Necenzurujeme.cz

O startu nové éry českého fotbalu, hlavně si to užít...

Tak máme za sebou první zápas nové sezóny. Kdo očekával, že nastane nějaká výrazná změna v konceptu i hře samotné, musel zákonitě procitnout asi tak ve dvacáté minutě prvního poločasu. Neumím nalézt ta správná slova, abych dokázal pojmenovat to, co se včera na trávníku odehrálo.

Ustrašenost? Možná. Nemohoucnost? Asi. A nebo prostě jen jednoduché přiznání si stavu, nemáme na to..

A jak by řekl nebožtík Pepa Hnátek: „umíte hovno a nikam nepostoupíte“. Naštěstí se včera nehrálo o žádný postup, ale nový koncept přátelských zápasů může jen zamíchat fotbalovým losem pro nějaké kvalifikace a nasazování týmů do výkonnostních košů. Přiznám se, že už i skutečnost, že jsme byli zařazeni do skupiny s Ukrajinou a Slováky, mi přišla více než podivná.

Český fotbal hledá cestu na konci tunelu. To je fakt, který nemůže nikdo okecat a hovořit o nějaké smůle v souvislosti se včerejším zápasem s Ukrajinci, by bylo jen lhaní si do vlastní kapsy. Kdyby totiž Ukrajinci proměnili jen polovinu tutovek, které měli, byl by „bůr“ ještě lichotivý.

Nechci hodnotit jednotlivé hráče a ani naštvat fanoušky klubů ze kterých hráči pocházejí, ale koho pro Boha napadlo nominovat Hušbauera a Krmenčíka?

Hušbauer měl vnést rozhled, klid na míči a dobrou rozehrávku. Ale asi mu to trenér Jarolím zapomněl říct.. Jeho neustále ublížené pohledy směrem k rozhodčímu jako by měly připomenout slávistický zářez od sudích v Kyjevě. Ale včera pískal jiný rozhodčí a myslím si, že pískal fér.

Úplně jiné žrádlo bylo sledovat Krmenčíka. Ve srovnání s Schickem skutečně působil jako panáček na klíček, který se snažil bezmyšlenkovitě lítat sem a tam a když nestačil, tak jednoduše zkosil nebo stáhl soupeře a pokaždé tento akt doprovodil udiveným výrazem, že co mu to pískají.

Nechci, jak jsem již napsal, naštvat plzeňské fanoušky, ale jestli je pravda, že po tomto hráči, který na reprezentaci nemá a nikdy mít nebude, touží nějaký zahraniční klub a nabízí alespoň tolik, aby se za ty peníze daly vyprat pětkrát plzeňské dresy, neměli by v Plzni váhat ani okamžik.

Ona jedna věc je běhat s urostlou postavou proti bekům v naší lize a dělat si místo s vědomím, že píšťalka zůstane němá a druhá věc je pak setkání s realitou na mezinárodní scéně. Pokud se teď na mě někteří zlobíte, počkejte si do pohárových zápasů v LM. Pak mi třeba odpustíte a pochopíte co jsem tím chtěl vlastně říct.

Žehráme na nedostatek kvalitních a mladých hráčů? A kdy jim tedy jako dáme šanci a přestaneme tahat do reprezentace již prověřené a neúspěšné hráče?

Kde včera byli Poznar, Matoušek, Šašinkové, Frýdek a třeba Houska z Olomouce? A pokud jsme chtěli oživit minulost a vnést do hry zkušenost, proč jsme nepožádali o účast,ve velmi dobré formě hrajícího Milana Baroše a nepozvali třeba Jiráčka?

Schick a Kadeřábek to jsou momentálně dva hráči schopní obstát v mezinárodní konkurenci z těch co jsme včera měli možnost na trávníku vidět. A samozřejmě i Vaclík v bráně. Ale tři jsou sakra málo.

Lehkonohost a schopnost podržet a přihrát míč, to bylo něco co jsme se včera mohli od Ukrajinců učit. A kdyby měli na hrotu našeho Schicka, který by nelítal naprosto zbytečně po hřišti jako lítal v našich barvách, a jen by se soustředil na to, proč na hřišti je, tedy aby střílel branky, tak jsme těch pět fíků zaručeně dostali.

Když Schick střídal, bylo mi ho líto. Byl utahaný a bylo na něm vidět, že by třeba ještě pět, deset minut zkusil, ale bylo by to zbytečné. Po prvním gólu kdy projel ukrajinskou obranou jako nůž máslem a zavěsil parádní střelou, si na něho jednak dával soupeř mnohem větší pozor a druhak, prostě neměl potřebnou podporu z vlastních řad. A když už jsme se konečně vydali dopředu, zastavila útok nepřesná přihrávka a nebo Krmenčíkův zbytečný faul.

Nechci těm chlapům sahat do svědomí, ale pokud chtějí takto i nadále hrát v reprezentačním dresu, pak by raději napříště měli, někteří, prostě říct Jarolímovi, že hrát nechtějí, protože na to prostě a jednoduše nemají, a když to nevidí Jarolím, musí mít sebereflexi alespoň samotní hráči.

Včerejšek nám ukázal, že zítřek je strašlivě daleko. Pořád ještě jsme nepadli na samé dno a pořád ještě dostává tým, který je skutečně ve zbídačeném stavu, důvěru. Divím se trenéru Jarolímovi, že se v repre zuby nehty stále drží. Cožpak už nemá žádnou soudnost a nechápe, že nemá reprezentaci co nabídnout? Není to určitě špatný trenér, ale je do hotového týmu, nikoliv pro budování týmu.

Tam by to slušelo třeba Chovancovi a nebo nějakému podobnému trenérovi, který neumí ustupovat primadonám a dokázal by hráče za předvedený výkon pořádně sjezdit a potrestat je.

Často se hovoří nejen ve fotbale, ale i v hokeji, že to se nemůže, že by ti hráči už příště nepřijeli..

A já se ptám: „a co jako?“ tak by nepřijeli, a jen by potvrdili má slova o tom, že nemají s takovou v reprezentaci co pohledávat. Ti chytří a pro reprezentační dres se obětující, by přijeli tak nebo tak. Tohle není o narvané portmonce, ale o velikosti srdce a vůle pomoci týmu dobýt svět.

Však to zase není tak dlouho.. Nedvěd, Rosický, Koller, Šmicer, Poborský, Baroš, Kadlecové… A desítky dalších...

Ti by mohli vyprávět těm dnešním hvězdičkám co je to čest být reprezentantem své země..

Víte, já fakt nevím kam se poděla ta ochota bojovat a dřít. Chápu, že ve svých klubech mají určitý úkol a ten plní, chápu, že tam jejich spoluhráč je i veliký konkurent na místo na hřišti a tudíž méně peněz, ale reprezentace je přece něco jiného. Tam by toho lva měli nosit jen ti, kteří se budou jako lvi skutečně rvát a obětují se pro ostatní kamarády v týmu.

Ale copak jde, aby po prohraném zápase předstupovali před novináře bez kapky studu? Aby tvrdili, že si to pěkně užili? Cožpak fakt nechápou, že ti, kteří jim tolik věřili, ať už na stadionu a nebo u televize, si to neužili? Že se po takovém výkonu stydí za ně a cítí jako zpráskaní psi?

Fotbal a hokej vždy byly naše dva výstavní sporty. V malé zemi se vždy rodilo dostatek talentů a když se odmala dobře vedli, stávali se z nich hvězdy nejen v našich končinách..

Dnes už od přípravek hrají zásadní roli peníze. Peníze, peníze a ještě jednou peníze. Pokud mají rodiče dostatek, je skoro jisté, že se jejich synek jednoho dne na hřišti objeví a užije si to.

Pokud má hráč rodiče chudší, nebo nemajetné, je to skoro nemožné.

Teď nemířím na bohaté, ale na práci s mládeží u nás. Dnes vyrábíme hráče pro fotbalový trh s tím, že umí běhat, vystřelit a občas i slušně přihrát. Pokud má štěstí a budu se opakovat,bohaté rodiče, pak už si může premiéru v nejvyšších soutěžích odbýt klidně v sedmnácti či osmnácti.

Řeknu to ještě jinak. My už nevyrábíme fotbalisty se srdcem, ale roboty. Zautomatizované bytosti bez vůle a chuti se obětovat pro tým. Ale s naučenou obavou sám o sebe a ze strachu, aby se nerozbil. To by se pak zastavil tok prašulek a doma by se místo bifteků papaly jen vepřové řízečky..

Teď si možná někteří řeknete, že jsem pěkný závistivec. Máte na to právo, ale můj názor prostě je, že pokud někdo chce peníze jako Ronaldo nebo Messi, musí prostě hrát fotbal jako Ronaldo nebo Messi..

Však si připravte prsty jedné ruky, to Vám bude bohatě stačit, a zkuste si spočítat, kolik z těch našich nadějí, které ještě nevyzrálé, odešly do zahraničí, se tam uchytilo, pravidelně nastupuje a hraje. Zkuste třeba posledních osm, deset let..

Jasný důkaz toho, že je prostě něco špatně. Tady vyčnívali nad ostatní. Jiráček, Pilař, Petržela, Václav Kadlec, Necid, Jakub Brabec a desítky dalších, ale v zahraničí si skoro neťukli..

Jak je to možné? Zapomněli během přestupu hrát snad fotbal? Kdepak, prostě jen neuměli bojovat o své místo, protože tady byli nejlepší a nikdo je to nenaučil. To co tady měli jisté, se v zahraničí stalo nedosažitelné a oni ani netušili jak se na svou pozici vrátit a tak se různými cestami zase pokorně vrátili domů a někteří i přes jejich absolutní vyhoření, i do reprezentací..

A v tom je ten největší problém, já nevím jak reprezentační trenéry vůbec mohlo napadnout, že když takového hráče opět pozvou, že najednou z něho bude zase hvězda. Nebyla, z žádného a ani nemohla, ty měsíce proseděné na lavičce se prostě musely projevit.

Pamatujete na krátký návrat pana Fotbalisty Jana Kollera? To byl nejen vynikající hráč, ale i člověk. Po necelém poločase proti Slovákům věděl, že už nemůže ze sebe vydat nic víc a není tudíž pro tým prospěšný a tak si přiznal, že návrat byla chyba, nechal se vystřídat a před novináři nelhal, že si to přijel hlavně užít, ale otevřeně řekl, že už na to prostě nemá..

Kdo by to asi tak z té dnešní generace udělal? Ti jsou schopní se tam ploužit až do chvíle, než je někdo vyhodí. Odchodí devadesát minut a pak se ještě nestydí říkat tisku, že si to parádně užili..

Nový trenér je nezbytnost. Stejně jako hráči, kteří budou ochotní přijet ne kvůli účasti, ale aby dokázali pro národní tým obětovat kus sebe sama. Nechme příště doma nostalgii a zoufalé naděje. Nechme doma křivdy z minulosti a hrajme fotbal, Bavme se ním, sebe i věrné fanoušky. Už jsem to za poslední roky psal několikrát. Český fanoušek je náročný, ale odpustí i prohru, pokud cítí, že hráči nechali na hřišti všechno.

Ale dokud si z něho po zpackaném zápase budou samotní hráči dělat prostřednictvím novinářů legraci, je opravdu možné, že nejen přestane chodit na stadiony, ale už si to nezapne ani v televizi.

A pak už prostě nebude cesta zpátky.

Pak budeme soupeřit s Maltou a Gibraltarem o posty nejnižší a nebude nikdo, kdo by s tím dokázal ještě něco udělat. Protože všichni zainteresovaní si to přece budou užívat..

Štítky článku:

prestiž 1: 13,49 přečteno 113×

0 Hodnotit článek 10

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

O startu nové éry českého fotbalu, hlavně si to užít...

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse