Necenzurujeme.cz

Nepřítelem nejsou očkovaní, nýbrž systém, který nás rozděluje

Občas slýchám, že my, kterým v žilách nekoluje ten pokusný blivajz, musíme bojovat proti těm, kteří jej v sobě mají. To je ovšem zásadní chyba. A kvůli této chybě se režimu daří nás rozeštvávat.  

 Nejprve něco pro vyjasnění pozic: Já jsem si tu experimentální „vakcínu“ píchnout nenechal a ani v budoucnu nenechám. To ovšem neznamená, že bych byl nějaký „antivaxer“, jak se mě mnozí snaží nálepkovat. Nemám téměř nic proti ozkoušeným vakcínám proti skutečně závažným chorobám. U této „vakcíny“ však u mě rizika zcela jednoznačně převažují nad přínosem.

Už nějakých 10 let jsem nebyl nemocný (ve smyslu vyřazený z provozu), a to díky mé železné imunitě – jakákoliv chřipka či jiná viróza, která většinu lidí kolem mě uzemní na dva týdny, se u mě projeví tak, že nanejvýš pár dnů lehce pokašlávám. Ani nevím, zda jsem měl i kovid – ale nepochybuji, že ten by se projevil úplně stejně.

Navíc to „očkování“ prakticky vůbec nebrání nákaze a jejímu přenosu na další lidi (argument, že bych „chránil ostatní“, je lichý). Pouze mírně snižuje pravděpodobnost těžkého průběhu – ovšem za cenu závažných vedlejších účinků včetně úmrtí. Je to tedy jen vytloukání klínu klínem, a to i u starších lidí. U nás mladých lidí se silnou imunitou a téměř nulovým rizikem těžkého průběhu to „očkování“ nedává smysl vůbec a podle mého názoru rizika jednoznačně převažují.

Tolik můj postoj. Jsou ovšem i tací, kteří to vidí jinak. I mezi mými známými je dost takových, kteří si to dali píchnout. A upřímně – dokud to nezačnou vnucovat i mně, tak jejich rozhodnutí respektuji a nesnížil bych se k tomu, abych je považoval za nepřátele.

Musíme si uvědomit, že je tu dost těch, kteří důvěřují tomuto systému a nechali si to píchnout v dobré víře, že jim to pomůže. Nebo těch, kteří jsou buď vydíratelní, nebo systémem natolik oslabení, že už prostě nezvládají vzdorovat tomu šílenému nátlaku. Rozhodně to neznamená, že by všichni automaticky byli špatní a že bychom se s nimi měli přestat bavit. Naopak bychom s nimi měli komunikovat co nejvíce. Zejména jim předkládat informace o závažných vedlejších účincích, aby si pečlivě rozmysleli, zda půjdou na další dávky (někteří dokonce vystřízlivěli z té podpory „vakcín“ sami – poté, co tyto vedlejší účinky zažili na vlastní kůži). Ale rozhodně je nebrat jako nějaké protivníky.

Jediní, proti komu bychom měli rázněji vystupovat, jsou ti skutečně radikální vaxomani, kteří by nejraději „naočkovali“ nás všechny včetně malých dětí, a to i několikrát do roka. Takovým nesmíme ustupovat ani o píď a musíme jim dát jasně najevo, že je čistě naše věc, jaký zákrok podstoupíme.

Shrnul bych to bonmotem: Můj vztah k „očkovaným“ je stejný jako k homosexuálům. Nemám problém se s nimi normálně bavit, ale za žádnou cenu mě nepřesvědčí, abych se nechal opíchat.

Současná situace je ukázkovým příkladem osvědčeného principu: Jakmile chce systém rozčlenit společnost, začne vrážet klíny mezi různé skupiny – živnostníky a zaměstnance, heterosexuály a homosexuály, mladé a staré, měšťáky a venkovany,... Jednotlivé skupiny se pak unavují vleklými spory mezi sebou – a o to méně času a prostředků jim potom zbyde na řešení (či vůbec pochopení) skutečně důležitých problémů společnosti.

Proto bychom na toto rozdělování neměli přistoupit. Ať už stojíme na kterékoliv straně barikády, je potřeba respektovat postoje druhých – a především si uvědomit jednu základní skutečnost:

Nepřítelem nás neočkovaných nejsou očkovaní.

Nepřítelem vás očkovaných nejsme my neočkovaní.

Jsme na jedné lodi. A naším společným nepřítelem je systém, který se nás snaží rozeštvat. Nedovolme mu to.

 

Štítky článku: coronavirusCovidspolečnoststát

prestiž 1: 26,80 přečteno 465×

0 Hodnotit článek 26

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Nepřítelem nejsou očkovaní, nýbrž systém, který nás rozděluje

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse