Necenzurujeme.cz

Přesto šance, že dostanou zdravé miminko, je minimální. Od ledna 2025 se navíc změnila pravidla pro stejnopohlavní páry. Kdo má dnes větší šanci na adopci a existuje nějaká přednost?

Tisíce žadatelů, stovky dětí

Česká veřejnost žije v mýtu, že dětské domovy jsou plné dětí čekajících na adopci. Realita je jiná. Před volbami bývají „gayadopce“ oblíbeným populistickým tématem. Je to škoda, protože adopce jsou citlivé a rozhodně ne jednoduché téma samy o sobě, bez škatulkování na homo či hetero.

Ročně je v Česku právně volných k osvojení jen kolem 300-400 dětí. V evidenci žadatelů je přitom dlouhodobě přes 4 000 párů a jednotlivců. A většina z nich chce totéž: zdravé bílé dítě do dvou let bez sourozenců a bez zdravotních problémů.

Takových dětí je ale minimum. Většina dětí, které skutečně potřebují rodinu, jsou děti starší, sourozenecké skupiny, děti romského etnika nebo děti s hendikepem. Pro ty se rodiče hledají těžko.

Adopce proto není nárok žadatele. Je to řízení, kde se hledá rodina pro konkrétní dítě, ne dítě pro rodinu.

Cesta heterosexuálního páru: 3 roky soužití a 6 let čekání

Co musíte splnit, když jste klasický pár muž a žena?

Zákon říká: musíte žít ve společné domácnosti minimálně 3 roky. Pak vás čeká kolečko – posouzení na OSPOD, psychologické vyšetření obou partnerů, zdravotní zprávy, absolvování přípravy v rozsahu 48 a více hodin, šetření v domácnosti, lustrace rejstříků.

Ideální profil žadatele, který si úřady neoficiálně malují, je jasný: sezdaný pár, věk 25-45 let, stabilní zaměstnání, vlastní bydlení, bez závažné anamnézy.

A pak čekáte. Na délku adopce neexistuje jednotná odpověď, záleží na kraji a na tom, jak široce máte nastavené představy. Praxe ale ukazuje: od podání žádosti po zařazení do evidence uplyne 6-12 měsíců. Od zařazení po oslovení s konkrétním dítětem pak 2 až 6 let. U požadavku na zdravé miminko se v některých krajích čeká 7 a více let. Mnoho párů se dítěte nikdy nedočká.

Co se změnilo pro gay a lesbické páry od 1. ledna 2025

Tady nastal zlom, který skoro nikdo nezaregistroval. Zákonem č. 123/2024 Sb. skončilo registrované partnerství a vzniklo partnerství podle občanského zákoníku. Jde o rodinný stav zapisovaný i do občanky.

A s tím přišly dvě zásadní změny v adopcích:

1. Co od roku 2025 NOVĚ JDE: Přiosvojení
   Partner může osvojit dítě svého partnera. Tedy pokud má lesbický pár dítě z předchozího vztahu nebo po inseminaci, druhá matka si ho může nově právně osvojit. Dříve to nešlo. Dnes to zákon výslovně umožňuje – osvojitelem může být i partner, je-li rodičem dítěte druhý z partnerů.
2. Co stále NEJDE: Společná adopce cizího dítěte
   Společně si osvojit cizí dítě mohou v Česku stále jen manželé. A manželství je stále jen svazek muže a ženy. Dva partneři, tedy dva muži nebo dvě ženy, společně cizí dítě osvojit nemohou. Společná adopce partnery je tedy vyloučena.
3. Co šlo vždy: Individuální adopce
   Jednotlivec si mohl osvojit dítě vždy, bez ohledu na to, zda žije v partnerství nebo jakou má orientaci. To potvrdil už Ústavní soud v roce 2016, když zrušil zákaz individuální adopce pro registrované partnery. Zákon totiž neřeší, zda je osvojitel gay nebo heterosexuál, řeší, zda je schopen být dobrým rodičem.

Může tedy gay pár dostat přednost před heterosexuálním?

Tohle je jádro sporu a odpověď má dvě roviny – právní a praktickou.

Právní rovina: Žádná přednost neexistuje.

Zákon nezná kvóty. Nezná přednost na základě sexuální orientace. Jediným kritériem pro všechny je nejlepší zájem dítěte. Úřady nesmí upřednostnit homosexuální pár před heterosexuálním jen proto, že je homosexuální, ani naopak. Musí posoudit, který konkrétní žadatel se nejvíce hodí pro konkrétní dítě.

Praktická rovina: Kdo má jakou startovní čáru?

Tady je situace paradoxní.

Pokud jde o společnou adopci cizího dítěte, heterosexuální manželský pár má obrovskou výhodu. Je jediný, kdo o ni může ze zákona žádat společně. Gay pár o ni žádat nemůže vůbec.

Pokud jde o individuální adopci, situace je jiná. Tam stojí v jedné frontě svobodný heterosexuál, svobodná žena, gay muž i lesbická žena. Všichni jako jednotlivci. A tam už úředník vybírá podle vhodnosti pro dítě. A tady nastává citlivý bod: krajské úřady a soudy dlouhodobě považují v ideálním případě model matka + otec za nejvhodnější pro vývoj identity dítěte. Na druhou stranu Evropský soud pro lidská práva opakovaně říká, že samotná homosexualita nemůže být důvodem k odmítnutí.

V praxi tak neexistuje žádný pokyn, který by říkal "dejte přednost gay páru". Ale neexistuje ani pokyn, který by říkal "vždy dejte přednost páru matka otec". Každý případ se posuzuje zvlášť.

Nejčastější realita je proto taková: zdravé miminko dostane mladý bezdětný manželský pár. Starší dítě nebo dítě s hendikepem, pro které se nedaří najít manžele, může dostat i jednotlivec – a tím může být i gay nebo lesba.

Otázka tak nestojí "zda mají gayové přednost". Otázka stojí: Má stát u individuální adopce stále považovat za ideál model matka a otec, nebo má posuzovat čistě schopnost dát láskyplný domov bez ohledu na pohlaví?

A na tu si musí odpovědět každý sám.

Zdroje k článku:
Zákon č. 123/2024 Sb. - změna partnerství a přiosvojení
§ 800 Občanského zákoníku – kdo může společně osvojit
Metodiky MPSV k osvojení – délka řízení a přípravy
Ústavní soud Pl. ÚS 7/15 - zrušení zákazu individuální adopce pro registrované partnery

Michal Malý 31.7.26, 02,00