Necenzurujeme.cz

Výhody dvoukolových voleb

Byl bych všemi deseti pro, aby se do sněmovny volilo také dvoukolovým většinovým systémem s jednomandátovými obvody, tj. jako do senátu, jen bez toho kouskování na třetiny.

Většinový systém, ať jedno či dvoukolový, je víc o osobnostech a partajní nomenklatury nemají nad lokálními buňkami takovou moc. Ono zní hezky, že poměrný systém je reprezentativnější, protože umožňuje větší zastoupení různých menšinových, často extrémních, názorových proudů…, Ovšem kdyby si partajní vedení ve většinovém systému dovolilo nějakého svého oblíbeného politika "zaříznout", má šanci vyhrát volby jako nezávislý, příp. s podporou jiné strany.

V poměrném zastoupení se volí povětšinou stranické loutky. V poměrném systému nevím o nikom, komu by se podařilo uspět jako Churchilovi v systému většinovém. Ve svém obvodu uspěl, ať kandidoval za Liberály, Konzervativce nebo Roajalisty. Kdyby měli Britové poměrný systém, Churchil by skončil nejpozději ve dvacátých letech minulého století, možná ale i dřív…

Kdyby byl naopak do naší sněmovny systém poměrný, patrně by někteří „slunkomanští“ politici za ANO pohořeli (Pelikán, Stropnický a spol…), naopak lidé jako Soukup či Lorencová by zabodovali…, podobně tak ve většinovém systému by Sobotka nemohl tak jednoduše „sejmout“ Jiřího Zimolu nebo Adama Rykalu. Nic by jim totiž nebránilo ve svých obvodech vyhrát jako nezávislí kandidáti, takže vedení by si muselo moc dobře rozmyslet, zda vyškrtnout nějakého oblíbeného politika.

Také „vůdcovské“ strany obecně to mají ve většinovém systému těžší, protože nestačí mít jednoho „báťušku“, na kterém celá partaj stojí, ale musí si napříč regiony budovat základnu silných charizmatických osobností, které dokážou zaujmout „největší menšinu“ a být aspoň trošku přijatelné pro „nadpoloviční většinu“…, žádné figurky nebo reprezentanti nějaké pěti či patnáctiprocentní „politické sekty“.

Takže ono není pravda, že většinový systém diskriminuje malé strany. Pokud nominují nějakou kvalitní osobnost, tak tu šanci mají, viz náš senát, kde se uplatnili kandidáti z mnoha subjektů či nezávislí. Ale pokud jde o nějakou malou stranu s extrémisticko-sektářskými postoji, tak uspějí maximálně tak její vůdci a malý počet jeho spolupracovníků, kteří jsou „vidět“, ale jako celek dopadají většinou takovéto subjekty nevalně.

Nemyslím si, že ve „dvoukoláku“ by tak silně uspěli třeba „antifoidní“ Piráti. A z vlasteneckých subjektů by uspěly silné a kvalitní osobnosti napříč spektrem � Foldyna, Tejc, Veleba, Okamura, Robejšek, Klaus mladší a další..., takže by je to nutilo si sednout k jednomu stolu a spolupracovat na obraně naší kultury, jak po tom volá Zdeněk Soukup a další, kteří se přihlásili k jeho Platformě na obranu evropské kultury. Proč? Protože by mohli být více nezávislí (jako Churchil) a nemuseli by tolik dbát na stranické papaláše nahoře, ti by si jen tak netroufli je „škrtnout“ a riskovat, že jako nezávislí porazí loutkového stranického kandidáta.

P.S. Nejsem volič Babiše, ovšem na případu jeho hnutí se dá hezky ukázat, jaký pozitivní korektiv by mohl mít právě dvoukolový většinový systém, který by jistě zmenšil počet vítačů za ANO, kteří byli zvoleni, a naopak by byli místo nich zvoleni vlastenci, ať už také z ANO či odjinud, protože Babiš (a stejně tak vedení dalších politických subjektů) by musel dobře rozmýšlet, aby nenechal za své hnutí kandidovat v jednomandátovém obvodu nějakého „profláklého vítače“, teda kromě Prahy a možná Brna Středu.

Velmi se těším na výsledek letošních voleb do senátu, tam se ukáže, jestli jsou mé odhady pro případ České republiky správné, nebo mylné…, a do jaké míry. Také je velmi výmluvné, že země s většinovým systémem jsou historicky stabilnějšími demokraciemi, viz USA či Velká Británie, ačkoli v něm často vládnou jednobarevné, někdy dvoubarevné, vlády. Ale možná právě proto, neboť rozhádanost v poměrném systému a často složité koaliční dohadování u nemalé části veřejnosti snižuje důvěryhodnost a vážnost demokracie jako takové.

U většinového systému je také mnohem jednodušší zavedení tzv. odvolatelnosti politiků, resp. na petici s daným minimálním počtem podpisů umožnit konání „předčasných“, resp. „doplňovacích“, voleb v tom daném konkrétním obvodu, takže lidé by zároveň s odvoláním jednoho politika zvolili jeho nástupce. V poměrném systému je to krkolomné, nastoupil by nejspíš „příští v pořadí“ na dané stranické kandidátce, což není zrovna to „pravé ořechové“, aspoň pro mě tedy ne.

Také stojí za povšimnutí, že první uskutečněné referendum o vystoupení z EU se uskutečnilo v zemi s většinovým volebním systémem, byť v případě Británie jde tuším o systém jednokolový, který považuji osobně za mnohem nespravedlivější než systém dvoukolový – v jednokolovém totiž uspěje kandidát „největší menšiny“, takže nadpoloviční většina v daném obvodu může být fakticky poražena.

Pravda, kdyby byla naše prezidentská volba jednokolová, tak co by příznivce a volič M. Zemana bych mohl jásat…, ale z principiálního hlediska jsem pro stávající volbu dvoukolovou – ono příště to také může být právě naopak, takže jde o „dvojsečnou zbraň“.

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Výhody dvoukolových voleb

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse