Necenzurujeme.cz

Proč Michal Malý (TSS) nemůže kandidovat na úřad prezidenta

Nedávno jsem zveřejnil na facebooku informaci o tom, že budu kandidovat do Sněmovny za Trikolóra, Svobodní, Soukromníci v Praze, v parlamentních volbách. Ke sdělení jsem připojil svůj autoportrét starý dva roky, kdy jsem se vyfotil v obleku, který jsem si pořídil na ustavující sněm Trikolóry v Brně.

Někteří mi pod post vyjádřili podporu, jiný z toho měli srandu a pár jedinců mi napsalo, že nejen podle fotky, ale i mých dlouhodobých názorů a činů zejména ve spojitosti s mým poslaneckým mandátem v někdejším Federálním shromáždění, bych měl kandidovat na Hrad.  Usmál jsem se nad tím, ale přiznávám, že to potěšilo. Po chvíli jsem nad tím mávl ruku. Pak jsem se ale přece jen zamyslel a vzpomněl si, kdy jsem tu větu slyšel poprvé.

Bylo to v létě v roce 1992, kdy jsem měl „slavný“ projev z balkonu Melantrichu, ve kterém jsem mimo jiné řekl, že jak Alexandr Dubček, tak Václav Havel se vrátili do roku 1969, přestože se píše rok 1992 a nejraději by budovali socialismus s lidskou tváří. Konstatoval jsem, že Alexandru Dubčekovi jsme měli dát čestnou plaketu a pamětní hodinky, a ne jej jmenovat předsedou Parlamentu a že Václav Havel by měl pochopit, že Parlament neposlouchá prezidenta, ale naopak.

V tu chvíli mě Landovský, stojící za mnou, začal tahat za bundu od mikrofonu a požadoval, aby mi ten mikrofon vypli. „To to brzo začíná…“ pomyslel jsem si. Saša se za mnou, jak bylo jeho zvykem, rozplakal a pak jsem byl pro část Slováků, které mám celkově rád na indexu. Čekal jsem pískot, ale lidi začali kupodivu na Václavském náměstí tleskat (už tehdy jich dost pochopilo) a pak jsem tu větu uslyšel poprvé. Malý na Hrad. Když zazněla, pronesl za mnou Landovský „a je to v prdeli“ tak nahlas, že to bylo slyšet po celé zemi díky přímému přenosu ČT.

Vypadalo to dost zle, protože mě od toho mikrofonu přenos nepřenos Landovský s Moučkovou tahali fest. Napadla mě spásná myšlenka a sdělil jsem stav třicetitisícovému davu pod sebou a sdělil, že za mnou chtějí, abych skončil. Václavák začal skandovat pokračovat pokračovat a Lanďák si šel dát dalšího panáka a já v klidu dokončil, co jsem chtěl říci. Tenkrát to šlo říkat co chcete, stačila trocha odvahy, zahnat trému a neříkat hlouposti. Mohli jste říct cokoli. Dnes už to nejde.

Tak a do současnosti. Proč nemohu kandidovat na prezidenta, mimo toho, že jsem soudnej? Inu, neumím anglicky, za což se stydím a Erik Best by mě určitě nepochválil. Potom je tu plno další negací. Neumím piruetu, stahovat králíky, nepodepisuji cizí práce, nejsem ve skautu, nenosím falešné brýle, nemám křivý úsměv a nesoudnou manželku. Když se mi občas stane, že něco nevím, tak to přiznám, ale většinou znám odpověď. Nemusím objíždět republiku, abych byl po dvou měsících schopen odpovědět na otázku, co lidé v této zemi potřebují a chtějí.

Další negace – nenosím polena dřeva holýma rukama na rameni v tričku bez rukavic, protože by bylo triko od smůly., ruce také, nemluvě o třískách. Ale pro pořízení PR fotky to zřejmě neva. Takže další negace – nedělám PR pozérské fotky. Polena vozím v kolečku, neb jako rozumný člověk vím, že uvezu víc. Jen nerozumní, pozéři a Arnold Schwarzenegger tahají polena na rameni. Jo a ještě Petr Pavel. Nechci na Rusko házet atomovku. Nepatříme na Východ ani na Západ, ale do středu Evropy. Jako většího agresora, než Rusko vnímám USA, ale neinklinuji ani k jedné velmoci, jsou defacto stejné.

Chci pryč z EU, nechci diktát Bruselu nechci ilegální migraci, ani tu řízenou ekonomickou. Odmítám elektroauta, 76 pohlaví, protože existují jen dvě, homosňatky a homoadopce včetně šílenosti „práva“ na adopci dítěte, genderové, ekologické, klimatické a covidové šílenství a jiná šílenství. Odmítám politické a menšinové neziskovky, protože ještě nikomu v historii nepomohly a jen vydírají většinovou společnost. Odmítám pokleknout před kýmkoli mimo Boha a mé paní. Nejsem schopen si fixou něco psát na hrudník a pak se polonahý nechat fotit.

Je toho mnohem víc, proč nemohu kandidovat. Předně mám soudnost a i stran politiky zásadu, že pokud jsem někam nominován, nebo pokud bych chtěl kandidovat na nějakou funkci, měl bych si umět odpovědět na tyto otázky: opravdu to chci a budu obětovat soukromí a rodinu, která s tím bude souhlasit? Mám na to? Jsem m volitelný / zvolitelný? Byl bych přínosem? Nebyl bych za pitomce? Jsem schopen dobře zastupovat či řídit subjekt na který kandiduji a jsem pro případné podřízené akceptovatelný?

Pokud na jednu jedinou otázku nemá člověk jednoznačnou odpověď, pokud na jedinou odpoví záporně, měl by to okamžitě vzdát a věnovat se něčemu jinému. Ve chvíli, kdy zde máme parlamentní demokracii je přímá volba prezidenta nesmysl. Už jen proto, že ji rozhodují media a jejich masírka a ne volič. Viz Čaputová, viz Havel, které půl roku před jejich zvolením prakticky nikdo neznal. Takže u nás bylo a zase bude panoptikum věčných kandidátů, které financují a podporují dvě nejsilnější a nejvlivnější skupiny.

Ty vyberou každá svého kandidáta a pak „roští“, které je nezvolitelné, ale jeho jediným úkolem je podpořit ve druhém kole jednoho z kandidátů. Tak to funguje. Ve hře může být cokoli, klidně Temelín, privatizace nejaderné části, EURo, prostě cokoli. O to se hraje a tím se pak platí. Proč to vše píšu? Protože mě k tomuto zamyšlení vedlo to „Michal Malý na Hrad“. Co bych nejraději, abychom si ušetřili tuhle nechutnou šaškárnu a vrátili se k volbě hlavy státu Parlamentem. Jenže to by už lid nepřijal. No tak bude mít na Hradě toho, koho tam bude mít a půlka národa se od něj zase bude distancovat.

Prezidentská volba je daleko, ale ne zas až tolik. V normální demokratické společnosti by každá politická strana 4 roky před volbami představila národu svého kandidáta a pracovala s ním. V demokratických vyspělých zemích ihned po zlovení prezidenta začíná volební kampaň na další období. U nás se kandidáti tahají z klobouku a volí je media a koncerny, ne voliči. Zkuste se nad mými řádky zamyslet a apelovat na „své“ strany, aby se k této věci postavily čelem včas. Hlavně, až přijde den volby prezidenta, nenechte se zmasírovat medii.

Já s dovolením Hrad zatím vynechám a kandiduji do Sněmovny. Nenechte se ovlivnit cinklými volebními průzkumy, nenechte se zastrašit propadnutím vašeho hlasu. O to jim totiž jde. Trikolóra zvedá hlavu, je sebevědomá a na to sebevědomí má. Zuzana Majerová Zahradníková v „duelech“ seznamzpravy.cz „Kdo má vyhrát velké finále“ porazila leadery všech parlamentních stran. Nedá se na tom zcela stavět, je to jen obyčejná free anketka, ale naznačuje, že ty volební průzkumy jsou mírně řečeno přinejmenším zkreslené.

Nebojte se nám dát hlas, v případě úspěchu vám za čtyři roky složíme transparentní účet. Kandiduji v Praze za TSS a žádám vás tímto o váš hlas a o preferenční kroužek u mého jména – jsem na kandidátce na 24. místě. O naší zemi musíme rozhodovat my sami, ne „oni“. Už žádný diktát vlády. Nikdy!

Michal Malý

Štítky článku: absurdistánkavárnaTrikolóraÚstava

prestiž 1: 18,88 přečteno 360×

2 Hodnotit článek 16

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Proč Michal Malý (TSS) nemůže kandidovat na úřad prezidenta

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse