Necenzurujeme.cz

Policie jako za doby minulé….

Ve čtvrtek 6. srpna 2015 jsem byl na základě zatykače zadržen jakožto celostátně hledaná osoba Policií ČR Kopidlno, převezen na služebnu a po téměř dvou hodinách čekání jsem byl eskortován s pouty na rukou nejdříve do nechvalně známé pražské Bartolomějské ulice a poté do psychiatrické ambulance Žižkov a následně opět zpět do Bartolomějské ulice. Zde jsem byl po krátkém výslechu podroben focení, stěru slin z úst a sejmutí otisků prstů.

Je důležité v tomto kontextu vědět, že jsem se nikdy neskrýval, většinu času jsem trávil v místě svého trvalého bydliště — Milkovicích a pravidelně přebírám poštu.

Arogance policie spočívá také v tom, že vyšetřovatel celé věci je nyní na dovolené, a tak vyslýchajícím byl policista, který nebyl se spisem a celým případem nijak obeznámen. Stejně tak tedy nebyl žádný důvod hledat mojí osobu pomocí celostátního pátrání. Otisky, fotografie a ústní stěry jsou v tomto případě vyloženě šikanózní. V rámci zacházení a mého zdravotnímu stavu jsou nepřijatelné také použitá pouta na rukou. Otázky typu „Pane Penci, jak dlouho budete ještě naživu?“ hodnotím jako hyenistické.

Za celá léta jsem si na špatnou práci policie ČR již téměř zvykl. Navzdory tomu, že jsem se na počátku choval nevhodně, je podle mého názoru jednání Policie ČR zcela za hranicí a dostává nás do doby, o která jsme si mnozí mysleli, že je pomalu nenávratně pryč.

Policie mne zadržela v souvislosti s trestním stíháním mé osoby za údajný trestný čin výtržnictví, kterého jsem se měl dopustit 1. dubna 2015 ve vojenské nemocnici jednak výroky „svině zasraný“ na místě veřejně přístupném a jednak kopnutím do dveří kartotéky. Důvod mého emotivního jednání bylo arogantní chování zdravotního personálu, který mi sdělil, že mne nikdo nikdy neošetří a ať z nemocnice vypadnu.

Za své jednání jsem se písemně dotyčnému personálu omluvil a zaplatil jsem škodu na dveřích. Pražská policie celkem pětkrát, místo aby mi doručila písemnosti pomocí pošty, vyzvala místí policejní služebnu v Kopidlně o součinnost. Policejní orgán na Praze 6, který trestní stíhání zahájil, uzavřel celé vyšetřování do 20 dnů, aniž by mne vyslechl a ukázal spis.

Stejně jednalo Státní zastupitelství Praha 6. Když jsem tam na konci dubna 2015 osobně žádal, abych mohl nahlédnout do spisu, který je k mé osobě veden, byla proti mně přivolána zásahová jednotka. Na místě zjistila, že neměla žádný důvod zasahovat. Současně však odmítla mou výzvu, aby zajistila mé ústavní právo vědět, co je obsahem spisu, který je veden v souvislosti s uvedeným trestním stíháním mé osoby.

Vzhledem k mému současnému zdravotnímu stavu — nádor na mozku —, kdy se nemám podle doporučení lékařů stresovat a nebýt v napětí, jsem si zvolil právního zástupce a nechal napsat lékařskou zprávu a omluvenku o nemožnosti účastnit se úředních jednání.

V březnu 2015 se najednou celé trestní stíhání přesunulo na Prahu 1 do Bartolomějské ulice, kde vyšetřovatel stanovil znalce z oboru psychiatrie, abych odpověděl na několik otázek. Podotýkám, že jsem nikdy nebyl v psychiatrickém ústavu ani na záchytné stanici, neléčil jsem se ani na psychiatrii, ani jsem nebyl nikdy stíhán, natož souzen za drogový nebo násilný trestný čin. Kladené otázky přitom předjímají vinu a znalec má doporučit ústavní nebo ambulantní psychiatrickou léčbu. Tyto části otázek po stížnosti mého právního zástupce státní zástupce zrušil. Psychiatrička po krátkém pohovoru sdělila policistům, že jsem normální, nikoho konkrétního neohrožuji, natož společnost.

