Necenzurujeme.cz

Jarní příběh – o stařence a policistovi

Stařenka seděla na lavičce v opuštěném parku. Oslovil ji mladý policista. – Dobrý den paní, tady nesmíte být, je karanténa! Stará paní se tiše nadechla, ale nepohnula se. 

 

„Budu Vám muset vystavit pokutu“ řekl policista striktně. „Copak jste neslyšela o vládních nařízeních?“

 

„Tak mi ji klidně vystavte“ řekla stará paní klidně. „Je to Vaše práce“ a usmála se.

 

 

Teď se nadechl policajt: „Vraťte se prosím domů, vždyť víte, že jste v rizikové skupině. Teď už je zákaz vycházení. Nechci vám vystavit pokutu, zřejmě máte malý důchod…“

 

Stařenka se na něj pozorně podívala a trochu přemýšlela a pak otevřela svou malou kabelku. Bylo tam plno ústřižků od vystavěných pokut.

 

„Ty jo, kolik jich máte?… podivil se policista… Tak to nechápu… .

 

– „Čemu nerozumíte, mladý muži? Vy máte karanténu a já jaro. Tohle je možná poslední jaro mého života, víte je mi už pár let. Nebojím se smrti, ale bojím se, aby mi toto krásné, zpívající, rozkvetlé jaro nebylo nikým ukradeno. Proč bych žila mezi čtyřmi stěny, mluvila s milovanými lidmi přes obrazovku počítače, nebo sledovala nekonečné televizní seriály a poslouchala znepokojivé zprávy? A ty vaše pokuty mě opravdu nevyděsí. Pokud epidemii přežiji, vše zaplatím, ať se stát poměje, třeba politici za ty peníze konečně udělají něco dobrého pro lidi, ale nebudu se bát, to mě fakt nedonutíte. .“

 

– Chápu Vás paní, odvětit policista, opravdu Vám rozumím, Vy už jste stará, ale zamyslete se, jaký příkladem jdete těm ostatním?

 

Stará paní se rozesmála.

 

– Jakým příkladem? Každý má svůj vlastní dialog se smrtí. Mluvím s ní již od druhé světové války. Byla
jsem zdravotní sestrou. Víte, vždycky pláču při oslavách konce 2. světové války.. Tolik lidí tehdy těsně před koncem na poslední chvíli padlo, bylo umučeno, nebo popraveno a nedožili se takovéhoto krásného jara, bylo jim osudem ukradeno. Policista se snažil představit, kolik lidí to tehdy bylo – asi hodně.

 

Tiše vypsal pokutu a podal ji staré paní.

 

Vzala si lístek a bez pohledu si ho schovala do kabelky.
„Krásné jaro, paní!“ prohodil a pokračoval v cestě.

 

„A pro Vás taky mladíku, užijte si jaro“, řekla stařenka a zamyslela se a otočila svou vrásčitou tvář směrem k dubnovému slunci. Doma otevřela kabelku a vypadla na ni dnešní účtenka. Místo částky k zaplacení tam byl usmívající smajlík, který jako kdyby nakreslil nedávný školák. „Co to jen mají ti mladí za zvyk, na všechno kreslit ty stupidní obličeje? Vyndavala jednu účtenku za druhou a na každé z nich, byl namísto částky k zaplacení, byl buď emoji nebo rukou připsáno přání pevného zdraví …

 

Autor: Johan Peter Hasenclever, zdroj: 13. Komnata

 

Články na podobné téma:

Tip hloubavějším čtenářům k tématu, že vše souvisí se vším s odkazem na známé heslo rozděl a panuj. Tedy podrobněji a teoreticky zejména ke krátké úvaze o mravencích, ale též příběhu o stařence, která nepodlehla kletbě denně na nás sesílané mediálními štváči. Přednáška „Arogance financí

Kurýr IN – odjinud

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Jarní příběh – o stařence a policistovi

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse