Necenzurujeme.cz

Kam filmy, kampak jdete?

Já vím. Tuhle odpověď znám také.Nacpou to do všeho, úplně do všeho. Už brzy neuvidíme jediný film, kde by se neobjevilo téma LBGT, nebo multikulturní otázka, nebo rasismus.

Když ne jako hlavní téma, tak alespoň okrajově. A je jedno jestli jde o komedii, krimi, drama či SCI-FI. Je to úplně všude.
Tento "vzdělávací experiment" vyvolává více averze než rozjímání, a to i u lidí, kteří s uvedenými tématy dosud neměli žádný problém.

O něco podobného se kdysi pokoušeli tvůrci legendárního seriálu Jen počkej!
O výchovu.
Proti vlkovi, chuligánovi stál zajíc vzorňas. Vlk kladl zajochovi pasti, bohužel vždy marně. Ano, píši "bohužel", protože neznám nikoho, kdo by nefandil právě vlkovi.
Tady se výchovný efekt zcela minul účinkem.

Přitom existují filmy s tématikou LGBT nebo multikulturních problémů, které patří ke skvostům filmové tvorby. Je to například Hra na pláč, Snídaně na Plutu, nebo Útěk v řetězech či Hádej kdo přijde na večeři.
Problém je v tom, že když se cokoliv přežene a cpe se to horem spodem, výsledek půjde opačnou cestou než by tvůrce chtěl. Zvláště když je v tom vidět umanutá podbízivost se době a její ideologii. U výše jmenovaných filmů tomu bylo naopak. Tam šli filmaři skutečně s kůží na trh, protože tato témata patřila víceméně mezi tabu. Snad právě proto odvedli mistrovskou práci a ne kýč.

Ještě jeden příklad ze zhruba tisíce, statisíce, milionu dalších.
Jde o další počin, který slavil velký úspěch.
Přátelé.
O tomto dílku si můžeme myslet cokoliv, ale korunu všemu nasadila spoluautorka seriálu Marta Kauffmanová, která se před kamerami "rozplakala". Ne, žádné rodinné neštěstí. Paní scénáristka jen okázale litovala, že mezi hlavní hrdiny nezařadila taky Afro...
Pozadu nezůstal ani představitel jedné postavy - David Schvimmer, také chtěl být aktivista, a tak se nechal slyšet, jak moc ho mrzí, že v seriálu neměl více Afropřítelkyň.
Aniž si to uvědomil, tímto právě ještě víc zatopil pod kotlem, kde už tak dost trpěla nešťastná scénáristka, která pokud něco nepotřebovala, tak aby to někdo dál rozebíral. Kdysi se říkalo, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Něco podobného se asi hnalo hlavou paní Kauffmanové.
Významní filmoví herci v současném ozdravném boji za rozmanitost jednají poněkud překvapujícím způspobem. Tom Cruise vrátil své tři herecké Zlaté globy na protest, že mezi osmdesáti sedmi členy zahraničních novinářů v Hollywoodu, kteří trofeje udělují, není zastoupen žádný Afroameričan.
V pořádku.
Už dlouho se řeší, že mezi těmito členy hollywoodského zahraničního tisku je malá skupina, která nemá s novinařinou nic společného (1). Kdyby je nahradil kdokoliv jiný z oboru, třeba zahraniční novináři černé pleti, tak to bude jen ku prospěchu věci.
Jde o něco jiného. Tom Cruise dostal své trofeje za filmy Narozen 4.července, který byl natočen v roce 1989, Jerry Maquire (1996) a Magnolia (1999). Je zvláštní, že předtím ho složení komise netrápilo, až nyní, tedy v době, jež to žádá.
Jistě za tím není žádný oportunismus, ale jen náhlé osvícení.
Ať se Tomovi i nadále daří.

Žijeme v divném světě. Ti mladší (kteří stojí na té naší mnohdy proklínané konzervativní straně barikády)až jednou budou o naší době vyprávět potomkům, tak jim nikdo neuvěří. Pevně věřím, no, dobrá - chci věřit, že všechna ta hnutí a spolčení hlupců zmizí a svět se zase pozvolna probojuje do normálu, kde se tolerance stane přirozeným jevem a ne každodenní propagandou založenou na falešných základech. Jen doufejme, že neskončíme tak, jak ukazuje pozapomenutý film Brazil z roku 1985, pesimistická vize Terryho Gilliana inspirovaná Orwellovým románem 1984.

Štítky článku:

prestiž 1: 16,66 přečteno 555×

0 Hodnotit článek 10

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Kam filmy, kampak jdete?

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse