Necenzurujeme.cz

Třetí cesta není utopie!

Politická „třetí cesta“ má šanci uspět, bude-li založena na sociálním smíru a principu rovnováhy, bez ideologických přístupů, nadřazujících zájmy některých skupin či jednotlivců na úkor ostatních. Musí vycházet ze zkušeností, vyvíjet se, být schopna poučení se ze zkušeností, zdarů i nezdarů, vlastních i cizích, minulých i současných.

Úspěšné národy byly úspěšné nikoli proto, že extrémně zvýhodňovaly zájmy jedněch na úkor druhých, ať už zájmy pracujících, podnikatelů, korporací, bankéřů, venkovanů, velkých měst, „bojovníků za klima“, aktivistických neziskovek, bezuzdného volného trhu ani „všespasitelného“ zestátňování kdečeho. Marxismus selhal, protože se jeho oprávněná kritika vykořisťování pracující třídy zvrhla v závistivé znárodňování téměř všeho, z malých farmářů nadělal „kulaky“, z majitelů obchůdků s potravinami či malých hospůdek, kadeřnictví či pekařství nadělal „buržousty“, ačkoli nejprve lidem sliboval, že se budou znárodňovat jen velké podniky. To sebralo motivaci schopným lidem vytvářet hodnoty, za něž logicky chtěli nějaký zisk, proto zaostával za tehdejším „západem“, jenž v té době, ač si říkal „kapitalistický“, fakticky neměl daleko k oné třetí cestě, jejímž průkopníkem byli lidé typu někdejšího německého kancléře Bismarcka, který pochopil, že má-li zabránit nástupu marxismu, musí nějak řešit problémy chudých, byť to zdaleka nebylo ideální. Naopak ideologie bezuzdného volného trhu nespravedlivě vyzdvihuje zájmy těch velmi schopných a dravých, zájmy jedince nad zájmy celku, čímž nejsou myšleny JZD či „přebujelý stát“, ale společnost, národ, širší rodina, motoristé, běžci, zahrádkáři, živnostníci, dělníci, obchodníci, podnikatelé, zdravotně postižení, nemocní, lékaři, důchodci…, takových kolektivů, ať již formálních či neformálních existuje bezpočet. Je tedy nesmyslné tvrdit, že „žádné kolektivy neexistují“, pouze svobodní jedinci na straně jedné, a naopak svobodu omezující stát na straně druhé, nic mezi tím. Dnes často slýchávám posměšky, že třetí cesta je Brusel. No z mého pohledu samozřejmě není, protože se opět nadřazují zájmy jedněch na úkor druhých, např. všemožných menšin na úkor většiny, což je stejně špatně jako pošlapávání práv menšin a tvrdě represivní donucování žít podle „jednoho mustru“ a nevyčnívat z davu. Tedy opět vychýlení z rovnováhy do nějakého extrému. Když byly na vrcholu USA, nevládla tam bezuzdná „volná ruka trhu“, i tam byl trh regulován federálními zákony i zákony jednotlivých států – jinak v Texasu či na Floridě, jinak v Kalifornii nebo New Yorku. A jestli „stát“ reguloval méně, tak o to víc regulovala chování lidí, včetně toho ekonomického, konzervativní, často až puritánská, morální pravidla. Když byla na vrcholu Velká Británie, silnou roli tam hrál protekcionismus, tedy ochrana „vlastního“ oproti „cizímu“, ať už formou cel či jiných obchodních bariér. Německo v dobách jeho prosperity také nebylo „komunistické“ ani „volnotržní“, ale snažilo se o nějakou formu sociálního smíru, ať už podle Bismarckova modelu, nebo později principem tzv. ordoliberalismu – ordo znamená Latinsky řád. Dnes je všechno jinak, protože původní sociální smír zválcovaly zájmy nadnárodních korporací, globalistů, zelených klima-aktivistů a dalších silně ideologizovaných zájmových skupin. Na závěr musím též zmínit Čínu, která možná v blízké budoucnosti předběhne USA, a stane se tak nejsilnější zemí světa. Formálně tam vládne Komunistická strana, ale fakticky tam v ekonomice opět vládne model tržního hospodářství regulovaného státem, jenž si hlídá, aby zájmy soukromého byznysu „nepřerostly přes hlavu“ zájmu celku. Kdyby se v Číně prosadila „volná ruka trhu“, pravděpodobně by se ubírala cestou Ruska v 90tých letech minulého století. Nejsem ekonom, historik ani politolog, možná jsem některé věci uvedl poněkud zjednodušeně a nepřesně, ale jsem přesvědčen, že v principu je tato moje teze správná. Osobně se jako principiální demokrat klaním k takovému modelu, v němž by mezi sebou soutěžily různé názorové skupiny, ať již formou politických stran či nějak jinak, důležité ovšem je, aby se celkové směřování ubíralo k nějaké vyváženosti různých společenských skupin a nezvrhlo se v jakoukoli formu „zamrzlé“ ideologie a k neúměrnému zvýhodňování jedněch na úkor druhých, jen tak je možno dosáhnout blahobytu, jak ekonomického, tak společenského, tedy ne jen konzumovat, ale prožívat důstojné a naplněné životy.
Štítky článku:

prestiž 1: 15,38 přečteno 257×

0 Hodnotit článek 10

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Třetí cesta není utopie!

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse