Necenzurujeme.cz

Hra kouře a zrcadel

Kdy nastal ten okamžik, kdy se svět vychýlil od normálu a začal naplňovat chmurné představy takových autorů, jakými jsou Aldous Huxley, Jevgenij Zamjatin nebo George Orwell? 

Stalo se to ve chvíli, kdy jsme začali přijímat všechny výdobytky a sociální experimenty z dílny elit, které se označily za liberální, což asi bude jejich specifický druh humoru. Nechali jsme je aby společnosti pozvolna naočkovaly myšlenkou, že kdo má jiný názor, je špatný nebo dezinformační. Podle toho pak vypadají všechny ty povolené diskuze uvnitř systému, ve kterých si účastníci vzájemně notují, bez přítomnosti jakéhokoliv skutečného rebela. Jako na dětské narozeninové párty. Na závěr by ještě všichni mohli vytáhnout bublifuky a vypustit pár zvláště vydařených bublin. Alespoň něco pozitivního.

V antiutopickém románu Krásný nový svět (česky Konec civilizace) Huxley popisuje společnost, která se vyvinula špatným směrem. Děti se nerodí přirozenou cestou, ale ze zkumavek, slova matka a otec se staly vulgárnímu pojmy, všichni jsou krmeni drogou, která je udržuje ve šťastné náladě. Už narozené děti jsou rozděleny podle budoucích kast do pokojů, kde jim jsou stále dokola pouštěny při spánku pod polštářem propagandistická hesla společnosti.
(Jen aby si knihu nepřečetl někdo z emisarů, kteří už se svojí propagandou zamířili na všechny úrovně škol. Rázem by naběhli i do jeslí).
Tomuto světu se přibližujeme mílovými kroky. Jeden příklad za všechny. Autorka Harryho Pottera J.K.Rowlingová na svém Twitteru napsala, že jen ženy menstruují. Když odhlédneme od toho, že „objevila Ameriku“, tak nenávistná kampaň, která na ni dolehla, zobrazuje dnešní stav měnící se společnosti. Prý je to názor zastaralý. No, to asi ano, zhruba tak minimálně milion let.

Z mnoha důvodů máme pocit, že všechno je naruby. Vždy, když se zatřepe společensko historickým kaleidoskopem, mění se polarizace hodnot.

V tomto zrcadlení se zdá, že se američtí demokraté rozhodli upřednostnit vlastní zájmy (paralyzovat Donalda Trumpa) nad zájmy Spojených států. Jen tak si lze vysvětlit jejich víceméně kladný postoj vůči násilným protestům Black Lives Matter (BLM). Podle zásady „každý prostředek je dobrý, pokud směřuje ke zničení Trumpa“.
Řekněme, že demokraté skutečně vyhrají prezidentské volby. Domnívají se snad, že potom jednoduše předákům hnutí oznámí, „zastavte palbu, teď už jsou u moci ti hodní,“ a nastane klid a mír? Být demokraty, nesázel bych na to.
Vůdčí osobnosti BLM se otevřeně hlásí k marxismu. Marxismus není zrovna ideologie, která by přistupovala na kompromisy. Zvláště ne jeho zjednodušená a agresivní verze. Předáci hnutí ve svém marxistickém blouznění tvrdí, že žádná revoluce by nebyla úplná bez kulturního očištěni. Co je možné chápat pod pojmem kulturní očištění?
Cenzuru dříve natočených filmů a zničení soch? Údajně už existuje seznam několika desítek soch a památek, které musí zmizet. Seznam se stále rozrůstá.
A patří k tomuto „kulturnímu očištění“ také rasistické výroky vůči bělochům a především vůči bílým ženám, v čemž našly některé černošské aktivistky zalíbení?
Je to zvláštní – bojovat proti rasismu rasismem. Ale už skutečným šílenstvím je, že mnohé bílé ženy podlehly nátlaku a aby neztratily práci či postavení ve společnosti, dobrovolně si sypou popel na svoji privilegovanou hlavu.
Zatím nejdrastičtější případ rasistické nenávisti se odehrál za denního světla na nádraží Southern Cross v Melbourne. Podle videozáznamu banda černošských mladých žen, z nichž některé měly hidžáb, s nepředstavitelnou surovostí a krutostí mlátila a kopala drobnou dívku. Bělošku, jak jinak. V těchto dnech se to musí zdůrazňovat, ačkoliv dříve by si člověk u takového dělení připadal hloupě. Doba nás však posunula jinam. Dívka skončila v nemocnici s mnoha vážnými zraněními, ale bojí se na útočnice podat žalobu. Nikdo jí nepomohl, ačkoliv kolem se pohybovala spousta lidí. Zřejmě ze strachu, že budou nařčeni z rasismu a z toho plynoucích následků. Nebo jen z obyčejné zbabělosti. Kdo ví.
Kdyby se to stalo naopak, tedy, že by skupina bílých dívek napadla černošku, následoval by celosvětový vřískot netušených rozměrů. Tady ticho po pěšině. Opravdu už svět ztratil veškerou soudnost?

Black Lives Matter si v tradiční marxistické nesnášenlivosti k jiným názorům doslova vydupalo ze země, že nesmí být kritizováno, byť by šlo o kritiku opodstatněnou. Pravidelně vypouští kouř, který má zahalit nepříjemná fakta a jistou statistiku, která se nesmí uvádět.
„Je to opravdu děsivé panování teroru,“ říká v této souvislosti William A. Jackson, profesor na právnické fakultě Cornellovy University.
K tomu se přidal hlas levicových intelektuálů a spisovatelů, kteří BLM dosud spíše podporovali. Voljí po ukončení ideologických čistek ve Spojených státech.
Mezi signatáři jsou zvučná jména – Margaret Atwoodová, Salman Rushdie, již zmíněná Joanne Rowlingová, Noam Chomsky nebo analytik a komentátor Fareed Zakaria.
„Svobodné výměny názorů a informací, tedy kořeny liberální společnosti, se den ode dne stávají omezenějšími,“ píší autoři prohlášení. Jejich hlas je vítán, ale zazněl trochu pozdě. Teprve když se loď začala potápět, uvědomili si, že jsou také mezi pasažéry.
Černošské hnutí už poznalo, že mnohého lze dosáhnout násilím, a svět jim - i přes určité výhrady (dopis zmíněných intelektuálů) - ještě zatleská. Ocitlo se v pozici někoho, kdo diktuje pravidla. To je věc, kterou si nikdo nenechá jen tak vzít. A ve spojení s marxistickou ideologií je to kombinace vražedná.
Naštěstí dost Afroameričanů zůstalo na straně zdravého rozumu. Otázka je, která síla převládne. A také, kdy skončí masochismus jisté části „bělošské“ společnosti.

Nyní se dopustím svatokrádežné úvahy, která by s největší pravděpodobností v současných Spojených státech zaznít nemohla.
Otázka je jednoduchá: Bude mít policista Derek Chaun v současné atmosféře spravedlivý soudní proces? Zvláštní otázka. Jak by v zemi svobody mohl nemít…
Ale přesto – liberální tisk, což jsou téměř všechny vlivné noviny v USA, už rozsudek vynesl: Byla to vražda a Chaun půjde do vězení na čtyřicet let.
Neznám samozřejmě přesné znění paragrafů amerického právního systému, ale domnívám se, že i tam musí být vražda čin úmyslný. Derek Chaun, když zaklekl na Floyda, zřejmě neměl v úmyslu ho zabít. Ale bude soud tuto možnost zvažovat? Připustí, že mohlo jít o zabití z nedbalosti nebo dokonce o nešťastnou náhodu? Vezme v úvahu všechny další okolnosti? Zdravotní stav Floyda, ke kterému se podle všech dostupných informací dopracoval sám, proč k zakleknutí došlo a v neposlední řadě také, kolik policistů bylo zabito při výkonu své práce. A kým.
Co by se asi tak stalo, kdyby soud rozhodl jinak, než se očekává?
Řekli by předáci hnutí - OK, respektujeme rozhodnutí soudu?
Nevypadá to příliš pravděpodobně.
Myslím, že rabování a plenění, které probíhalo dosud, by bylo jen slabým odvarem toho, co by nastalo. Nehledě na nebezpečí hrozící soudci, porotě, obhájci, okolostojícím.

Spravedlnost přestane vyznávat spravedlnost, když dostane strach.

Štítky článku:

prestiž 1: 20,10 přečteno 509×

0 Hodnotit článek 15

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Hra kouře a zrcadel

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse