Necenzurujeme.cz

Čeho je moc, toho je příliš

V období covidu se člověk bál otevřít konzervu. Proč...no protože jak otevřel noviny, internet, zapnul televizi, rádio - všude covid.  Takže by se nikdo ani nedivil, kdyby na něho z konzervy, ledničky či šatní skříně vykouknul pěkně vybarvený střapatý virus...

Tahle doba je zatím za námi, zatím, ono to zas přijde, teď mají řiditelé zeměkoule jiný trhák. Ukrajinu. Zapneš televizi - Ukrajina, pustíš rádio - Ukrajina, otevřeš noviny - Ukrajina...koukneš na internet - Ukrajina. Otevřeš konzervu.....

 

Ukrajina bojující, trpící, strádající, hrdinná, statečná, demokratická a vůbec všeobecně težce zkoušená. Ne, pánové Stříži a Rakušane, nemíním se v nejmenším vyjadřovat k ukrajinsko - ruskému konfliktu, míním vyjádřit svůj názor na naše média. Protože - jak říká, či zpívá Ivan Mládek v jedné své písni - Jardo Kvapilů, netlač na pilu. Obávám se, že i když ukrajinsko-ruský konflikt skončí, my se to ani nedozvíme. Naše média budou bojovat dál.

 

Myslím totiž, že přepísklá propaganda čehokoliv v sobě zároveň nese vzbuzování jistého odporu. Znáte to - líbí se vám třeba písnička. Ovšem když jí v rádiích hrají co hodinu do zblbnutí, za pár dní se líbit přestane, za dalších pár dní obtěžuje a za ještě pár dní si k té písni hodně lidí vypěstuje  odpor.  

 

Média se přímo trumfují, kdo přinese z Ukrajiny horší zprávu, víc mrtvých, víc raněných, víc zničených objektů,  vyžadujících víc a víc soucitu, pomoci, zděšení a odsudku agresora. Ovšem, nevím, možná se pletu, ale mám dojem, že čím víc krve, tím víc lidí pomalu, ale jistě, otupí. A posléze i ten nejkrvavější scénář začne unavovat, ba odpuzovat, tak jako ten tisíckrát obehraný hit.

 

Naše...opravdu naše? vláda má nyní jen jediný program. Ukrajinu. Posílají zbraně, peníze, požární žebříky, starají se o uprchlíky, připadá mi, že žijí v - jak je teď módní říkat - v bublině a evidentně je nenapadá, že je tu ještě jakýchsi dalších deset miliónů občanů, kteří mají své životy, své starosti, svoje problémy, a momentálně minimálně jeden z nich, a to dost podstatný - totiž inflaci a raketové zvyšování cen čehokoliv - si ti občané opravdu nemohou vyřešit svépomocí. Jediné, co vláda zvládne, je říct - uskrovněte se, máte se ještě zlatě, protože tady, na rozdíl od Ukrajiny, nepadají bomby.  Na Ukrajině se střílí a vy se staráte o svoje pohodlí, topení, jídlo - styďte se a omezte se. 

 

A média k tomu tvrdí muziku. Co nějaký benzín a nafta, co nějaké krachy podnikatelů, co inflace, která ničí lidi, firmy, obchody...na Ukrajině se střílí. A pak se vládní činitelé diví, že lidi nedrží hubu a krok, že "remcaj".  A tak se vymyslí restrikce, zákony, nouzové stavy, cenzura, aby se lidi umlčeli. 'Tak jako to nepovinné očkování, za jehož absenci se lidi vyhazovali z práce.  Ale i to násilné umlčování, milá vládo, má své  meze...protože čeho je moc, toho je příliš. 

 

Existuje jedno staré české přísloví - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. A nebo úsloví - svatá trpělivost. Ale lidi povětšinou svatí nebývají.

 

 

 

 

Štítky článku:

prestiž 1: 37,51 přečteno 691×

0 Hodnotit článek 47

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Čeho je moc, toho je příliš

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse