Necenzurujeme.cz

Jak se vrátit z virtuální debaty do příjemné venkovské hospody.

Napíšu vám příběh o jednom zklamání – zklamání z virtuálního světa blogů, diskuzí a chatů a drbáren.

Žil byl jeden človíček, který někdy před skoro patnácti lety objevil dosud nepoznanou oblast virtuální reality – tedy možností živě, ale do jisté míry anonymně komunikovat s mnoha a mnoha podobných lidiček. Začal z opatrna na běžných diskuzních fórech některých tehdy ještě nezávislých médií, zalíbilo se mu to a stal se členem několika virtuálních společností. Jedním z velice pozitivních zjištění přitom bylo, že mnozí z virtuálů se časem snažili poznat i osobně a došlo k několika až mnoha setkání, posezení, společných víkendů, zhusta velmi příjemných.

Leč vývoj světa virtuálního se ubíral dále. Možnosti objevili politici a různí další vyžírkové a jak je již tradicí, stalo se, že krásný svět (řečeno jedním nádherným, ryze českým způsobem) postupně zmrvili. Příjemní společníci se začali vytrácet – někteří z vlastní vůle, jiní z vůle cizí či dokonce cenzurní. A tak z dříve velice živé debatírny politické je dnes burza kuchařských receptů, zahradnický kroužek, klub chovatelů koček a psů či prostor pro spiklenecké teorie, ale politika ani vlastní názor se zde nenosí, nad čímž novým majitelem najatý pohůnek s minimálním vzděláním ale velkou mocí zoceleně bdí. Utekl, kdo mohl, a hledaly se jiné světy.

V mnoha případech se dařilo. Náš človíček opět našel postupně několik debatních kroužků, opět se dařilo se občas i osobně někde sejít, vínka popít či jen prostě pokecat či absolvovat společně nějakou manifestaci.

Nové světy ale mají své neduhy. Jedním z nich, až překvapivě společným pro skoro všechny založené na debatách a diskuzích (neřadím sem čisté blogy, které slouží spíše pro prezentaci názorů jednotlivých autorů, ale příliš se pod jednotlivými články nedebatuje), kde se po určité době několika týdnů, maximálně měsíců začal vyskytovat zvláštní jev.

Náš človíček si to pro sebe pojmenoval jako zvýšené nebezpečí výskytu rozesrávačů. Celé to spočívá v tom, že mezi běžnými debatéry se objeví někdo, kdo se považuje za natolik výjimečného, že začne bezdůvodně urážet, napadat, žalovat adminům, a to jen proto, aby si zvýšil reputaci. Následek a další postup je pak všude stejný – slušní a nekonfliktní to zabalí a jdou jinam, další se vydrží s blbem chvíli soupeřit, ale nakonec to také vzdají a nakonec se debatní kroužek rozsype úplně, nebo se modifikuje v hlouček tupounů sborově tleskajících názoru velkého prevozchoditelstva rozesrávače. 

Nedávno v našem človíčkovi v určitém okamžiku uzrálo přesvědčení, že by se měl, v zájmu uchování integrity jednoho takového virtuálního kulatého stolu trochu umravnit pomaloučku ale trvale více a více se roztahujícího rozesírače, potom, co byl prakticky bezdůvodně napaden skrzevá avatár – tedy obrážeček prezentující jeho příspěvky, a to poté co se ohradil proti proti používání některých termínů v příspěvcích rozesírače. Ten totiž, když si uvědomil, nebo vycítil, že ne každý je ochoten se sním nějak hádat, zaplavil stůl nechutnostmi jako například přehledem alkoholu, který denně prolil hrdlem, popisem masturbace před zrcadlem či urážkami lidí, kteří jsou pro něho méněcenní jen proto, že nebydlí  v Praze.  

Pustil se tedy človíček do dlouhé – a jak se později ukázalo – opět marné debaty. Snažil se jednat slušně, nenadával, nepoužíval vulgarizmy, vyvracel lživá nařčení oponenta a čekal na nějakou odezvu. Ta přišla, ale z opačné strany, dosud rozumně se tvářící spolustolovníci začali postupně zvedat obočí a tázat, proč, nač a zač se človíček dovoluje ohrazovat proti jeho samozvanému prevozchaditelstvu, jestli mu to stojí za to, proč neumí udržet nervy na uzdě a další podobné otázky. Prevozchoditelstvo, povzbuzeno průběhem neváhalo, a přidalo na kadenci – človíček byl označen za (například) hlupáka, debila, čubu, čokla, šmejda a další lahůdky, hospodský (eh  - admin chtěl jsem říci) neudělal taky nic – a človíček dospěl tam, kam dospět musel, když nechtěl klesnout na podobnou úroveň jak rozesírač prevozchoditel. Zvedl se od stolu a šel pryč.

Co bude dál, je nejisté, človíček sice ví, že ještě někde existuje pár stolů, kde by mohl přisednout, ale už si není jistý, jestli to chce vůbec udělat. Je totiž jasné, že to dopadne podobně nebo stejně. Asi mu nezbude nic jiného než se vytratit od virtuálních stolů a vrátit se tam kde jsou pravidla jasná – tedy do klasické venkovské buranské hospody, kde je okruh debatérů předem daný, témata taktéž, ale aspoň tam je jisté, že když někdo začne rozesírat, tak skončí na ulici s rozpleskaným chobotem.

A na závěr aktuální zpráva...náš človíček doufá že se vrátí doba mariáše a na nějaké debaty na netu se může z vysoka vysrat.

Hezký den.

Štítky článku:

prestiž 1: 15,80 přečteno 160×

1 Hodnotit článek 13

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Jak se vrátit z virtuální debaty do příjemné venkovské hospody.

Ladislav Nádvorník:
...asi tak...
Josef Havran:
Ládíku, jak Tě může nasrath alkáčskej Pan Pravda? Ale jo, chápu, bo mi svého času nasral jinej alkáč a do dnes mi ten zmrd pomlouvá a světe div se, …

V interní diskusi je 2 příspěvků | poslední příspěvek 14. 9. 2018 8:27 || Diskutovat

Facebook diskuse