Necenzurujeme.cz

O komunistické bídě a hladomoru

Narodil jsem se rok po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Tedy 21 let od konce druhé světové války.

Nepamatuji se, že bychom doma někdy seděli a z hladu viděli nějaké bludy. Nepamatuji se, že by se po ulicích válely mrtvoly lidí, kteří neměli co jíst.

Ale dobře se pamatuji na to, že když jsem byl zhruba ve věku deseti let vyslán do obchodu, že jsem nikdy, mimo tedy fronty u pokladny, v žádné frontě nestál. Samozřejmě, že jsem neobstarával žádné velké víkendové nákupy, ale chodil jsem jen pro běžné věci jako mléko, rohlíky, chléb, koláče, máslo, vajíčka, sýry, salámy, sladkosti, kávu, pivo, limonády a minerálky. A to jsem vždy, jako desetiletý kluk, domů přinesl a vše jsem nakoupil v jediném obchodě. Těch obchodů postupně přibývalo a výběr se zvětšoval.

Tuším, že to bylo někdy kolem roku 1979, se otevřelo uprostřed sídliště nákupní středisko kde se dalo koupit prakticky vše od zeleniny až po koberec. Ano, jistě, nebyl dostatek barevných televizí a třeba automatických praček, na nový automobil, pokud jste neměli bony, jste si také museli nějaký čas počkat, ale rozhodně co se týče jídla, bylo ho dostatek. Nebyly běžně americké limonády a v rychlém občerstvení jste se museli spokojit, namísto burgerů a pizzy, s grilovaným kuřetem a nebo párkem v rohlíku. Myslím, že různých chlebíčků bylo taky docela dost…

Nejvíce mě však vytáčí ty bláboly o tom jak tehdy nebylo vůbec žádné maso a v restauracích prý nebylo co nabízet. Moje máma měla zaměstnanecké stravenky a častokrát jsem s ní chodil do restaurace naproti její práci na obědy. Dvě různé polévky a zhruba osm až deset hotových jídel. To byl běžný standard doplněný ještě o jídla ze stálého minutkového lístku.

Gulášová, držťková, zabíjačková, různé vývary s masem i bez. Vařené hovězí s bramborem, rajská s knedlíkem nebo kolínky, svíčková a guláše. Roštěná, žebírka, bifteky, kuřata. Hranolky, krokety, míchaná zelenina..

Ano, je pravda, že komunističtí kuchaři dávali do talířů s jídlem za deset korun tu „hnusnou“ oblohu.. Ale já ji měl rád. Zelí, okurka, červená řepa a hrášek, v lepších podnicích i trocha hořčice. Tatarka dělaná v restauraci a smažený květák a žampiony se nekupovaly obalené ve velkoobchodech, ale pěkně se obalovaly čerstvě ten den, kdy byly na lístku.

Víte já to tady vypisuji, ale myslím si, že každý soudný a rozumný člověk si to pamatuje. Třeba ze školních jídelen. Nebo se opravdu někomu stalo, že šel po vyučování na oběd a tam uplakané kuchařky posílaly děti domů o hladu s tím, že nemají z čeho vařit?

Ano, vařilo se velmi často z levnějších surovin, vnitřností, brambor či sladká levná jídla. Ale naprosto obvyklá jídla byly omáčky s hovězím masem a knedlíky nebo rýže. Kuře na všelijaký způsob a každý den jiná polévka.

Musím se tedy zeptat všech těch chytráků co dnes vykládají o tom, že za komunistů trpěli hlady, kde se ve školách, školkách a továrních jídelnách braly všechny ty suroviny, když vlastně podle nich žádné nebyly?

Byl jsem rok v nultém ročníku a odpracoval jsem si ho na chirurgii na Karláku. No a náhoda tomu chtěla, že na kuchyňce. Součástí této práce byl příjem a výdej jídel pro pacienty. Opominu různé diety a vzpomínky upřu jen na okamžiky, kdy jsem jídlo z termosů nandával pacientům na talíře. Všichni měly dostatek přílohy i masa. Omáčky jsme ještě vraceli zpět, protože jí bylo vždy nadbytek. Zapátrám-li v paměti, jídla byla obyčejná, ale všem chutnala a talíře byly skoro vždy takřka vylízané. Za celý rok, a to byl rok 1987-88 se nikdy nestalo, že by pacienti neměli co jíst a nebo pít.

Nejde mi na rozum, že na tohle všechno spousta lidí již zapomněla. Vykládat bláboly o hladu a nedostatku všeho je prostě moderní a nejspíše si takový vykladač připadá jako moudrý pamětník, ale opak je pravdou.

Stejně jako dnes je mezi námi spousta bezdomovců a lidí bez peněz, tak i tenkrát byli. To je přece jasné. Ale nikdo nemá právo za svůj špatný život lhát nové generaci.

A s naprosto čistým svědomím mohu napsat, že když jsem si šel koupit za komunistů cukr nebo mouku, nikdy se mi nestalo, že by na mě civěl prázdný regál a prodavačka mi vykládala nesmysly o tom, že je zboží v akci a lidi ho vykoupili, jako se mi to stává běžně dnes.

Asi před měsícem jsem šel do jednoho supermarketu koupit salko k jahodám. Ani jedna plechovka. A prodavačka? To víte pane, je to v akci tak už nemáme…

Ne, opravdu nejsem zastáncem starých komunistických časů. Vím, že spousta dobrých věcí se na pulty ani nikdy nedostala a byly jen pro kamarády a nebo soudruhy, ale vytvářet všeobecnou lež a tvrdit, že nic nebylo a vlastně byl jen hlad, je fakt trapnost.

Krajíc chleba s máslem a čajem se našel i v těch nejchudších rodinách. A bylo to jako dnes, kdo se uměl otáčet, měl, kdo se spokojil s málem, měl prostě málo.

Dnes je dostatek i toho toaleťáku v různých barvách a vůních. Dámské potřeby se staly běžným sortimentem a pokud máte peníze, můžete si skoro vše koupit okamžitě..

Ale jedno mezi lidmi ubývá. Vstřícnost, ochota a vděk.

Vzpomínáte na ty kecy o komunistických prodavačkách, které nikdy nezdravily a neusmívaly se?

Zkuste si skočit třeba do nějakého supermarketu okolo třetí hodiny odpoledne a dožadujte se úsměvu třeba od paní pokladní..

Ne, já vím, není to tak všude, ale ani za komunistů to nebylo všude stejné. Je jen s podivem, že tehdy byly placené paušálně a dnes by měly být placené z obratu a za svůj výkon.

Vždy je to o lidech, o jednotlivcích a jejich přístupu.

Někdo je prostě hovado od přírody a jiný by se rozdal. Málokdy se sejde jedna nebo druhá skupina. Jsme prostě lidi a tak to funguje..

Závěrem bych rád poukázal na jednu současnou reklamu dodavatele energie.

Reklama je postavena na tom, že operátoři podobných společností nás mají totálně na háku a z našich dotazů a přání mají legraci. A stalo se to tak naprosto běžné, že výrobce reklamy na tom dokáže postavit svůj reklamní spot a nikdo se tomu již ani nediví. Naopak. Umím si živě představit manžele středního věku jak se chechtají nad tím, že nejsou sami, koho takhle někdo někdy odbyl a zesměšnil.

A přirozenost a realita prodává nejlépe. A to napříč všem politickým režimům a staletím..

Za komunistů bylo prý vše nejen špatné, ale umělé a plné éček… Tak až někdy půjdete zase do obchodu utratit nějakou tu tisícovečku, koukněte se nejdříve na složení a původ. Myslím, že spousta lidí bude velice překvapena.

Zda příjemně nebo opačně, ale nezáleží ani tak na tom, zda je zboží dobré nebo špatné, ale odkud pochází..

Jen mám ještě pořád tak trošku problém se orientovat v těch popiscích. Vyrobeno v Česku, zabito v Polsku a baleno v Rumunsku.. No, musím se ještě hodně sebevzdělávat...

Štítky článku:

prestiž 2: 13,51 přečteno 385×

2 Hodnotit článek 50

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

O komunistické bídě a hladomoru

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse