Necenzurujeme.cz

Mizející svoboda, seznamy nepřátel a peníze pro Evropské hodnoty

Rozhovor převzatý z portálu Parlamentní listy: „Svobodomyslní liberálové jsou svobodomyslní do chvíle, dokud proti nim nestojí někdo, kdo na svět pohlíží jinak. Tam jejich svobodomyslnost končí,“ říká Natálie Vachatová, kandidátka hnutí Trikolóra.

Tyto „liberální“ tendence prý můžeme pozorovat například i u Pirátů, kteří se již vidí jako vítězové sněmovních voleb. A ve spolupráci s lidmi z neziskového sektoru, se kterými je již nyní pojí společný byznys, lze očekávat velký tlak na realizaci jejich svérázných představ o svobodě.

S jakými pocity sledujete aktuální „kauzu Vrbětice“ a spekulace o míře ruského podílu na výbuchu tamního muničního skladu?

S rozporuplnými. Každý den se rodí stále neuvěřitelnější konstrukty. Každý, kdo kauzu sleduje, si nejspíš pokládá otázku, co je na pozadí tohoto chaosu, hraje se o předčasné volby, jde o Nord Stream, Dukovany? V záplavě všech obvinění se už někdo pozastavoval nad tím, jak je možné, že ve skladech, kde se nacházely tisíce tun munice, nebyla pořádná ostraha ani ploty? Říkají nám, že se pracuje jen s jednou verzí, ale zapomínají dodat, že ta má celou řadu podverzí.

Nesrovnalostí, které se šíří oficiálním mainstreamem, je již nyní více než známých faktů. S jakýmikoli předčasnými závěry bych ale byla velice opatrná. Jistě víme jen jedno, společnost má další důvod k polarizaci, a to není dobře.

Působí na vás důvěryhodně, jakým způsobem do kauzy vstoupili proslavení čeští investigativní novináři? Nejprve Ondřej Kundra z Respektu a poté Janek Kroupa ze Seznam Zprávy, který přišel se zprávou, že Jan Hamáček chtěl „vyměnit“ ututlání aféry na vakcíny Sputnik?

Investigativní novináři nejsou neomylní lidé a někteří z nich nás uváděli v omyl již několikrát a rozhodně se nejednalo o malé kauzy. Například právě Janek Kroupa stojí za pozadím několika kauz účelově rozpoutaných před volbami. Stalo se tak v roce 2006 s kauzou Budišov, kdy jeho reportáž tehdy poslala do vazby několik nevinných lidí včetně současné eurokomisařky Věry Jourové, i v roce 2010 s Paroubkem, kterého tehdy chybně spojili s nákupem předražených obrněnců pandur.

Kontroverzních kauz má Kroupa na svém kontě více a je třeba říci, že pokud nepřijde s přesvědčivějšími důkazy ke kauze Vrbětice, důvěryhodnost v investigativní novinařinu značně klesne. I práce Ondřeje Kundry již několikrát vyvolávala rozpaky a více než investigativní novinařinu připomínala konspirační teorie – viz jeho článek o agentovi s ricinem. Zajímavé je, že informace k Vrběticím jsou přísně tajné, a přesto nikoho netrápí, že unikají ke Kroupovi a Kundrovi přímo z tajných služeb.

Kromě toho je stále velkým tématem koronaviová pandemie. Mohli jsme zaznamenat kampaň proti „koronadezinformátorům“, kterou rozjela nezisková organizace Evropské hodnoty a následně mediálně prezentoval Newsroom ČT24. Dokonce byly sestavovány jakési „seznamy dezinformátorů“, v jehož čele stanul zpěvák Janek Ledecký, i když se nakonec zjistilo, že jeho výrok nebyly Evropské hodnoty schopny ani ocitovat správně. Nepociťujete strach, že se opět vrací éra „seznamů nepřátel“?

Samozřejmě, seznamy sestavuje dnes už kdekdo. Začali s tím Čeští elfové, přidaly se Evropské hodnoty, které si nyní samy začaly říkat „Bezpečnostní centrum Evropských hodnot“, ale třeba i nově vzniklá politická neziskovka NELEŽ, která sestavila seznam 18 tzv. dezinformačních webů. Tato politická neziskovka, za níž mimo jiné stojí stejně jako v případě Českých elfů Bohumil Kartous, dokázala přesvědčit 150 velkých, středních i malých firem, aby na stránkách těchto webů neinzerovaly.

Není ale úkolem demokracie chránit si prostor, v němž mohou vznikat alternativní názory? Divím se, jak snadno se firmy nechaly zmanipulovat a upsat se k omezování svobody projevu a s jakým nadšením se tím ještě chlubí. Má to ovšem kaňku na kráse, NELEŽ nám zapomněl sdělit metodiku, na základě níž tyto weby na svůj seznam zařadil. Dozvíme se jen to, že lež není názor, a proto je potřeba ji popírat. Ironií je, že ten, kdo tyto weby hodnotil, má sám problémy s dvojím metrem, mnohými střety zájmů, netransparentností procesů, nekalými obchodními praktikami a absencí argumentů.

Ptám se, proč má takový seznam vůbec vznikat, a když už vznikl, proč mezi dezinformačními weby nenajdeme třeba naprosto tendenční a od ostatních ničím se nelišící A2larm? Odpověď známe. Není to proto, že by všechny ty ideologicky tendenční texty od Apoleny Rychlíkové byly objektivní a pravdivé. Já tvrdím, že na tyto seznamy jste umisťováni na základě odlišného názoru, který se neshoduje s názorovým ukotvením hrstky lidí, kteří získávají čím dál větší moc a vliv. O pravdu a lež tu vůbec nejde.

Vy sama jste se nedávno dostala do hledáčku Evropských hodnot a následně jste se trochu zajímala o jejich pozadí. Co jste zjistila?

Kdyby Evropské hodnoty fungovaly v USA, byly by označeny za zahraničního agenta – splňují pro to všechny podmínky. Mají velice slušný rozpočet – měsíčně jim na účet chodí průměrně přes dva miliony korun, přičemž je nedotují obyčejní lidé, ale převážně politické neziskovky z USA a Německa, pak kdoví proč Tchaj-wan a také třeba Člověk v tísni, který jim poslal jen letos již přes milion korun. Pro srovnání – Člověk v tísni poslal takovou částku na oblast Blízkého východu za celý rok. Zajímavé na tom je, že kdyby si na svůj chod měla tato politická neziskovka vydělat sama, velmi rychle by skončila. Jen na zaměstnance se jejich výdaje měsíčně pohybují v řádech vyšších statisíců. Z běžných dárců jim průměrně přispívá 8 lidí měsíčně, z toho jeden vlastní zaměstnanec. Ti všichni dohromady naposílají průměrně jen 3500 Kč za měsíc.

Co dělají Evropské hodnoty s těmito penězi a všemi zaměstnanci? Vydávají newsletter, mapují dezinformace, fact-checkují a předkládají požadavky našim zákonodárcům. A to vše ještě nedělají moc kvalitně. Tvrdí-li, že jim jde o dezinformace, nikoli o potírání nepohodlných názorů, pak můj článek kritizující škrty v rámcových vzdělávacích programech základních škol dokazuje opak. Článek by řádně ozdrojován a vycházel z otevřeného dopisu fyziků ministrovi Plagovi. Tady však nejde o žádná fakta.

Když poukazuji na to, že děti Newtonovy zákony nebudou muset umět, ale hvězdičky na vlajce Evropské unie si spočítat budou muset, nemají na to argumenty, a tak raději nálepkují. Problém je v tom, že jejich tvrzení vydává Česká televize za fakta. Na základě jednoduchých výpočtů vidíme, že reálně po jejich činnosti není ve společnosti poptávka, přesto nám značně začínají zasahovat do našich životů a ovlivňovat veřejné mínění. S takovým rozpočtem a podporou ze strany veřejnoprávních médií se to dělá snadno.

Svoboda slova čelí v poslední době mnoha tlakům. Například i z Evropské komise, která usiluje o zařazení verbálních projevů, označených jako „nenávistné“, mezi zvlášť závažné trestné činy. Proč si podle vás mainstreamová média, která před pár dny tak teatrálně oslavovala „den svobodné novinařiny“, této hrozby nevšímají?

Nedokážu si to vysvětlit jinak, než že to tiše schvalují. A nejspíš se není čemu moc divit. Mainstreamová média jsou vcelku tendenční, hlásají názory, které jsou striktně v souladu s tím, co hlásá EU, tudíž je z jejich pohledu nejspíš i v naprostém pořádku, když se tu a tam nějaká ta svoboda projevu v rámci boje proti dezinformacím a hate-speech a v zájmu fact-checkingu a fair-speech omezí.

Ono to zní sice hezky, že veřejný prostor má být místo, kde se má mluvit a psát jen hezky a pravdivě, jenže frustrace nikam nezmizí, jen se přeleje do ještě větší míry nespokojenosti, kontrola obsahu se zneužívá pro potírání jiných názorů už teď, tedy ještě před tím, než to má být zavedeno do celoplošné praxe, a nenávist kvete dál a logicky ještě ve větší míře. Jen ta jejich nenávist je přijatelná a v pořádku, a ta naše ne. Omezit svobodu projevu je mnohem snazší, než ji získat zpět, víme o tom své. Ve světle těchto okolností mě nabíjí optimismem proticenzurní návrh Trikolóry, který prošel prvním čtením i díky tlaku veřejnosti. Věřím, že si svobodu projevu ubráníme.

Někteří lidé vyjadřují obavy, že po nástupu Pirátů do vlády se tyto tendence v ČR ještě posílí. Sice Ivan Bartoš všude tvrdí, že Piráti jsou svobodomyslní liberálové, ale jejich posedlost nahlašováním a lidovými soudy v podobě vnitrostranického hlasování i v rámci vlastní strany občas vyvolávají obavy. Sdílíte je?

Když se navíc podíváme na jejich materiály, jako například Dobrá praxe, na soud s Olgou Richterovou, který podle mě není nic jiného než příprava půdy pro definici nenávistných verbálních projevů, na základě nichž se pak budou snažit omezit svobodu projevu u nás, když si poslechneme Piráta Kolaju, který již veřejně přiznal na CNN Prima News, že jim o žádnou svobodu projevu nejde, musí nám být jasné, kam Piráti míří.

Směr zachování svobody slova to rozhodně není. To, že Piráti stojí za mnohými projekty, které vedou k cenzuře, že jsou navázáni na Demagogy, že jsou spřízněni s Bobem Kartousem, který dostal od Hřiba lukrativní pozici v Pražském inovačním institutu, jsou fakta, která se dají jen těžko ignorovat. Tito svobodomyslní liberálové jsou svobodomyslní do chvíle, dokud proti nim nestojí někdo, kdo na svět pohlíží jinak. Tam jejich svobodomyslnost končí. A zatímco my bojujeme za to, aby mohly zaznívat všechny názory, oni chtějí zachovat jen ten svůj, a všechny ostatní potlačit. Z tohoto hlediska obavy mám.

Když mluvíme o Pirátech, vedla se nedávno debata i o jejich vztahu k soukromému vlastnictví. Zejména kolem debaty, zda chtějí či nechtějí zavádět jednoprocentní daň z každé vlastněné nemovitosti a zda chtějí tento výnos použít k financování „nepodmíněného přijmu“ pro každého. Byla byste schopna dát za pravdu Václavu Klausovi, že Piráti jsou „větší zlo než vyčpělí komunisté“?

Tak posuďte sami – nepodmíněný příjem, dehumanizace bydlení, boj s hate-speech a dezinformacemi, pojem nedůvěryhodná osoba a zvyšování daní je to, co už nyní od Pirátů zaznělo. I kdyby vymysleli tisíce jiných názvů pro to, co se chystají skutečně prosazovat, stále to bude jen nový název pro vyvlastnění, další zdanění, nálepkování, dehonestaci, perzekuci a navrch ještě cenzuru. Neváhají zaútočit na naši přirozenou podstatu a hodnoty, na nichž naše společnost stojí, a marketingově to zabalit do líbivých hesel.

V Parlamentu musí být dostatečně silná konzervativní síla jako protiváha k Pirátům, která by dokázala jejich snahy nejen tlumit, ale i zvrátit. Je tu mnoho témat, která za chvíli nebude mít kdo prosazovat – je třeba dát do pořádku české školství, bude potřeba řešit obrovský dluh, nezaměstnanost, naše zdravotnictví nebylo v dobrém stavu ani před covidem, natož po něm, máme tu množství oblastí, kterým je potřeba se věnovat, a u toho hlídat všechny ty nesmysly řinoucí se na nás z EU jako Green New Deal, Digital services act a všechny ty akční plány, které povedou k omezování svobody a nic dobrého obyčejným lidem nepřinesou. To je potřeba především řešit a je velmi důležité u toho hájit zájmy naší vlastní země. To prounijní strany dělat nebudou.

Rozhovor je převzatý z portálu Parlamentní listy.

Štítky článku: absurdistánCempercenzurademokraciedotace

prestiž 1: 16,02 přečteno 608×

0 Hodnotit článek 9

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Mizející svoboda, seznamy nepřátel a peníze pro Evropské hodnoty

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse