Necenzurujeme.cz

Teorie stvoření člověka dle 6000 let starých sumerských textů 4

Čtvrtá závěrečná část seriálu o stvoření člověka, které předchází v prvním části rozsáhlá předmluva o fyzikální podstatě světa a proč tu na tom světě vlastně jsme. Na tu navazuje text převzatý ze serveru celostnivzdelavani.cz. Ten údajně přepsal před 6000 lety neznámý sumerský autor na hliněné destičky ze záznamů ještě o hodně starších. Nyní díl 31. až 46. dávného textu.

Předchozí části:

  1. Filosofická předmluva o tom proč tu jsme a jak jsme vznikli v intencích současného poznání světa plus 1. až 3. díl překladu ze sumerských záznamů.
  2. Pokračování: 4. až 17. díl dávného textu
  3. Pokračování: 18. až 30. díl dávného textu

 

 

 

(31. díl) Nový plán Anunnaků

Doba se na Zemi od základu změnila a vše vypadalo jinak. Pozemšťané se hojně rozmnožovali a odcházeli z hornatých oblastí do nížin. Počet čistokrevných Anunnaků byl velmi malý a navíc se potýkali na všech frontách se stále většími problémy. Vzájemné konflikty, velká spousta lidí, kteří neustále vznášeli nejrůznější požadavky a problematické zásobování potravinami znamenalo, že Anunnakové stále více ztráceli kontrolu nad lidstvem. Museli vytvořit nový generální plán, jak ovládnout situaci a jak zajistit, aby lidé zůstávali na svých místech a poslouchali svoje "bohy". Nevěděli si s celou situací rady, tak si vyžádali moudrost Anovu:

"Nemnozí vznešení byli Anunnakové již, co z Nibiru přišli. Málo bylo jejich dokonalých potomků. Potřebovali moudrost Anovu, kterak nad lidstvem vznešenost si zachovat, kterak přimět většinu, aby hrstku poslouchala a jí sloužila. Kde Eridu, Enkiho první město, před Potopou stálo, na spoustách bahna a naplavenin nové Eridu vytýčeno bylo. Ve středu jeho, na plošině vyvýšené příbytek pro Enkiho a Ninki stavěli. Pro Enlila a Ninlil nové Nibru-ki na bahně a nánosech zbudovali. Příbytek pro ně tam byl postaven, na sedmi stupních zvedal se vzhůru. Schodiště, k nebi stoupající, na nejvyšší plošinu vedlo. Své tabulky předurčení tam Enlil schraňoval, zbraněmi jeho byly ony chráněny, vyvýšeným okem, jež prohlíží země a vyvýšeným paprskem, jež proniká vším. Na nádvoří v úkrytu k tomu určeném, Enlilův rychle stoupající nebeský pták uschován byl. Když nebeský kočár Anuův přiletěl, nebeské lodě Anunnaků vylétly mu vstříc, k bezpečnému přistání na místě kočáru v Tilmunu, naváděli jej. Tři děti Anuovi: Enlil, Enki a Ninchursag stáli tam a vítali je. Objímali se, smáli se a plakali. Tak dlouhé, tak dlouhé jejich odloučení bylo! Ač více šarů měli rodiče, mladší než jejich děti vypadali! Dva synové vzezření starého a vousatého byli, Ninchursag, kdysi tak krásná, ohnutá byla a vrásčitá. Všech pět topilo se v slzách, slzy radosti se slzami smutku mísili se."

Anunnakové podrobili minulost bedlivému zkoumání a přišli k překvapivému závěru:

"Země Pozemšťanům patří, chránit je a šlechtit, k tomu jsme byli určeni. Je-li toto naším posláním, nuže podle toho jednejme! Enki děl."

Je důležité si všimnout, že to byl opět Enki, který se postavil do čela úkolu, pozvednout a vzdělávat lidstvo, jako se o to pokoušel mnohokrát předtím. Jeho nejstarší syn Marduk, jeho bratr Enlil a Enlilův syn Ninurta (biblický Jahve) šli však jinou cestou a zavedli dlouhou tradici krutosti a nadvlády:

"Vytvořit civilizované oblasti Velcí Anunnakové rozhodli se, tam pak chtěli vědění lidstvu předávat, města zbudovat, království jako na Nibiru založit na Zemi, korunu a žezlo vybranému člověku dát. On ať slovo Anunnaků lidem tlumočí, práci a obratnost vyžaduje. V posvátných okrscích kněžstvo založili, by sloužili Anunnakům, co vznešeným pánům a úctu jim prokazovali. Civilizaci chtěli lidstvu předat, čtyři oblasti vytvořit, tři pro lidstvo a čtvrtou zakázanou, Anunnakové rozhodli. První oblast na území starého Edinu založit, by Enlil vládl jí a jeho synové, druhá oblast v Zemi dvou úžin zřízena pak bude, ku vládě Enkiho a jeho synů. Oblast třetí, jež s těmi dvěma prolínat se nesmí, ve vzdálené zemi Inanně připadne, čtvtou oblastí jen Anunnakům zasvěcenou, poloostrov s místem kočárů bude."

 

 

(32. díl) Počátky Starého zákona

Anunnakové se rozhodli vyřešit svou problematickou situaci po Potopě na Zemi tak, že zavedli institut podřízených králů a vysokých kněží. To objasňuje původ královského majestátu, a tak ze starověkých kultur vyvstali králové a královské rodiny. Král, byl vládce, nově stanovený Anunnaky, sděloval lidu jejich vůli a vynucoval ji. Tady lze spatřit počátek Starého zákona a tímto způsobem začali "bohové" ovládat lidstvo. Od tohoto okamžiku hráli i kněží neméně důležitou roli v ovládání lidí. Jejich úkolem bylo osvojit si "tajné vědění" a naučit lidstvo, aby slepě a pokorně poslouchalo. Enkiho tendence skrytě pomáhat lidem, zřejmě vedla k založení "tajných společenství" jejichž původ byl vystopován až do Edinu. Byl to ostatně ten "had", který neustále toužil povznášet lidstvo (a možná ho také mít k dispozici v soupeření s Enlilem, jako svoji skrytou kolonu).

Anu se chtěl setkat s Mardukem ve vyhnanství za oceánem. Nejprve ale v této zemi zlata v Jížní Americe postavili pro Anua palác. Všechny budovy byly pokryté zlatem, dokonce sochy, a květiny v zahradách zhotovili ze zlata. Tak úžasné propracované řemeslné zpracování na Zemi ještě nikdo neviděl. Takové zlaté město popisoval Cortes, když na něj narazil při svých dobyvačných výpravách, a které přesně odpovídalo tomuto popisu. Marduk musel iniciovat rozvoj raných mexických civilizací, které se sice mírně lišily, ale jinak vykazovaly společné známky anunnackých zásahů. Všude fungoval létající hadí bůh, a pokud tím létajícím hadím bohem byl Enki, tak to vysvětluje, proč tuto část Země Enki navštěvoval. Létal za svým synem Mardukem. Architektonické styly a bloky veřejných budov se až příliš podobají všem ostatním stavbám po celém světě, což ukazuje na plánovaný civilizační program Anunnaků té doby. Anuovi se vnuka Marduka velmi zželelo, když viděl, jak je oddělen od ostatních anunnackých synů. A tak mu odpustil a požehnal. Anu se chystal odletět a udělil poslední pokyny: "Dejte Lidstvu vědění, o tajích nebe a Země, poučte je v míře rozumné. Zákony spravedlivé a správné předejte jim, pak vzdalte se a odejděte."

Byla to doba, kdy do současnosti stále chybělo nějakých 7 000 let vyplněných zmatky a prakticky nepřetržitým konfliktem, což vedlo k ničení jednotlivých území na planetě, přes velmi temné biblické období. Byla to doba, kdy Anunnakové začali počítat svůj pobyt na planetě v obězích Země a ne v obězích planety Nibiru (šarech), jak to činili dosud. "Ve věku Býka, Enlilovi zasvěceném, počítání pozemskými roky zahájeno bylo." (Býk: 4380 př. n. l. - 2220 př. n. l.)

Tisíciletí, která následovala, byla více méně zdokumentována v nejrůznějších kulturách a různých formách. Lidé byli anunnackými bohy povznášeni a pěstováni, ale i zotročováni a využíváni. Perioda, jež následovala pod bdělým dohledem Anunnaků, vešla ve známost jako starověká civilizace. Ovšem jejich rodinné problémy, konflikty, boje o svěřená území a moc jen stupňovaly napětí, což z lidí učinilo jen nevědomé, zranitelné přihlížející oběti a nástroje v rukách svých bohů v jejich velké hře o trůny. Enlil vyvíjel velké úsilí, aby ukočíroval celou svou rozvětvenou "anunnackou rodinu", která toužila po poctách, moci a k tomu se musel navíc potýkat s dynamicky se rozvíjejícím lidstvem. Lidé se brzy naučili své bohy napodobovat a iniciovali mezi sebou konflikty a projevy agrese. (Vždyť jim v žilách částečně kolovala anunnacká DNA). Nicméně tyto lidské konflikty byly z velké části podněcovány "bohy", jak je zřetelně patrné ze "Starého zákona". Bůh pomsty se stal všudy přítomnou silou, která začala lidstvu vládnout železnou pěstí. Ale i ze Starého zákona vyplývá, že "bůh", který lidem vládl, nebyl jen jeden, bylo jich více, což lidstvo uvádělo do zmatku a přispívalo ke vzniku ještě většího konfliktu mezi anunnackými bohy o vládu nad světem a lidskými otroky.

 

 

(33. díl) Vzestup lidstva

Po Anově odjezdu podnikl Marduk kroky, aby prosadil svůj právoplatný nárok na světovládu, kterou mu kdysi slíbil Enki, na samém počátku jejich působení na Zemi. Z důvodu nejrůznějších okolností, ale Marduk byl vždy z rozdělení moci a odpovědnosti vždy nějakým způsobem vynechán. Proto nakonec ztratil nervy a rozhodl se vzít si, co mu "právem" náleželo. Nelze se divit, že k osobě Marduka přistupoval Enki i Enlil s nejistotou, protože oba podvědomě věděli, že jeho vznášené požadavky jsou víceméně legitimní. Ovšem jeho výbojné metody již tak legitimní nebyly. Doba, která nastala, byla zázrakem civilizace. Takzvaný "primitivní člověk" vyšel z jeskyně a začal vykazovat velmi vysokou míru inteligence, kdy k němu široké vědění a bystré chápání moderních věd přišlo takřka přes noc. Vysvětlení je prosté. Anunnakové dostali instrukce od svého nejvyššího vůdce Anua, aby s lidstvem udělali přesně toto. Tento veliký intelektuální posun neměl nic společného se zázračně urychlenou evolucí, ale s instrukcí: "Vyučit lidi a odejít". A tak se lidé od anunnackých bohů učili vše potřebné i všem dovednostem nezbytným pro přežití lidstva. Existovalo mnoho "bohů", kteří dohlíželi na města, městečka i vesnice. Byli to členové rozvětvené anunnacké rodiny, kteří měli za úkol dozírat na lidi a udržovat je pod kontrolou. Když do města přijel velitel, šéf, bůh, obvykle se konala oslava ve formě uctívání a obětování v chrámu. Každé osídlení mělo vyhrazeno pro tento účel chrám. Byly to přepychové stavby s osvěžující vodou, stinnou zahradou, místem k odpočinku a shromaždištěm, kam lidé přinášeli oběti a dary. Existovalo také přísně určené menu, co který "bůh" rád jí. Velekněz musel dohlížet na to, že o bohy bude postaráno a dostával instrukce, které pak sděloval lidem. Tato praxe se časem, během tisíců let zvrhla a zrodila se různá náboženství, která začala parazitovat mezi potřebami bohů a lidí, kteří uvázli v pasti nevědění a nejrůznějších duchovních manipulací s nimi.

Je potřeba si neustále připomínat, že všechny informace, které čtete, nejsou nějaké sci-fi, ale jsou to skutečná slova vyrytá sumerskými písaři do jílu před 4000 až 6000 lety. Není to zajímavý román, který má zaujmout "masy", ale fakta z dávné doby.

A tak "započala" civilizace lidí. "Kde dříve města jen pro Anunnaky stála, nyní města pro ně i Pozemšťany vyrůstala." Lidé se učili všemu od výroby cihel, stavebnictví, architektury, matematiky, kosmologie, zemědělství, řízení nebeských kočárů a mnohé další. Pak nadešel čas, dát lidstvu království s odznaky moci, vědění a charakteru: korunu a žezlo. Ve městě zvaném "Kiš" byl jmenován první lidský král. Jeho hodnost udělená Ninurtou zněla – "Mocný muž". Město Kiš tak proslulo jako "město žezla" a tento titul pak přecházel během přestavby jednotlivých měst z jednoho města na druhé. Soustředěné snahy povznést lidi přinesly rychle ovoce a na Zemi brzy zavládlo období hojnosti. Po velmi dlouhé době byl dostatek jídla pro všechny, všechna odvětví vzkvétala...

 

 

(34. díl) Babylonská věž

"Inanna plán ve svém srdci pojala, že získá ME od Enkiho, ona pikle kula. Když Inanna sama do příbytku Enkiho vešla, krásou Inannny ohromený byl, Inanna šperky ověšena, pod šaty tenkými tělo své ukazovala. Z vinných číší spolu sladké víno pili, v pití piva spolu soutěžili. Ukaž mi ME, Inanna Enkimu laškovně pověděla. Božské formule pro vládu a panování, pro kněžství a písařinu, pro milostné oblékání a pro válčení formule ty na ME Inanně Enki podržet dal. Pro hudbu a zpěv, práci se dřevem, kovy a drahými kameny. Devadesát čtyři ME, jichž pro civilizované království je třeba, Enki Inanně dal. Svou kořist pevně svírajíc, Inanna od dřímajícího Enkiho potichu se vytratila. Když Marduk slyšel všechno to, veliká zuřivost jej popadla, hněv jeho neznal hranic. Dost už bylo ponížení mého! Na otce svého Enkiho, Marduk křičel! Posvátné město pro sebe v Edinu on pro sebe žádal. Když Enlil výzvě Mardukově sluchu nedopřál, Marduk do svých rukou osud pevně vzal. Na místo, jež původně pro přílet Anův původně zamýšleno bylo, Nabu Igigi svolal, i jejich potomky ze zemí, kde porůznu žili, aby tam pro Marduka posvátné město a místo pro nebeské lodě postavili! Když přívrženci jeho se na tom místě sešli, kameny žádné k výstavbě tam nenašli. Marduk ukázal jim, kterak cihly vyrábět a ohněm je vypalovat, by místo kamene posloužily. Tak oni věž stavěli, její vrchol měl dosáhnout až k nebi. Chtěje zmařit jejich plán, Enlil na to místo pospíchal, udobřit si Marduka chlácholivými slovy zkoušel, zastavit Marduka a Nabua ve snažení jejich, Enlil nedokázal. Do Nibru-ki své syny a vnuky Enlil povolal, co počít si, radili se všichni. Marduk nepovolenou Bránu do nebe buduje, Pozemšťanům ji svěřit chce. Pokud tohle připustíme, tak i jiné věci nebudou pro Pozemšťany nemožné. Ten zlý plán nutno zastavit! Ninurta (Jahve) děl, na tom všichni shodli se. Byla noc, když z Nibru-ki Anunnakové z větve Enlilitů přišli, z nebeských svých lodí do rostoucí věže pustili se. Oheň a síru na ni metali, věži a táboru celému přítrž učinili, jednou provždy. Vůdce a všechny přívržence jeho, za hranice rozptýlit Enlil poté rozhodl, by jejich porady pro příště zmátl a jejich jednotou otřásl. Enlil pak vyhlásil. Až doposud všichni Pozemšťané jeden jazyk měli, jedinou řečí oni mluvili. Napříště jejich jazyk popletu, by řečí své navzájem nerozuměli! V každé oblasti a každé zemi způsobil, že lidé jiným jazykem hovořili, pak jiný způsob psaní každému dal, by oni jeden druhého nechápali."

Zklamaný Marduk se rozhodl, že si postaví svoje svaté město. Zmíněným městem byl Babylon. Svolal své stoupence a Igigy. Stavěli věž, která měla dosáhnout až do nebe. Tady je jasná paralela s textem v bibli, který je takřka identický s tím, jak to popisují sumerské hliněné destičky: "Bůh sestoupil, aby zničil jejich věž a zmátl jejich řeč, protože, kdyby se jejich dílo zdařilo, pak by nechtěli ustoupit od ničeho, co by si usmyslili provést. Ten zlý plán nutno zarazit"... Velmi matoucí slova pro ty, kteří očekávají, že jejich "všemilující Bůh" bude chtít pro svoje stvoření jen to nejlepší. Po vyhnání z Babylonu se Mardukovým předmětem zájmu stal Egypt. Ze starodávných textů vyplývá, že anunnačtí bohové vládli Egyptu přibližně 12 300 let a jejich nadvláda započala prakticky ihned po Potopě. Marduk byl egyptským bohem ještě předtím, než začal usilovat o moc v Babylonu, ale po svém návratu do Egypta zjistil, že jeho bratr Ningišzidu tam mezitím všechno změnil.

"Ningišzidu jako vůdce našel tam, vznešeným pánem on tu byl, co Marduk kdysi plánoval a řídil, Ningišzidou bylo zrušeno. Jak chápat mám, co stalo se?! Marduk od Ningišzidy žádal odpověď. Ze zničení skrytých věcí Marduk Ningišzidu obvinil, že přinutil Horona (Hora) do pouště odejít, na místo, kde vody není. Dva bratři povyk ztropili, do zuřivé hádky se pustili. Slyš, zpátky jsem, na svém místě právoplatném! Marduk na Ningišzidu křičel! Tys o místo mne připravil, od nynějška toliko mým zástupcem smíš být. Pokud však ke vzpouře máš sklony, pak do jiné země musíš odejít! Po tři sta padesát let pozemských dva bratři v Zemi dvou nížin svářili se, po tři sta padesát let vládl zemi chaos, země mezi dva bratry rozštěpena byla, pak Enki, otec jejich, k Ningišzidovi promluvil. V zájmu míru do jiné země odejdi!"

 

 

(35. díl) Ningišzida a Egypt

"Jít do země za oceánem se Ningišzida rozhodl, se skupinou stoupenců svých, on tam šel. Šest set padesát pozemských let byl v té době letopočet, avšak v panství novém, kde Ningišzidu "Okřídleným hadem" zvali, nové počítání započalo. V Zemi dvou úžin, druhá oblast pod nadvládou Marduka založena byla, v letopisech První oblastí jakožto Magan, Země kaskádovité řeky, byla uváděna. Mezi lidmi Druhé oblasti, když jazyky zmateny byly, Hem-Ta, Tmavě hnědá země, od té doby se jí říkalo a "Neteru", "Hlídači" byli Anunnakové v nové zemi zváni. Marduk jako "Ra, Zářivý", uctíván zde byl, Enki jako "Ptah", Zakladatelem, byl veleben. Ningišzida jakožto "Tehoti či Thoft, Božský měřič", připomínán byl. Chtěje vymazat vzpomínku naň, Ra (Marduk) jeho tvář na Kamenném lvu obrazem svého syna Asara nahradil. Počítat po desítkách, nikoli v soustavě šedesáti, Ra lidi přinutil, rok on také, po desítkách dělil, sledování Měsíce, sledováním Slunce nahradil. Zatímco Tehuti za vlády svá dávná města, severu a jihu, pod jedním korunním městem sjednotil, Marduk krále, potomka Neterua a Pozemšťanky, on tam dosadil, Mena, jeho jméno bylo. Kde dvě země se stýkají a velká řeka dělí je, tam Ra město žezla založil. Nádherou velikou, jež předčila Kiši v První oblasti, obdařil ho, Mena-Nefer – Menova krása, to město neslo jméno. Ve prospěch Druhé oblasti Ptah Raovi rozličné ME dal, všemožné vědění, vyjma oživování mrtvých Raovi on předal. Vodní tok Hapi, největší řeky v zemi, Ptah pro Raa a lid jeho upravil, hojnost z půdy úrodné rychle vzešla, lidé a dobytek se rychle množili."

Není jisté, zda okřídlený drak je Enki či Ningišzidu, protože jejich symboly se velmi podobají a dokonce i jejich schopnosti a povahy byly velmi blízké. Pokud ale vyjdeme ze sumerských destiček, tak to byl s největší pravděpodobností Ningišzida, kdo měl tak veliký vliv na americké kultury. Naučil je většině dovedností, které znaly, včetně budování neuvěřitelných staveb v oné části světa. Tato část dějin se vyznačuje zajímavým prvkem. Předtím totiž Ningišzida žil v Africe a zřejmě využíval zkušené africké dělníky, kteří se vyznali v těžbě a v budování projektů pod jeho vedením. Proto nám dává dokonalý smysl, že pracovní silou Ningišzidy, když poprvé dorazil do Ameriky, zřejmě byli Olmékové se svými typicky africkými rysy. Zjednodušeně řečeno, byl to jeho doprovod afrických stavitelů a horníků. Také by to vysvětlovalo, proč se písmo Olméků v Mexiku velmi podobá způsobu psaní různých afrických kmenů. Dochovali se četné vyobrazení a plastiky olméckých horníků, jak se krčí ve stísněném prostoru s ochranou pokrývkou hlavy a s nástroji v obou rukou, nad nímž bdí všudypřítomné božstvo. Historikové tvrdí, že neví, kdo sjednotil Egypt, ovšem tabulky v tomto mají jasno a bez obalu nám sdělují, že to byl Marduk. Zdá se, že převzal vládu nad touhle částí světa okolo roku 3500 př. n. l., a všechnu počáteční práci odvedl před Mardukem král Štír Narmer, který byl z Enlilova klanu. Všichni následující faraóni museli být nějakým způsobem spřízněni s Mardukem a jeho Igigy či Neteru (Strážci). Ve světle všech těchto informací by byl Narmer v době, kdy ho pohřbívali, víc než 1500 let starý. Je to možné? Ano Třeba Noe čili Ziusudra byl podle sumerského počítání starý 36 000 let. To však jen díky tomu, že byl synem Enkiho. Tedy není důvod žasnout nad věkem krále Narmera, jelikož byl synem Nannara, čistokrevného anunnackého boha. I on však, ale musel umřít, tak jako všichni lidští kříženci.

 

 

(36. díl) Marduk/Ra od začátku chtěl vtisknout své zemi nový ráz

V době, kdy Marduk přebíral vládu nad Egyptem, měl už celou zemi pro sebe. Sever a Jih byly sjednoceny a on začal budovat svoji dynastii jako veliký bůh "Ra" – Zářivý. Snažil se své zemi vtisknout svůj ráz. Nejdříve odstranil tvář Ningišzidy ze sochy sfingy a nahradil ji tváří svého syna Asara. Marduk ale šel ještě dál, když nahradil šedesátkovou soustavu desítkovou, aby odlišil svou zemi od ostatních. Rozdělil tak rok na deset period a sledování Měsíce nahradil sledováním Slunce. Je jasné, že Marduk byl velmi nadaný, ale zároveň velmi frustrovaný jedinec, který si tímto kompenzoval všechna ta léta přehlížení. Předsevzal si udělat vše, co bude v jeho moci, aby dokázal svojí předurčenost a mohl se "povýšit" nad ostatní bohy. Zavedl nové náboženství, ustavil vládu faraónů, aby vyznačil počátek svého nového modelu civilizace. Dosazovaní Faraóni museli být z poloviny bohové a z poloviny pozemšťané. Většinou pocházeli ze skupiny "bohů" zvaných Neteru (Strážci), jejichž úkolem bylo starat se o pozemšťany. Ve skutečnosti to ale bylo rozdělování práce, její vymáhání a špehování pozemšťanů. Nový vznešený královský rod okamžitě zplodil třídní strukturu a ta umožňovala, aby se králové chovali ke svým stoupencům pohrdavě. "Vždyť byli přece polobohové." Králové byli posedlí svými bohy a hluboce ve svém nitru toužili být jako oni, nesmrtelné bytosti, způsobilé cestovat do nebe. Podle sumerských textů se první král, kterého Ra dosadil do funkce, jmenoval Meni (Menés). Enki byl zprvu potěšen, že jeho syn Marduk dělá ve své oblasti takové pokroky. Dal mu všechny tabulky vědění ME, aby usnadnil a urychlil jeho budování. Předal mu všechny znalosti mimo znalostí, jak oživovat mrtvé.

Ninchursag pojmenovala jedno souhvězdí na počest Inanny, aby ho sdílela se svým bratrem Utem, éra takto pojmenovaná byla věkem Blíženců. Ovšem zemím svěřeným Inanně se až tak dobře nedařilo. Byla to daleká země východní, za sedmi pohořími – "Země šedesáti drahokamů". Jednalo se o oblast údolí Indu, do které přenášela svoji osobnost a sexualitu. Ostatně byla bohyní lásky a sexuality. Inanna zavedla v této zemi nový jazyk a nový způsob psaní. Způsob jakým indická kultura ve svých zvycích, oděvnictví a šperkařství využívá drahokamy, také ukazuje, že údolí Indu bylo skutečně zemí šedesáti drahokamů a panstvím Inanny. Inanna si vyžádala "informační" tabulky ME, které se cestou ztratily při bizarní sérii zadržování jejími protivníky, kvůli jazykovým bariérám a úmrtím kurýrů. Výsledkem bylo, že Třetí oblast se nevyvíjela tak zdárně, jako jiné oblasti. To přispělo k nestabilitě mezi Anunnaky. Stále agresivnější tažení za mocí, které Marduk/Ra uskutečňoval v Egyptě a odpor ostatních "bohů" přispělo k tomu, že i mezi lidskými stoupenci jednotlivých bohů začalo docházet k neustálým šarvátkám. Inanna propadala čím dál tím většímu šílenství. Ve své zemi založila první nevěstinec – "Dům nočních radovánek" a v promiskuitních jednodenních sexuálních vztazích hledala svého tragicky zemřelého milého Dumuziho a vždy ráno, po prohýřené noci, našli její milence mrtvé.

"Dlouhý život, šťastnou budoucnost jim slibovala, že každý z těch milenců Dumuzi je, ona si představovala. A druhého dne na loži jejím, vždy každý, pak nalezen mrtev byl."

 

 

(37. díl) Mardukův nástup k moci

Marduk začal tvrdit faraónům, že jim může zajistit cestu do nebe, aby mohl od nich vyžadovat ještě větší chválu a poslušnost. Nadiktoval text známý jako Kniha mrtvých, v níž králům poskytoval návod, jak se mají dostat k "nebeským bárkám", které je přivezou do posmrtného života na jiné planetě. Na oplátku Marduk/Ra požadoval naprostou poslušnost. Následně prohlásil, že všichni králové musí být z poloviny lidé a z poloviny bohové. "Nechť králové mé oblasti z potomstva Neterů jsou, nechť oni posmrtnou cestu na Nibiru podniknou." Posmrtný život, který Marduk nabízel svým faraónským králům, byla výsada cestovat na Nibiru a tam žít jako Anunnakové věčně. Tuto nesmrtelnost nesmíme slučovat s duchovním životem, Duchem a Bohem. Posmrtný život, který Marduk nabízel, byl fiktivní realitou spojenou s planetou, ze které pocházel. Schopností skutečně oživovat mrtvé a nabízet jim život věčný nevládl. Tuto schopnost měla jen malá hrstka těch nejvyšších Anunnaků. V rámci svého expanzivního plánu nařídil Marduk svým stoupencům, aby vtrhli na jiná území v Abzu a zmocnili se zlata těch, kteří byli stoupenci jeho bratrů, a svým králům nařídil, aby připojili k Egyptu všechny sousední země. Marduk začal být tak posedlý a arogantní, že před svým otcem Enkim nepokrytě prohlašoval:

"Země patří mně, já ji budu vládnout." Když silou zbraní králové dobývali cizí země pro Raa, on říše svých bratrů napadal, hněv jejich vyvolal. Nač Marduk chystá se, bratři jeden druhého se ptali. Na otce svého Enkiho obrátili se. Otci svému, Ra odmítl naslouchat. Stát se pánem Čtvrté oblasti, takový choval ve svém srdci plán. V Šumeru, První oblasti, království mezi městy střídalo se, v oblasti Druhé Ra rozmanitost nepřipouštěl, sám on vládnout chtěl. Nejstarší z Nebe, prvorozený, který je na Zemi! Tak on titulovat nechal se mezi kněžími. Nejpřednější z dávných dob: Tak poručil, že musí být ve chvalozpěvech zván. Pán věčnosti, ten který nekonečna dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jež sobě nemá rovna, veliký a jediný! Takto Marduk, jakožto Ra, nad všechny bohy povýšil se, mocnosti jejich a vlastnosti sobě sám přidělil. Jsem jako Enlil pro panování a výnosy, jako Ninurta pro pluh a boj, jako Adad pro blesky a hřmění, jako Nannar k tomu, bych ozařoval noc, jako Utu, Šamaš já jsem, jako Nergal nad Dolním světem vládnu, jako Gibil zlaté hlubiny já znám, jako Ningišzida číslům a jejich počítáním vládnu! Těmito prohlášeními anunačtí vůdci velice zděšeni byli. Co má tě ve své moci? Enki, syna svého Marduka, se ptal. Neslýchaná je domýšlivost tvá! Nebesa o mé slávě svědčí! Marduk odpověděl otci svému Enkimu. Býk nebes, Enlilovo hvězdné znamení, svým vlastním potomkem byl zabit, na nebesích již věk Berana, můj věk se nachází, neklamná jsou toho znamení! V první jarní den, východ Slunce předmětem sledování byl, ve hvězdách souhvězdí býka vycházelo Slunce toho dne, v Nibru-ki a Urimu Enlil a Nannar dívali se, v Dolním světě, kde přístrojová byla stanice, Nergal výsledky potvrdil: Daleko ještě byl čas Berana, věk Býka Enlila stále platný byl! Ve svých tvrzeních, ale Marduk, ve svých državách neustoupil, do panství cizích on vyslance posílal, by lidem oznámil, že přišel jeho čas. Na Ningišzidu vůdcové anunnačtí naléhali, by lidi sledovat nebesa naučil. V moudrosti své Ningišzida kamenné stavby navrhl, Ninurta a Iškur stavět je pomáhali. V zemích osídlených, blízkých i dalekých, lidé učeni byli, kterak nebesa pozorovat mají, že Slunce v souhvězdí Býka stále vychází, oni lidem ukazovali. Pln smutku sledoval to dění Enki, rozmýšleje nad tím, kterak osud správný Marduk rozvrátil. Poté, co Anunnakové prohlásili sami sebe bohy, nyní na podporu lidstva odkázáni jsou.

 

(38. díl) Válka bohů 1

Marduk zašel tak daleko, že se vyhlásil za nejstaršího z nebe, nejpřednějšího z dávných dob. Tvrdil o sobě: "Jsem Pán věčnosti, jenž nekonečnosti dosáhl, všem bohům předsedající, ten, jenž nemá sobě rovna. Ra nad všechny bohy." Převládla jeho megalomanská povaha a začal věřit, že je nesmrtelným bohem, který je mocnější, než ostatní bohové. To je další drsná připomínka aspektu naší lidsko-anunnacké DNA, který nám připomíná tisíce bezohledných vojevůdců a diktátorů, napříč celými lidskými dějinami. Marduk se ve svém tažení za mocí odpoutal od všeho tak moc, že ho nešlo dostat zpátky na zem. Tvrdil, že nadchází doba jeho nebeského znamení (věk Berana 2220 let př. n. l. – 60 let př. n. l.). Anunnakové se rozhodli, že se sjednotí proti Mardukovi a postaví se mu:

Sjednotit země pod jediným vůdcem, Anunnakové rozhodli se, po válečném králi, v První oblasti, toužili. Inannu, Mardukovu protivnici, úkolem pověřili, by správného muže našla. Muže silného, jehož na cestách svých potkala a lásku jemu dala, takového Enlilovi Inanna ukázala. Arbakad, čtyř posádek velitel byl otcem jeho, velekněžka matkou jemu byla. Žezlo a korunu mu Enlil dal, Šarru-kinem, spravedlivým regentem ho Enlil jmenoval. Jako na Nibiru ve své době nové korunní město založeno bylo, by země sjednotilo. Agade jej pojmenovali, nedaleko Kiši ono leželo. Enlilem byl zmocněn Šarru-kin, se svými zbraněmi co září, Inanna doprovázela válečníky jeho. Všechny země od Dolního po Horní moře poslušnost jeho trůnu prokazovaly. Zrakem obezřetným na Inannu a Šarru-kina Ra bez ustání patřil, pak jak sokol na kořist svou se vrhl. Z místa, kde dříve Marduk věž nebetyčnou chtěl postavit, posvátnou část do Agadu Šarru-kin přemístil, by na ni "Nebeský zářivý předmět" usadil. Marduk rozzuřen do První oblasti spěchal, s Nabuem a stoupenci na místo věže přišli. "Posvátné půdy já sám jsem vlastníkem, mnou brána bohů postavena bude!" Tak Marduk zarputile děl a pokyny dal svým stoupencům, by řeku odklonili. Příkopy a zdi na místě věže zbudovali, dům pro nejvyššího boha Marduka postavili. Babili, "Bránou bohů" na počest svého otce Nabu nazval jí, v srdci Edinu, uprostřed První oblasti, Marduk usídlil se! Hněv Inannin neznal hranic, svými zbraněmi na stoupence Mardukovi smrt seslala. Krev lidí, jako nikdy před tím na Zemi, proudila podobna řekám. Za bratrem pak Nergal do Babili přišel, v zájmu zbývajících lidí ať Babili opustí, tak Marduka přesvědčoval: "Vyčkejme pokojně na pravdivá znamení nebes", Nergal pravil svému bratru. S odjezdem Marduk souhlasil, ze země do země po nebi cestoval, Amun, ten Nespatřitelný, byl Ra v Druhé oblasti od té doby zván. Na chvíli Inanna usmířena byla, dva synové Šurri-kina byli pokojnými jeho nástupci. Pak na trůn v Agadu vnuk Šurra-kinův usedl, Naram-Sin jmenoval se. V První oblasti Enlil a Ninurta nepřítomni byli, do zemí za oceány se vypravili. V oblasti druhé chyběl Ra, Marduk po jiných zemích cestoval. Šanci uchvátit do svých rukou všechnu moc Inanna uzřela, dobýt všechny země Naram-Sinovi poručila. Znesvěcení dopustil se Naram-Sin, když nechal armádu Pozemšťanů přes zakázanou Čtvrtou oblast projít. Do Maganu vtrhl, do zapečetěného Ekuru, Domu, který jako hora je, vejít se pokusil. Znesvěcení ta a přestupky zuřivost Enlilovu vyvolaly, na Naram-Sina a město Agade pomstu uvalil: Uštknutím škorpiona zhynul Naram-Sin, na příkaz Enlilův Agade vyhlazeno bylo. To stalo se v době, kdy počet roků pozemských tisíc pět set činil.

 

 

(39. díl) Válka bohů 2

Započala válka bohů, v níž sehrálo klíčovou roli lidstvo. Anunnakové potřebovali najít mezi lidmi silného vůdce, který by vedl jejich armády proti Mardukovi. Inanna ho "objevila" a Enlil z něj učinil krále s "korunou a žezlem" a pojmenovali ho Šarru-kin. Svět ho zná jako Sargona I., prvního mocného krále Akkadu. Tabulky nám popisují, že bylo založeno nové sjednocené město s názvem Agade (Akkad). Tak započala slavná Akkádská říše v čele s králem Sargonem I. Jeho úkolem bylo zajistit poslušnost všech lidí v Mezopotámii. Historikové dobře vědí o jeho mnohých ohromujících vítězstvích a z tabulek se můžeme dozvědět, jaký to mělo průběh. "Všechny země od Dolního moře po Horní moře poslušnost jeho trůnu prokazovaly." Existoval velmi pádný důvod, proč byl Sargon tak úspěšný a takřka v boji neporazitelný: Inanna totiž vybavila jeho armády vyspělými anunnackými zbraněmi (podobná okolnost později pomáhala Abrahámovi).

"Enlilem byl zmocněn Šarru-kin, se zbraněmi co září, Inanna doprovázela válečníky jeho." Marduk toto Inannino bojechtivé počínání bedlivě sledoval z Egypta, a ve vhodnou chvíli udeřil na nic netušící město Babylon, kde se Marduk usadil proti vůli Inannyl. Příkopy a zdi na místě věže postavil. Sice takto mazaně získal armádu svých stoupenců, přímo uprostřed první oblasti, v samém srdci Edinu a Enlilových zemí. Inanna však zareagovala tvrdě a vší silou, kterou vládla udeřila na Mardukovy armády a rozdrtila je, poté co se usadily v Babylonu, přičemž zničila i většinu města.

"Svými zbraněmi na stoupence Marduka smrt seslala. Krev lidí, jako nikdy předtím na Zemi, proudila podobna řekám." Bohové používali lidi jako otroky, jako postradatelné pěšáky, aby na svá bedra vzali veškerý boj i umírání. Podobně bůh pověřil Abraháma či Mojžíše, aby se svými lidmi bojovali proti jiným skupinám lidí, protože byli "zkažení" a "zlí" a protože se spikli proti bohu. Ti lidé prostě bojovali za Enlila, proti přívržencům Marduka.

Marduk byl v Babylonu poražen a bratři ho přesvědčili, aby se stáhl zpátky, a aby se nejprve přesvědčili, zda již nenastal věk Berana – éra Mardukovy vlády. Marduk se do Egypta hned nevrátil, ale cestoval po jiných oblastech a lid ho začal nazývat "Amon" – Neviditelný. Starší Anunnaky by už nejvíce potěšil návrat na Nibiru, ale ještě nenadešel čas jejich návratu, protože sběr zlata v Americe právě vrcholil. Jejich plánem bylo vyčerpat všechny viditelné zásoby zlata a odjet teprve pak.

Na východě zatím Inanna kula svoje plány na ovládnutí planety. Oba, Marduk i Inanna tvrdošíjně ukazovali, že chtějí vládnout celému světu. A když Enlil a Ninurta (Jahve) nebyli v první oblasti přítomni a setrvávali v zemi za oceány, a když i Ra/Marduk cestoval po jiných zemích, tak Inanna podnikla výpad, který jí měl pomoci uchvátit moc do svých rukou. Poručila svému veliteli Naram-Sínovi (vnukovi Sargana I.), aby dobyl všechny země. Ten se však dopustil osudné chyby, když se svými vojsky postupoval přes zakázanou 5. oblast – Tilmun, kde měli pozemšťané zakázaný přístup. Tento kosmodrom byl vyhražený jen pro Anunnaky. Enlil se tak rozzuřil, že zničil v mžiku Naram-Sína s celou jeho armádou a dokonce vyhladil i město Akkad. Tabulky uvádí, že se to stalo 1500 let dle pozemského počítání, tedy 2300 let př. n. l. To už byly biblické časy a "Bůh" naváděl "své" lidi, aby napadali a ničili jiné skupiny lidí, aby si tak ještě více upevnil moc.

Není divu, že za této situace byli lidé zmateni. Neměli svůj vlastní osud pod kontrolou a byli druhem, ovládaným množstvím spolu soupeřících bohů, kteří jim jen poroučeli, s kým mají válčit, a kteří nebrali žádný ohled na zmařené lidské životy. Lidé byli pouhými šachovými figurkami ve velké dobyvačné hře na planetě o moc a území, kterou hráli různí mimozemští bohové.

 

 

(40. díl) Válka bohů 3

Boje mezi bohy téměř vždy zahrnovaly i lidstvo, které často netušilo, proč vlastně válčí se svými sousedy. Tento lidsky nevysvětlitelný čin agrese jedné skupiny pozemšťanů proti druhé, iniciovaný jejich bohem, ustavil vzorec chování pro mentálně se vyvíjející lidstvo. Lidská civilizace, která se vynořovala z doby temna, vnímala toto počínání, jako něco normálního. Bůh přikázal a nabádal lidi, aby napadali příslušníky svého "živočišného druhu" a tak jim to připadalo jako něco naprosto normálního a správného. Poskytoval lidem záminku, aby se postavili všem těm "hříšným, zlým" a všem těm, kteří neplní jeho vůli. Jenže bohů bylo více a i jejich vůle byla často rozdílná. To pozemšťany uvádělo z hlediska toho, čemu a komu mají věřit do velkého zmatku. Navíc to dostali přímo "písemně", jako základní přikázání: "V jednoho Boha věřiti budeš"! Ale v kterého? Enlila, Nuertu (Jahveho), Marduka, Enkiho, Ningišzidu či Inannu? Jejich bůh se v každé oblasti země výrazně lišil a vedl své lidi do boje za své "božské" zájmy. Lidé biblických zemí se naučili uctívat a velebit svého boha, ale toto uctívání často přivodilo odplatu ze strany některého jiného anunnackého boha s vyšší hodností. A tak střety mezi biblickými skupinami lidí pokračovaly téměř 3000 let, podněcované mocenskými boji Anunnaků. Vše je velmi podrobně popsáno v bibli a tak dnes máme již zdrcující důkazy o tom, že texty o těchto událostech nesouvisí se spásou a věčným duchovním posmrtným životem a spojením se s Bohem s velkým "B", ale zde šlo o pečlivě vytvořenou propagandu a kontrolu myšlení lidských otroků, kterou uplatňovala celá řada mocichtivých a pomstychtivých bohů. Anunnakové si díky své vyšší technické, inteligentní a informační úrovni, než jakou měli lidé, přisvojili roli Boha. Toto vysvětluje, proč v této biblické době bylo zrozeno tolik různých náboženství. Odpověď nám přináší také sumerské texty, které byly nemilosrdně přesně zaznamenány před několika tisíci lety na hliněné tabulky, ale i biblické texty ve Starém zákoně. Musíme se zbavit strachu z četby těchto textů, které mají často za úkol zmanipulovat lidstvo do slepého a bojácného fanatismu.

Prosazování starozákonních hodnot je praktikováno na Zemi dodnes, a proto je poznání "největším hříchem". Lidem jsou podsouvány nepravdy, lži a manipulace ve všech oborech lidské činnosti, aby zůstali natrvalo poslušnými a hloupými otroky. Některé náboženské komunity o sobě sice tvrdí, že se oprostily od tohoto "primitivního" uvažování a chování, ale stačí se jen ohnat po jejich "víře v absolutní náboženskou pravdu" a uvidíte tu agresivní reakci. Všechny války od oněch raných dob kolem roku 3500 let před naším letopočtem byly motivovány náboženskými vírami v kombinaci s touhou dobývat, vlastnit a ovládat. Všechny tyto "potřeby" nám byly vnuceny či geneticky předány naředěnou anunnackou DNA.

Vedle toho je ve vývoji lidstva stále patrnější lidská touha po nalezení míru, harmonie a druhové spolupráce probouzejících se lidí, kteří postupně vykukují a unikají z frekvenčně "zabetonovaného Matrixu", který pro nás na planetě Zemi postupně vytvořily archontské a drakoniánsko-reptiliánské entity. Jejich model – "Rozděluj a panuj" již přestává fungovat a je nahrazován poznáním: Spolupracuj, toleruj, chápej druhé, pomáhej a miluj všechny kolem sebe a řiď se svým svědomím. Zdrcující většina lidstva, která touží po míru, je dnes již evidentním a fascinující jevem. Stále více začíná převládat ohromná schopnost laskavosti a je zřejmé, že anunnacký gen násilného mocenského chování bude postupnou evolucí nakonec úspěšně překonán.

 

(41. díl) Válka bohů 4

Doba před nástupem věku Berana se ocitla v sevření chaosu a zmatku: "Poté co Marduk, Amunem se stal, království v druhé oblasti se zhroutilo, chaos a zmatek vládu převzaly." Po vyhlazení města Agade zavládl v první oblasti rozvrat a zmatení. První království bylo v rozkladu, města bohů, do měst člověka přecházela. Na daleká místa se vláda přesouvala. Ve městě Uru krále nového jmenovali, aby jako mírotvůrce působil, rovnost na svých územích nastolil, násilím a svárům konec učinil.

Marduk zatím putoval z jedné země do druhé, všude hlásal svoji svrchovanost a získával si mezi bázlivými a poslušnými pozemšťany masívní podporu. Jeho syn Nabú mu také pomáhal zotročovat lidi a nutit je k poslušnosti pomocí strachu.

"Nabú, Mardukův syn, lid ponoukal, ovládnout Čtvrtou oblast, byl jeho plán. Mezi obyvateli na západě a východě srážek přibývalo, králové armády bojovníků shromažďovali, karavany přestávaly putovat, zdi do výše rostly. Na trůnu urimském syn Ur-Nammu Šulgi stanul, pln zla a touhy po boji Šulgi byl." V Nibruk-ki sám velekněze pomazal, v Unug-ki radostí vulvy Inanniny vyhledával, válečníky z horských zemí do armády své verboval, východní země rozdrtil, posvátnost řídící centrály ignoroval.

Opět vidíme, jak se arogantní lidský král dopouští fatální chyby, když se staví na roveň bohů a znesvětí Enlilovu zakázanou oblast.

"Vládci vaší oblasti, všechny meze překročili! Enki Enlilovi hořce pravil. Všech potíží je Marduk původcem! Enlil Enkimu zlostně opáčil."

Tady se nám znovu potkávají sumerské tabulky s biblickým starozákonním textem. Enlil potřeboval najít fanaticky věrného, poslušného a silného lidského vůdce, který by se postavil sílícímu Mardukově vlivu a jeho vojskům. A tak přichází na scénu jedna z nejtemnějších postav bible, otec všech budoucích biblických králů, Abrahám, otec židovské, židokřesťanské a muslimské víry. V bibli vystupuje pod jménem Abrahám, Sumerové mu říkali Ibruum a muslimové Ibrahim. Byl to mocný muž se všemi "potřebnými" vlastnostmi, aby mohl velet Enlilově armádě. Nadešel čas, aby Enlil v boji o moc na planetě, začal uplatňovat stejnou taktiku jako ostatní anunnačtí bohové. Začal ještě více využívat lidi jako svoje štíty a vojáky:

"Potomek vznešený a udatný, s kněžskými tajemstvími obeznámen Ibruum byl. Ať chrání místa posvátná, nad odlety a přílety kočárů ať bdí. Enlil Ibruuma pověřil."

Ale jen co odjel Abrahám do Charánu (Harran) plnit svoje nové povinnosti vůči bohu Enlilovi, dorazil Marduk a začal podněcovat lidi a získávat je na svou stranu. Právě tato okolnost přiměla Enlila, aby z Abraháma a jeho synovce Lota učinil svoje špehy, kteří mu podávali zprávy o Mardukových aktivitách a jeho spojencích. Představte si tu rozpolcenost obyčejných lidí v té době. Jeden krutý a nesmlouvavý bůh vyžadoval naprostou poslušnost a druhý bůh, ještě krutější vyžaduje pod velkým trestem neposlušnost. Není divu, že bible vypráví neustále o nekonečných konfliktech a válkách mezi lidskými kmeny, protože patřily jednotlivým bohům, byly jimi kontrolovány, řízeny a naplňovaly jen jejich vůli.

 

 

(42. díl) Válka bohů 5

Podle sumerských textů vychází konečně najevo, že hlavními protagonisty ve svatých válkách bible byli stoupenci Enlila, kteří bojovali proti těm, které ovládal Marduk. Oba "bohové" si počínali přísně a velmi krutě v udílení trestů a odměn svým lidským vyznavačům. Otroci, které jako nový druh Anunnaci stvořili, aby jim pomáhali těžit zlato pro záchranu jejich planety, teď začali "přetvářet" na válečné nástroje. Marduk dospěl do konečného bodu, z kterého již nebylo návratu. Povolal do svého milovaného Babylonu všechny "dostupné" Anunnaky, aby ho zde ustanovili novým vládcem planety, na základě rodového nibirijského práva a "kosmologických zákonů". Právě končil věk býka (Enlila) a začínala éra (Marduka).

"V chrámu mém, nechť se všichni anunnačtí bohové sejdou, smlouvu moji přijmou. Marduk k ostatním bohům, původu různého, v slzách výzvu pronesl. Když ke svým přestupkům se doznal, však na vládě své trval. Výzvou jeho k podrobení bohové anunnačtí rozrušeni a vyplašeni byli. Na velké shromáždění Enlil všechny svolal, by se všichni poradili. Všichni vůdci anunnačtí v Nibru-ki sešli se, bratři Mardukovi přišli též. Běh události rozrušil je všechny, proti Mardukovi a Nabuovi všichni horovali. Na poradě velkých bohů obvinění zaznívala hojně, výčitky vzájemné sálem nesly se. Co nadchází, tomu nezabrání nikdo, nuž Mardukovi vládu přiznejme! Radil Enki osamocen. Pokud čas Berana se blíží, tak Marduka o Spojnici Nebe-Země připravme!, pln hněvu navrhoval Enlil. Na zničení Místa nebeských kočárů všichni shodli se, vyjma Enkiho. Zbraně hrůzy navrhl Nergal nasadit k tomu, pouze Enki proti byl. O tomto rozhodnutí, Země zprávu poslala Anuovi, Anu pro Zemi slova ta potvrdil. Co předurčeno je, to svým rozhodnutím nezvrátím, tak Enki pravil, když odcházel. K vykonání té věci zlé, Ninurta a Nergal byli vybráni."

Marduk se v této fázi usadil v Babylonu a v zásadě převzal kontrolu nad celým biblickým světem. Egypt, Izrael, Kanaán, Asýrii, Akkad a Sumer. Existovala jen hrstka pevností, která nebyla loajální vůči Raovi/Mardukovi. Anunakové dlouho rokovali, co mají proti Mardukovi podniknout. Nakonec se usnesli na tom, že jediným způsobem jak ho lze zastavit je, že vyhladí všechna jeho města včetně všech jeho lidských přívrženců, kteří v nich žili. Tou dobou byl Abrahám věrným generálem Enlila, který ho vybavil nejlepšími zbraněmi a "kočáry". Abrahám pro něho svedl mnoho bitev, ale především bránil kosmodrom na Sinaji, který byl pro lidstvo zakázanou oblastí. Enlil ho zahrnul velkým bohatstvím: zemí, "kam až oko dohlédne, zlato, dobytek, ovce a spoustu věcí, které z něj učinily nejbohatšího člověka té doby". Abrahám měl k dispozici elitní oddíl 380 dokonale vycvičených mužů. Zbraně, které jim Enlil poskytl, byly tak děsivé, že s nimi tato malá skupina válečníků dokázala rozdrtit armádu o síle deseti tisíc mužů. Abrahám byl tedy nejen nejbohatším, ale i nejobávanějším mužem v zemi. V bibli najdeme několik pasáží, kdy za ním přišli králové a kněží s prosbou o slitování a milost. Poukazují na jeho úzké vztahy s bohem a zapřísahají ho, ať nezapomene na jejich dobré skutky, které pro Abraháma vykonali, až si na nich bude chtít bůh vylít svůj hněv. Každý z nich byl na smrt vyděšený z boha pomsty, kterého dnes známe jako Enlila, vrchního anunnackého velitele na zemi, jehož pozici nyní ohrožoval mladší synovec Marduk.

 

(43. díl) Válka bohů 6

Bohové z rodu Enlila očividně využívali Abraháma a jeho synovce jako informátory, aby získali zprávy o činnosti Marduka a jeho stoupenců. Při několika příležitostech v bibli čteme, že za Abrahámem přišli andělé, kteří se ptali na chování lidí v jednotlivých městech. Dvě města, o kterých se bible zmiňuje velmi obšírně, byla Sodoma a Gomora. Byla to dvě města z celé řady měst pod Mardukovou nadvládou. Hrozilo, že se v nich může sešikovat mnoho pobouřených lidských Mardukových přívrženců, kteří by mohli převzít moc nad institucemi v zemi i kontrolu nad Enlilovým kosmodromem. Když se podíváme na tuto zeměpisnou oblast, dávají všechny tyto informace hluboký smysl. Marduk vládl Egyptu a Sinajský poloostrov s kosmodromem ležel prakticky jen kousek na východ od něj, zatímco města Sodoma a Gomora jsou kousek severněji nad Sinají a tudíž představovala skvělou strategickou pozici pro útok na Enlilův kosmodrom. Nemělo by nás tedy překvapit, že těsně před zničením obou měst, přišli ještě Abraháma navštívit "andělé", aby získali poslední informace o obyvatelích těchto měst a o tom: "jak se spolčili proti bohu". Bible nám popisuje činy lidí těchto měst jako zcela ničemné a zlé. Abrahám sice ještě v poslední chvíli ukáže i svoji lidskou stránku, kdy se snaží odvrátit hněv bohů a snaží se zachránit alespoň hrstku "spravedlivých" (Enlilovců), ale marně. Zbytek příběhu už znáte z bible. "Andělé" jdou do města promluvit si s Lotem. Jejich přítomnost a vyptávání vzbudí u obyvatel města velké obavy a rozhořčení, protože tuší vražedný důvod jejich návštěvy města. Města jsou následně zničena obrovskými výbuchy, které promění Lotovu ženu v "solný sloup", ale ve skutečnosti se v podstatě vypařila. "Ninurta, syn Enliho a Nergal, syn Enkiho, byli vybráni k vykonání té věci zlé". Tak je odhalena totožnost oněch dvou andělů, kteří navštívili Abraháma. Byli to titíž "andělé", kteří následně přistoupili ke zničení Sodomy a Gomory nukleárními zbraněmi. Podrobný popis a mnohem více detailů těchto událostí nám popisují sumerské tabulky, které kompilátoři bible o 2500 let později už vynechali.

Enki v srdci svém, toužebné přání choval. Snad zbraně hrůzy po pobytu tak dlouhém se vypařily! Ale Enlil, aniž by potřeboval Enkiho, dvěma "hrdinům" úkryt zbraní odhalil. Oněch sedm Zbraní hrůzy na hoře uloženo je. Enlil pravil k nim. V dutině uvnitř země ony leží, odít hrůzou, nutno je. Potom tajemství, kterak zbraně z hlubokého spánku vzbudit, Enlil jim odhalil. Dříve. než zbraně použity budou, musí Anunnakové místa pro kočáry vyklidit. Když Ninurta k úkrytu zbraní dorazil, Nergal již je ven z dutiny vynesl. Když ME zbraní z dlouhého spánku probouzel, každé z nich Nergal jméno přidělil, celkem sedm bylo jich. "Ta, jež nemá sobě rovna", první pojmenoval zbraň. "Spalující plamen", nazval druhou. "Ta, jež s hrůzou drtí", udělil název třetí. "Ta, jež hory rozpouští", nazval čtvrtou. "Vítr, který okraj světa hledá", pojmenoval pátou. "Ta, jež nahoře, ni dole, neušetří nikoho", zněl název šesté. Zbraň sedmá, obludným jedem naplněna byla. "Odpařovač všeho živého", nazval ji. S Anuovým požehnáním oněch sedm zbraní bylo Nergalovi a Ninurtovi dáno, by napáchali s nimi spoušť. Po sedm nocí a sedm dní ti dva na pokyn od Enlila čekali. Jak v úmyslu to Marduk měl, do Babili vrátil se. V přítomnosti stoupenců svých, zbraněmi on vybaven, svou nadvládu vyhlásil. Tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době té, když Enlil v den ten osudný Ninurtovi znamení on dal!

 

 

(44. díl) Válka bohů 7

Abrahám byl do Sodomy vyslán jako zvěd, což dokumentuje i upozornění vůči Ninurtovi a Nergalovi: "Ibrum ať varování dostane". Mnozí historici v minulosti poukazovali na to, že použité zbraně ke zničení Sodomy a Gomory musely být jaderné. Toto podporují popisy následků v bibli, ale i obsah hliněných destiček, které velmi detailně líčí, co se ve skutečnosti odehrávalo. Když zkáza započala, tabulky nám sdělují, že "tisíc sedm set třicet šest byl počet roků pozemských v době té". To klade tuto událost do roku 2064 let před n. l., kdy došlo ke zničení měst Sodomy a Gomory a také k završení dnů Abraháma.

"V den ten osudný Enlil Ninurtovi znamení poslal. Horu a planinu v srdci Čtvrté oblasti Ninurta z nebe zkoumal, se srdcem sevřeným Nergalovi on znamení dal. Drž se dál! On vzkázal jemu. Pak zbraň první hrozivou, Ninurta z nebe vypustil. Vrchol hory Mašu ona v mohutném záblesku odřízla. Útroby hory v mžiku roztavila. Nad místem nebeských kočárů Ninurta druhou zbraň vypustil, září o síle sedmi sluncí pláň plnou kamenů v zející ránu proměnil. Země třásla se a rozpadala, nebesa po ozáření potemněla, spálenými, rozdrcenými kameny byla pláň po kočáry pokryta. Ze všech lesů, jež kol pláně rostly, jen pahýly stromů stát zůstaly. Vykonáno, Ninurta ze své lodi nebeské, Černého božského ptáka, vykřikl. Kontrola, po níž Marduk a Nabu tolik prahli, o tu navždy připraveni jsou! Ninurtu napodobit Nergal nyní přál si, být Errou, Ničitelem toužil v srdci svém. Do zeleného údolí on letěl. V údolí zeleném, kde Nabu lid konvertoval, Nergal jako ptáka, bv v kleci rozdrtit jej chtěl. Nad pěti městy, jednom po druhé, na každé z nich z nebe jednu hrozivou zbraň vyslal, pět měst v údolí tak zničil, v pustinu je proměnil. Ohněm a sírou byla ona zpustošena, vše co žilo tam, v páře zmizelo. Děsivé zbraně hory rozbořily a kde mořské vody zadržovány byly, blesk ji cestu otevřel, dolů do údolí vody mořské proudily, těmi vodami údolí zaplaveno bylo, když na zpopelněná města vody řinuly se, do nebe pára stoupala. Když své dílo zkázy prohlíželi shora, obrazem tím oba byli zmateni. Po záři oslnivé nebesa potemněla, potom bouře rozpoutala se. Vířící v mračnu temném, zlý vítr z nebe chmurně snášel se. Druhého dne za úsvitu, od západu, od horního moře, bouřlivý vítr přihnal se. Tmavě hnědý mrak na východ se hnal, vstříc osídleným územím. Kdekoli kde zasáhl, smrt všemu živému nelítostně šířil, z Údolí bez milosti, ze záře zrozená, směrem k Šumeru, byla smrt unášena. Ninurta a Nergal byli na poplach. Enlilovi a Enkimu varování poslali. Nezastavitelný Zlý vítr způsobí smrt všem! Enlil a Enki všem bohům sumerským varování tlumočili! Utíkejte! Utíkejte, naléhavě volali! Ze svých měst bohové vzlétli, jako poděšení ptáci prchali ze svých hnízd, ale lidé na územích svých, rukou Zlé bouře polapeni byli a marně před ní prchali. Kradmá byla smrt, jako přízrak na pole a města útočila, nejvyšší zdi, nejtlustší pevnosti obcházela jako povodeň. Nebylo dveří, co by ji uzavřely venku, nebylo zástrčky, co by smrt tu, odradila. Ti, kteří za dveřmi zamčenými se ukryli v domech svých, jako mouchy popadali, ti, kteří do polí utíkali, ještě v ulicích na hromadách mrtvol skončili. Kašlem a hlenem plnily se plíce, sliny a pěna v puse hromadily se. Když Zlý vítr neviděn, lidi pohlcoval, ústa jejich krví byla zbrocena, ve smrtelných křečích lidé i dobytek, všichni bez výjimek hynuli. Vody otrávené byly, na polích zchřadlo všechno rostlinstvo. Od Eridu na jihu až po Sipar na severu Zlý vítr zemi pohltil, ale Babili, kde Marduk nadvládu svou vyhlásil, Zlým větrem ušetřeno bylo.

Sepsáno dle ústní výpovědi velikého pana Enkiho, slovo vynecháno nebylo, aniž bylo přidáno, mistrem písařem Endubsarem, mužem z Eridu, synem Udbarovým. Z milosti pána Enkiho byl požehnán jsem dlouhým životem."

 

 

 

(45. díl) Válka bohů 8

"Zlý vítr z nebe chmurně snášel se. Slunce na obzoru temnotou on vymazal." Musíme si znovu připomenout, že tato slova byla napsána dávno předtím, než někdo zapsal první slovo bible. Je velmi těžké si představit, že by popisy událostí v bibli pocházely z nějakého jiného zdroje, než události, které zavdaly podnět k napsání sumerských tabulek. Popis nukleární zkázy je jednoznačný. Nukleární vítr všude rozséval nukleární prach, který vnikal do každé štěrbinky a skulinky. Nikdo se před ním neschoval. Rozsah pohromy Anunnaky šokoval. Vykonavatelé zla Ninurta a Nergal odeslali naléhavou zprávu Enkimu a Enlilovi: "Utíkejte! Utíkejte!" "Lidé na hromadách mrtvol skončili. Kašlem a hlenem plnily se plíce, sliny a pěna v puse hromadily se, ústa jejich krví byla zbrocena." Toto svědectví vynáší na světlo další děsivou a nemilosrdnou pravdu: Anunnakové vedle nukleárních zbraní použili i zbraně biologické. Jenže pak přišel neuvěřitelný zázrak, který se navíc odehrál i ve snu Enlila před touto událostí. Všechna města v této oblasti byla pohlcena a zničena, všechna vyjma Babylonu, města, kde Marduk vyhlásil svou nadvládu. Enlil a ostatní Anunnakové v tom spatřovali zázrak a nakonec vyhlásili, že Marduk byl k nadvládě předurčen. Následné roky byly pro přeživší velmi těžké. Staré biblické texty líčí útrapy a strasti lidských kmenů pod brutální diktaturou nového boha Marduka. Ten lidstvo tvrdě ovládal a manipuloval, když jim přikazoval, že se musí modlit jen k jednomu bohu, k němu. Bible se o něm zmiňuje jako o bohu pomsty. Vůči lidem neprojevil žádnou z pozitivních vlastností, které jsme viděli u jeho otce Enkiho. Pod jeho tlakem postupně mizeli mnozí polobohové, které lidé léta uctívali a svět se tak postupně měnil v monoteistickou společnost. Stal se jediným bohem, kterého mohlo lidstvo uctívat. Požadoval oběti v podobě zlata, potravin, zvířat a dokonce lidí. To naznačuje, že možná vstoupil do "koalice" s drakoniány, reptiliány a spirituálně se propojil s archontským elementem.

Ze sumerských tabulek jasně vyplývá, že "bohové" Jahve, babylonský Marduk, ale i římští, jihoameričtí, perští a řečtí bohové na Olympu byli vlastně jednotliví Anunnakové, Igigové a "božští hybridi", kteří se pohybovali po celé planetě a podle svého naturelu ovlivňovali pozitivně či negativně vývoj lokální lidské společnosti a její směřování. Stačí si spojit vlastnosti a skutky, které jsou spojeny s Enlilem, Enkim, Ninurtou, Ninmach, Ištar, Nergalem, Gibilem, Ninagalem, Ningišzidou, Dumuzim. Nannarem a Iškurem a rázem se nám objeví: "Zeus", "Poseidon", "Jahve", Kali a celá plejáda olympských bohů a dalších světových božstev, které lidstvu přineslo urychlení jeho evoluce, ale také zmar a zkázu při svém nekonečném boji mezi sebou o moc na planetě Zemi, ve kterém byla zničena atomovými zbraněmi celá řada měst a obrovské rozsáhlé oblasti, ať už na předním východě, v Indii, Číně, Africe i Americe. Tak vznikaly rozsáhlé pouště a třeba na Sahaře pod tunami písku pokrokové technologie zaznamenaly veliká, starodávná města. Ostatně o těchto mocenských bojích "bohů" a božském hněvu trestajícího boha se můžeme dočíst jak v bibli, tak i v nejstarších indických eposech a sumerské texty nám tuto skutečnost definitivně potvrzují. Bohužel nevědomému a zmanipulovanému lidstvu byla přisouzena v těchto konfliktech jen role pasivního pozorovatele nebo bylo sliby a výhružkami do tohoto boje vtaženo, aby svého boha "dobrovolně povinně" podpořilo v jeho nekonečném boji o moc.

 

 

(46. díl) Válka bohů 9

Rané americké kultury Aztéků pořádali kruté obřady, kdy kněží vytrhávali lidem ještě tepající srdce. Při jednom takovém rituálním obřadu usmrtili až 20 000 zajatců. Není důvod si myslet, že takové věci dělali sami od sebe. Tyto hrůzné činy lidí byly odrazem "kontraktů", které uzavřeli určití lidé s bohy. Zdá se, že tyto barbarské praktiky se začaly ukazovat mnohem masívněji po roce 2064 př. n. l., poté, co vládu nad planetou převzal Marduk, který byl zřejmě spirituálně úzce spojen s temnými archontskými silami, s drakoniánsko-reptiliánským fenoménem a tyto entity musel těmito rituály energeticky dotovat. Proto byly Lidstvu také vnucovány zbytečné války, agresivní násilí, celoplanetární satanské rituální obřady. Mučení statisíců malých dětí pro výrobu drogy adrenochromu, propagace masívního konzumování zvířat s každodenními obrovskými celoplanetárními jatkami, jsou jen další moderní metody, jak si tyto temné entity obstarávají svoji nízkofrekvenční potravu, prostřednictvím vybraných "lidských" dozorců, pastýřů a vůdců, kteří se jim "upsali". Tímto se stali "lidskými zrádci" a zaprodali svůj vlastní živočišný druh. Dříve tyto nízkovibrační energie byly generovány prostřednictvím činů agresivních a po moci toužících Anunnaků: Enlila, Inanny (Kali), Nuerty (Jahve), Marduka, ale také prostřednictvím masívních krvavých a zápalných obětí býků, ovcí a koz, které lidem bohové předepisovali, a které na jejich počest lidstvo muselo provádět. Později byla tato krvavá praxe přenesena do židovského a arabského náboženství jako "košer" a "halal" rituály. V tomto neblahém koloběhu uvízla ještě později katolická církev se svou svatou inkvizicí a jezuitskou armádou s desítkami miliony mrtvých, které má na svědomí. Pocta této skryté, temné a krvavé síle byla vždy vstupenkou do vysokých mocenských i náboženských pozic. Na veřejnosti ale tito členové královských rodin, vysoce postavení politici a vládci často maskovali svou reptiliánskou podstatu a archontský škleb milou, přívětivou a "všechápající" tváří. Nemusíme se příliš daleko vracet v čase a můžeme vidět, jak velikou práci a obrovský raut pro tyto entity připravili: Hitler, Stalin, Mao, Pol Pot či z doby nedávné Busch a. d.

Položme si klíčovou otázku: "Co se to tu pro všechno na světě děje? To nás po celé věky obelhávali a balamutili? Je lidstvo skutečně tak dětinské a naivní, že se nechalo tak dlouho vykořisťovat a zabíjet?" Odpověď zní – jednoznačně ANO!

Laura Eisenhower (vnučka amerického prezidenta) poslala v této souvislosti do éteru důležitý vzkaz: "Cítím, že musím sdělit něco, co musí být řečeno nahlas. Je to vzkaz lidem, jako je třeba Bill Gates. Mohla bych sepsat dlouhý seznam těch, ke kterým chci promluvit. Jsou to členové "cabal". Mluvím k lidem, kteří se snaží nastolit nový světový řád. Mluvím k těm, kteří manipulují s Lidstvem a zneužívají ho. Mluvím k těm politikům a vládcům, jejichž chování je vázáno úmluvou s démonickými silami, které se snaží vytvořit svou celosvětovou nadvládu, zatímco Lidstvo má být zotročeno.

Vaše činy jsou porušením Svobodné Vůle Přírodních a Vesmírných Zákonů. Rozumíme důvodu, proč tady existuje i temný protipól, ale nyní zacházíte příliš daleko. Na naší planetě nastává nový čas, kdy energie Matky Země a její Vědomí již drží skutečnou nadvládu. Aktivovali se mocné galaktické světelné síly, které vám již nedovolí naplňovat vaši zrůdnou agendu. Nemáte právo, abyste dělali dál to, co stále ještě děláte. My s tím vědomě nesouhlasíme. Milióny lidí otevřely svou mysl a začaly naslouchat a již odhalily vaše lži, podvody, váš hluboký morální úpadek a taky všechny vaše hrubé zločiny. V reálném životě podporujete zavírání lidí do vězení na základě kompromitujících informací, které se ani zdaleka nemohou rovnat zlu, které způsobujete vy sami, ani tomu, jak vy sami porušujete Přírodní a Vesmírné Zákony. Tento přístup už vám nebude dál dovolen ani tolerován."

Štítky článku: historie

prestiž 1: 17,90 přečteno 308×

0 Hodnotit článek 13

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Teorie stvoření člověka dle 6000 let starých sumerských textů 4

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse