Necenzurujeme.cz

"Proč ty vypěstované brambory musíme odevzdat a koupit draze jiné?"

Byl jednou jeden činžák. Nájemníkům se tam nežilo moc dobře. Vládla tam totiž tvrdou rukou domovnice, které nikdo neřekl jinak než Megera Protivná Andrlová (zkráceně MPA).

Za činžákem se rozkládala zahrádka, kde si nájemníci už před lety vlastníma rukama vytvořili záhonky a pěstovali tam brambory. Pak ale kdosi rozhodl, že si je nemohou sami sníst, vždy při sklizni totiž přišli nějací pánové, všechny brambory sebrali - a lidem z domu nezbylo nic jiného než si za draho koupit brambory v nedalekém obchodě. Ty ovšem zdražovaly stále více.

Jednoho dne už nájemníkům došla trpělivost a zašli za domovnicí Andrlovou. Rozhovor probíhal zhruba takto:

N: Hele, Andrlová, nám už se nelíbí, že se tu dřeme a stejně si ty brambory musíme draze kupovat! K čemu jsme si ty záhony teda dělali? My chceme ty naše brambory pro nás!

MPA: To by bylo hrozně sobecké a nekolegiální. Vždyť se podívejte na lidi z okolních domů, jak na vás koukají, když ty brambory okopáváte. Oni na ně mají taky chuť!

N: Tak si můžou vypěstovat svoje! Vždyť tam měli taky záhonky, je to jejich problém, že je zrušili.

MPA: Buďte s nimi solidární! Navíc nezapoměňte, že z těch vypěstovaných brambor dostáváme provize.

N: My nedostáváme nic! To všechno jde do vaší kapsy a vy ani nenecháte opravit okapy a místo toho si z těch peněz kupujete luxusní kabelky!

MPA: Na kabelky mi nesahejte! Vždyť musím důstojně reprezentovat tenhle dům! A zrovna vy, Kadeřábková, mě nemáte co kritizovat, žijete si nad poměry - koupila jste si nové boty, i když se vám ty staré ještě úplně nerozpadly. Tak mlčte!

N: A proč nám bráníte si levně koupit aspoň jablka? Soused Vasil jich má plnou zahradu a nabízí je za levno.

MPA: S ním nikdo z domu obchodovat nebude, protože toho já nesnáším! Tak si je kupte od jiného souseda, třeba od Helmuta, ten je taky prodává.

N: Ale Helmut je má mnohem dražší! Navíc se šušká, že je prý skoro ani nepěstuje, jen je kupuje od Vasila a pak je mnohem dráž prodává nám.

MPA: To je mi jedno. Koho z vás načapu, jak si je kupuje přímo od Vasila, ten ať si mě nepřeje!

N: A co jako máme dělat? Máme hlad, něco přeci musíme jíst!

MPA: Mám pro vás řešení. Prostě každý den vynechte jedno jídlo - a aby vám to tak nepřišlo, tak si dejte bandáž žaludku. Pak nebudete mít takový hlad.

N: To jako myslíte vážně?

MPA: Samozřejmě! Potom si od souseda Vasila už nebudete kupovat výpěstky a tím ho připravíme o zisky. Bandáží proti nepohodlným sousedům!

Jak asi tušíte, nájemníci se jednou naštvali tak, že domovnici Andrlovou prohodili oknem, přestali své vypěstované brambory dávat pryč a začali z nich živit sebe a svoje rodiny. Stejně tak začali kupovat jablka přímo od pěstitele za rozumné ceny. Dá se tedy říct, že příběh měl šťastný konec.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že podobnost tutoho příběhu s naší současnou situací, zejména s elektřinou a plynem, je čistě náhodná. A to nejen proto, že tady ten šťastný konec (zatím) nenastal.

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

"Proč ty vypěstované brambory musíme odevzdat a koupit draze jiné?"

Michal Malý:
Bohužel ani nenastane.

V interní diskusi je 1 příspěvků | poslední příspěvek 20. 9. 2022 1:43 || Diskutovat

Facebook diskuse