Necenzurujeme.cz

Ano, ano. Hluboké politování nad něčím, z čeho máme všichni upřímnou radost. Luna se konečně vzchopila a dala Evropskému protektorátu a jeho funďáckému náčelnictvu pořádnou ránu.

Možná, že už jste zapomněli, co to ten Evropský protektorát byl.

Lunu začali lidé kolonizovat někdy po roce 2020, já sám jsem jako malý kluk přišel v prosinci třiačtyřicátého roku. Patřil jsem k tomu druhu lidí, kteří odešli částečně z blbosti, částečně pro peníze, což je vlastně totéž. Byly tu ale i jiné důvody.

Lidé na obou březích Atlantiku zblbli. Neoviktoriánské pokrytectví morálky „politické korektnosti“ způsobilo pandemické změknutí mozků. Francouzský, britský a brzy na to i německý parlament ovládli islamističtí fundamentalisté a vyhlásili zákon šaria. Do seznamu zakázaných technologií brzy spadly i takové hi-tech předměty, jako je štětka na holení (Prorok se neholil, a tudíž kdo by sáhl na holicí strojek, zasloužil by ukamenování). Amerika se ještě držela, ale Starý kontinent se rychle propadl do bídy, za kterou samozřejmě mohli Židé a křesťani.

Pro mnoho lidí byla emigrace na Lunu životní nutností. Od sedmdesátého roku vznikaly na Luně první prstencové pevnosti, a to byly základy habitatů, jak je známe dnes. A nahoře na Plesnivce, jak jsme říkali Zemi? Bagdádský kalifát vyhlásil Evropský protektorát a poté dával všemožně najevo, že se mu vůbec nelíbí, co se na Luně děje.

Napětí rostlo hodně rychle od toho bombardování Švýcarska atomovými bombami. Dokud funďáci jen předělávali katedrály na mešity, říkali jsme si, je to jejich věc. I když, musím připustit, že mě představa katedrály svatého Víta v Praze přestavěné na mešitu štvala podstatně víc, než pohled na Notre Dame de Paris. I když tu žiju takovou dobu, na Měsíci jsem nehrál kuličky. Na Hradčanech sice také ne, ale jinde v Praze ano.

Ale to Švýcarsko se ještě dlouho drželo. Imámové v něm měli ulité prachy a neměli důvod ho znepokojovat, stejně jako ho neznepokojovali komunisti a před nimi nacisti. Ale v sedmaosmdesátém ruplo nějakému ajatolláhovi v kouli a nechal na Švýcarsko hodit atomovou zbraň. Prý byla jedna, někdo říká, že sedm, výsledek ale byl takový, že se o něm debatovat nedalo: Švýcarsko zmizelo z mapy jako stát, byly to jen skály.

Neznámý bojovný ajatolláh (nikdo se nikdy k tomu velkolepému činu, Alláhovi milému, nepřiznal) štval ze zákulisí proti habitatům na Luně a vyhrožoval invazí. Bezpečnostní síly zachytily pokusy o útok: roboti narvaní výbušninami, antraxem, sarinem, vše jsme měli postupně poznat.

Oficiální stanovisko Luny? Neutralita. Plesnivka se nás netýká. Odešli jsme a vedeme dospělý život. Nedržíme se mámy za sukně. Na Plesnivce žije dost lidí, aby si mezi sebou dokázali svoje záležitosti vypořádat. Vraždíte se? Smutné. Zkuste se dohodnout.

Jenže po té švýcarské mega-vraždě se změnila nálada. Lidi se nasrali a z nasrání vznikl „neformální tým“.

Už sama kolonizace Luny byla dílem prvního neformálního týmu.

Tenkrát, na začátku jednadvacátého století, tu byla zkostnatělá a zkorumpovaná americká NASA, stejně neschopná agentura evropská, vybrakovaná agentura ruská a snaživá, leč ne moc efektivní agentura čínská. A tenkrát se díky Internetu dali dohromady lidé z celého světa a utvořili neformální tým s cílem – dobýt Měsíc. Shromáždit peníze a mozky, shromáždit výrobní kapacity. Už ne státy, ale soukromníci se dostali na Lunu s úmyslem tu zůstat a vytvořit svobodné společenství, založené na otevřenosti a výkonu, na toleranci a odpovědnosti.

A když imámové zavraždili Švýcarsko, vznikl v habitatech neformální tým a ten vytvořil zbraň odvety a neváhal ji použít.

V noci z 10. na 11. září 2092 se nad Londýnem otevřely pumovnice a dolů se snesl déšť robotických ninjů. Umělá inteligence. Antigravitační pohon. Vrcholná technika.

Byla to Bartolomějská noc. Ninjové šli na jistotu. Přesné adresy, popisy identifikace. Strůjci teroru a vydírání umírali rychle, i když ne vždy čistě.

Smrt je mokrý proces.

Jo tak, já to neřekl předem. Ten text jsem si nevymyslel já a ani nemá datum letošní, či loňské. Je to úryvek z knihy „Rock mého života“ Ondřeje Neffa z roku 2006, tedy deset let před tím, než se na Plesnivce vydaly milióny tzv. uprchlíků na pochod z Arábie, Asie i Afriky směrem k Evropě.

Doufám, že mi rozumíte.