. září.

Následovalo deset let, které Západ zapomněl a arabský svět ne. V letech 1992-1993 invaze do Somálska – člena Ligy arabských států – bitva o Mogadišo. Od té doby až dodnes drony proti aš-Šabábu. V roce 1998 čtyřdenní bombardování Iráku Operace Desert Fox a raketový útok na továrnu al-Shifa v Súdánu Operace Infinite Reach jako odveta za útoky na ambasády v Africe – útok, který se ukázal jako omyl.

Po 11. září 2001 začala nová éra. V letech 2002 až dodnes kampaň dronů v Jemenu proti al-Káidě na Arabském poloostrově. V letech 2003-2011 invaze do Iráku bez mandátu OSN, svržení Saddáma, chaos. V roce 2011 intervence v Libyi, letecké údery NATO, zabití Kaddáfího povstalci po zásahu dronu. Ve stejném roce atentát dronem na Anvara al-Awlakího v Jemenu – amerického občana zabitého bez soudu.

V letech 2012-2017 tajný program CIA Timber Sycamore – zbraně a peníze pro rebely proti Asadovi v Sýrii. Od roku 2014 válka proti Islámskému státu – letecká kampaň v Iráku a Sýrii, podpora Kurdů. Od roku 2015 logistická podpora saúdské koalici v Jemenu proti Húsíům. V letech 2017 a 2018 raketové údery na Asadovu armádu za chemické útoky v Chán Šajchúnu. V roce 2019 zátah Delta Force na vůdce ISIS al-Bagdádího. V roce 2020 atentát dronem na íránského generála Kásima Solejmáního po opuštění letiště v Bagdádu.

V letech 2024-2025 bombardování Húsíů Operace Poseidon Archer kvůli útokům na lodě v Rudém moři.

A pak 28. únor 2026. Operace Epic Fury v americkém pojmenování, Roaring Lion / Lion's Roar v izraelském. Společné údery USA a Izraele na Írán. Cíle: velení IRGC, protivzdušná obrana, rampy raket a dronů, letiště, zničení zásob balistických raket a vojenského průmyslu. Dle dostupných informací zabit nejvyšší vůdce Alí Chameneí hned na začátku, Írán odpověděl vlnou raket a dronů - 4 962 dronů, 2 108 balistických raket, 58 střel s plochou dráhou, útoky na základny v Kuvajtu, SAE, Kataru, Bahrajnu. Tisíce mrtvých, miliony vysídlených, 290 zraněných a 13 mrtvých Američanů dle CENTCOM, Hormuzský průliv téměř uzavřen, ropa prudce nahoru.

Vyprovokovaly tedy USA arabský svět k odvetě svými intervencemi?

Odpověď je ano i ne. Ano, protože každá z těch intervencí – od ropovodu v Sýrii 1949 po základny v Saúdské Arábii 1990 - vytvořila příběh o okupaci a pokrytectví, který Al-Káida a později Írán použily k náboru. Ne, protože útoky na Západ začaly dávno před Irákem 2003 - první WTC 1993, ambasády 1998, USS Cole 2000. A většina obětí tohoto příběhu nebyli Američané, ale sami Arabové a Peršané – v Alžírsku, Sýrii, Iráku, Jemenu a teď v Íránu.

1. září nebyl začátek. Byl to důsledek vývoje od 50 let.

Kompletní chronologický přehled intervencí USA 1947–2026 včetně toho, co již bylo napsáno.

1947–1953: Libanon (Volební ovlivňování)
Hned po druhé světové válce začala nově vzniklá CIA skrytě finančně podporovat prozápadní politiky a křesťanské strany v libanonských volbách. Cílem bylo zabránit úspěchu levicových a panarabských sil, které měly blízko k Sýrii a Sovětskému svazu.
Doplnění: Volby v roce 1947 - parlamentní volby v květnu 1947 jsou historiky obecně považovány za jedny z nejvíce zmanipulovaných v dějinách země. Tehdejší prezident Bišára al-Chúrí a jeho vláda potřebovali v parlamentu získat silnou většinu, aby změnili ústavu a mohl kandidovat na druhé období. Metody: vhazování falešných hlasů, zastrašování opozice, ministr vnitra Camille Chamoun obviňován z řízení manipulace. Následek: pád prezidenta v roce 1952 během tzv. Růžové revoluce.

1949: Sýrie (Státní převrat)
První úspěšný a doložený převrat CIA na Blízkém východě. USA podpořily vojenský puč generála Husního al-Zaima, který svrhl demokraticky zvolenou syrskou vládu. Ta totiž blokovala stavbu strategického transarabského ropovodu, který Američané potřebovali.

1953: Írán (Státní převrat – Operace Ajax)
Poznámka: Írán je blízkovýchodní, nikoliv arabský stát. Společná operace CIA a britské MI6 svrhla demokraticky zvoleného premiéra Mohammada Mosaddeka poté, co znárodnil íránský ropný průmysl. K absolutní moci byl dosazen prozápadní diktátor, šáh Mohammad Rezá Pahlaví.

1956: Egypt (Suezská krize – Diplomatická intervence)
Když Velká Británie, Francie a Izrael vojensky napadly Egypt kvůli znárodnění Suezského průplavu, USA se ostře postavily proti vlastním spojencům. Ekonomickým a politickým tlakem je donutily k ústupu.
USA nezachránily Násira z lásky, ale aby vytlačily Brity a Francouze a nahradily je. Důvody: obava z posílení SSSR, vyplnění mocenského vakua po koloniálních mocnostech, kritika kolonialismu v době maďarského povstání 1956. Následek: Eisenhowerova doktrína 1957 - USA oficiálně převzaly roli hlavního hráče v regionu.

1958: Libanon (Vojenská invaze)
V rámci Eisenhowerovy doktríny vyslaly USA zhruba 14 000 amerických mariňáků přímo do Libanonu. Cílem bylo ochránit prozápadní vládu před krizí a možným převratem podníceným Egyptem a Sýrií.

1963: Irák (Podpora převratu)
CIA aktivně podporovala protikomunistické křídlo strany Baas, ve které působil i mladý Saddám Husajn. To provedlo krvavý puč, při němž byl svržen a popraven premiér Abd al-Karím Kásim, který znárodnil část ropných polí a spolupracoval se SSSR.

1973: Izrael / Egypt / Sýrie (Vojenská pomoc – Operace Nickel Grass)
Během Jomkipurské války zahájily USA masivní letecký most se zbraněmi a municí pro Izrael. Tato pomoc zvrátila průběh války a umožnila Izraeli porazit egyptskou a syrskou armádu.

1980–1988: Irák (Logistická a zpravodajská podpora)
Během irácko-íránské války USA aktivně podporovaly režim Saddáma Husajna proti Íránu. Washington dodával satelitní snímky, tajné informace, finanční úvěry a povoloval prodej materiálů pro výrobu chemických zbraní, aby zabránil šíření íránské islámské revoluce.

1982–1984: Libanon (Vojenská intervence)
USA vyslaly do Bejrútu armádu v rámci mezinárodních mírových sil po izraelské invazi. Intervence skončila tragicky stažením po sebevražedném atentátu spojeném s Hizballáhem, který zabil 241 amerických vojáků.

1986: Libye (Bombardování – Operace El Dorado Canyon)
Prezident Ronald Reagan nařídil masivní letecké bombardování Tripolisu a Bengází jako odvetu za teroristický útok na diskotéku v Západním Berlíně, kde zahynuli američtí vojáci. Kaddáfí útok přežil.

1987–1988: Perský záliv (Námořní operace – Operace Earnest Will)
Největší americká námořní operace od druhé světové války. Americké lodě chránily kuvajtské ropné tankery před útoky Íránu. Vedlo to k přímým střetům USA a Íránu.

1991: Kuvajt a Irák (Válka v Zálivu – Operace Pouštní bouře)
Poté, co Saddám Husajn přepadl Kuvajt, USA vytvořily mezinárodní koalici. Letecká a pozemní kampaň porazila iráckou armádu a osvobodila Kuvajt. Saddám byl ponechán u moci.

1992–1993: Somálsko (Vojenská invaze)
Ačkoliv v Africe, člen Ligy arabských států. USA vyslaly tisíce vojáků v rámci mise OSN. Zásah se změnil v boje – bitva o Mogadišo / Černý jestřáb sestřelen. USA se stáhly a od té doby provádějí útoky drony proti aš-Šabáb.

1998: Irák (Čtyřdenní bombardování – Operace Desert Fox)
USA a Velká Británie spustily čtyřdenní raketovou a leteckou kampaň proti Iráku. Cílem bylo zničit vojenské kapacity a skladiště zbraní hromadného ničení poté, co Saddám vykázal inspektory OSN.

1998: Súdán (Raketový útok – Operace Infinite Reach)
Prezident Bill Clinton nařídil útok Tomahawky na farmaceutickou továrnu al-Shifa v Chartúmu jako odvetu za bombové útoky na ambasády v Africe. USA tvrdily, že vyrábí chemické zbraně pro al-Káidu, což se ukázalo jako nepravdivé.

2002–současnost: Jemen (Kampaň bezpilotních letounů)
Po 11. září zahájily USA v Jemenu dlouhodobou skrytou válku drony a speciálními jednotkami proti al-Káidě na Arabském poloostrově.

2003–2011: Irák (Vojenská invaze a svržení režimu)
Masivní invaze vedená USA bez mandátu OSN, zdůvodněná lživými informacemi o ZHN. Režim Saddáma Husajna byl svržen, diktátor dopaden a v roce 2006 popraven. Vedlo to k okupaci, chaosu a rozpadu země.

2011: Libye (Vojenská intervence a svržení Kaddáfího)
USA s NATO zahájily letecké údery a bezletovou zónu. Americké drony a francouzské stíhačky zasáhly konvoj Kaddáfího, kterého chytili a zlynčovali povstalci. Režim padl.

2011: Jemen (Cílený atentát na Anvara al-Awlakího)
Americký dron v Jemenu zlikvidoval radikálního imáma a propagandistu al-Káidy Anvara al-Awlakího, občana USA zabitého bez soudu.

2012–2017: Sýrie (Skrytá operace Timber Sycamore)
Prezident Obama schválil tajný program CIA, kdy USA se Saúdskou Arábií dodávaly zbraně, peníze a výcvik rebelům proti Bašáru al-Asadovi. Cíl svrhnout Asada se kvůli Rusku a Íránu nepodařil.

2014–současnost: Sýrie a Irák (Válka proti Islámskému státu)
USA vytvořily koalici a zahájily leteckou kampaň proti ISIS, nasazení speciálních sil a podpora kurdských milic.

2015–současnost: Jemen (Logistická podpora saúdské koalice)
USA poskytovaly logistickou podporu, doplňování paliva a zpravodajské informace koalici vedené Saúdskou Arábií proti Húsíům.

2017 a 2018: Sýrie (Letecké údery proti Asadově armádě)
Prezident Donald Trump nařídil raketové útoky na vojenská letiště a výzkumná centra jako reakci na chemické útoky v Chán Šajchúnu.

2019: Sýrie (Atentát na Abú Bakra al-Bagdádího)
Elitní jednotky Delta Force provedly zátah na severozápadě Sýrie. Vůdce ISIS al-Bagdádí odpálil sebevražednou vestu v tunelu.

2020: Irák (Atentát na Kásima Solejmáního)
Poznámka: íránský generál. Na rozkaz Donalda Trumpa zasáhla raketa z dronu konvoj po opuštění letiště v Bagdádu. Zabit velitel jednotek Quds Kásim Solejmání a vůdce šíitských milic Abú Mahdí al-Muhandis.

2024–2025: Jemen (Bombardování Húsíů – Operace Poseidon Archer)
V reakci na útoky Húsíů na lodě v Rudém moři zahájily USA s Velkou Británií masivní bombardování Jemenu. Nálety pokračovaly i během roku 2025.

2026: Perský záliv a Írán (Vojenská invaze a válka – Operace Epic Fury / Roaring Lion)
Dosud největší eskalace. Po masivních protivládních nepokojích v Íránu zahájily USA a Izrael 28. února 2026 v 1:15 ET společné masivní údery. Americké označení Epic Fury, izraelské Roaring Lion / Lion's Roar. Cíle: velení IRGC, protivzdušná obrana, odpalovací rampy raket a dronů, vojenská letiště, zničení zásob balistických raket, dronů a vojenského průmyslu, omezení režimu útoky na bezpečnostní složky a námořnictvo.

Vedení státu: zabit nejvyšší vůdce Alí Chameneí hned na začátku. Spojenecká akce: Izrael vedl kampaň jako Operace Roaring Lion. Odveta: Írán a Hizballáh odpověděli vlnou raket a dronů proti cílům v Izraeli a v zálivu – Írán vypálil cca 4 962 dronů, 2 108 balistických raket a 58 střel s plochou dráhou dráhy. Lidské ztráty: tisíce mrtvých a miliony vysídlených, 290 amerických vojáků zraněno, 13 mrtvých dle CENTCOM. Ekonomické následky: problémy v lodní dopravě v Perském zálivu, prudký růst cen ropy, Hormuzský průliv téměř uzavřen.

Shrnutí výsledků u klíčových vůdců:
Saddám Husajn: Svržen a nepřímo zlikvidován v důsledku invaze 2003.
Muammar Kaddáfí: Svržen a nepřímo zlikvidován nálety 2011.
Bašár al-Asad: USA ho nesvrhly, financovaly opozici a bodové nálety. Režim přežil tlak USA a definitivně padl až na konci roku 2024 pod tlakem domácích povstalců.

Vyprovokovaly tedy USA arabský svět k odvetě?

Do značné míry ano, ale nelze to posuzovat zjednodušeně. Nešlo o jeden moment, ale o osmdesát let drobných zasahování do arabského světa a v jeho očích o ponížení, která se nasčítala. Když v roce 1949 CIA pomohla svrhnout vládu v Sýrii kvůli ropovodu, když v roce 1953 svrhla Mosaddeka v Íránu kvůli ropě, když v roce 1963 podpořila puč Baas v Iráku – pokaždé vyslala do regionu stejnou zprávu: vaše demokracie platí jen do chvíle, kdy ohrozí naše zájmy. Když pak v roce 1990 zůstalo po osvobození Kuvajtu v Saúdské Arábii 5 000 amerických vojáků, bin Ládin už nemusel nic vymýšlet. Měl hotový příběh o okupaci svatých míst, který mu spadl do klína. A právě na něm postavil fatvu z roku 1996 a později 11. září.

Zároveň je ale pravda druhá. Útoky na Západ nezačaly jako reakce na Irák 2003. Začaly dávno před ním. První útok na WTC 1993, na ambasády v Africe 1998, USS Cole 2000. Irák 2003, Libye 2011 a ani Epic Fury 2026 nebyly příčinou džihádu. Byly jeho následkem a zároveň jeho palivem. Každá intervence, od Earnest Will v roce 1987 po Poseidon Archer v roce 2025, sice odstranila jednoho nepřítele, ale vytvořila tisíc nových příběhů o pomstě.

11. září tak nebyl ani začátek, ani konec. Byl prostředek dlouhého řetězu, který začal v roce 1947 falšováním lístků v Libanonu a který 28. února 2026 v 1:15 ráno dopadl na Teherán v podobě operace Epic Fury. A odpověď na otázku, kdo koho vyprovokoval, už dnes není důležitá. Důležité je, že ten řetěz se stále nepřetrhl a bohužel k tomu těžko někdy dojde. Otázkou je, jak to jednou skončí. Nebude to nic dobrého. Vše ale jednlou končí, aby něco nového mohlo začít.