Policejní šikana, aneb jak se vytváří nepřítel státu.

Policie ČR mně již 6 měsíců stíhá za výtržnictví.

V této souvislosti sepsali policisté s Kopidlna posudek k mé osobě, ve kterém píší mimo jiné následující:

Jmenovaný má pověst kverulanta. Je problémová osobnost neuznávající autority státní moci. Ve svém bydlišti se zdržuje nepravidelně, někdy cestuje po různých místech ČR nebo po hlavním městě Praze. Komunikace s výše jmenovaným je velice problémová a kontaktům s policií se aktivně vyhýbá.

K celé věci je důležité dodat, že se v místě bydliště zdržuji již 15 let vzhledem k tomu, že chovám domácí zvířata, která bez denní péče zůstat nemohou. Za obnovu demokracie a svobody před rokem 1989 jsem byl uznán účastníkem Odboje a odporu proti komunismu. V prvních měsících po revoluci jsem se aktivně podílel na vytvoření pluralitního politického systému. Byl jsem členem 11členné republikové rady Občanského fóra. Dvakrát jsem kandidoval ve volbách do poslanecké sněmovny (k získání mandátu mně chybělo 74 hlasů) a do Senátu v minulém roce. Během svého života jsem se zabýval celou řadou věcí, které měly za cíl zlepšit fungování systému v rámci státu.

Problém v celé této věci je, že tímto si policie ČR vytváří škatulky a zařazuje tak nepohodlné občany do kategorií nepřátel státu, kverulantů a divných existencí.

Škoda, že to žádné novináře nezajímá, natož politiky v bezpečnostních výborech Parlamentu ČR. Příště totiž budou na řadě oni…

V pondělí mě bude soudit komunistka

Tady je reakce na tento fakt. Soud zatím o této námitce podjatosti nerozhodl a na nařízení hlavního líčení na pondělí 5. září 2016 v 10:30 hod u Obvodního soudu pro Prahu 6, soudní areál Na Míčankách v Praze 10 v jednací síni P.302 v přízemí trvá.

Návrh na vyloučení samosoudce ve smyslu § 30 tr. ř.

V trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 64/2016 je obžalovaný stíhán pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Obžalovaný tímto v souladu s ust. § 30 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „tr. ř.“), vznáší námitku podjatosti vůči samosoudkyni JUDr. Kateřině Kohoutové, kterou odůvodňuje následovně:

Jak plyne ze Seznamu zveřejněného Ministerstvem spravedlnosti ČR, samosoudkyně JUDr. Kateřina Kohoutová byla v období před listopadem 1989 členkou Komunistické strany Československa a lze tak vzhledem k současným i minulým aktivitám obžalovaného důvodně pochybovat o jejím nezaujatém posuzování případu obžalovaného. Obžalovaný dlouhodobě nesouhlasí a veřejně vystupuje proti komunistickému režimu a jeho ideologii.

Vzhledem k politické minulosti samosoudkyně JUDr. Kohoutové není bez významu, že obžalovaný je bývalým disidentem, stál u zrodu Občanského fóra, byl spoluzakladatelem Mírového klubu Johna Lennona a Helsinského občanského shromáždění a do dnešní doby se aktivně angažuje ve sdruženích za podporu lidských práv.

V neposlední řadě obžalovaný považuje za významné poukázat na svůj status účastníka odboje a odporu proti komunismu v době nesvobody, jehož přiznání dokládá Osvědčením Ministerstva obrany ČR ze dne 18. 3. 2014. V tomto směru obžalovaný připomíná též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, v němž bylo judikováno, že „míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem“.

V uvedeném nálezu Ústavní soud rovněž konstatoval, že si lze „v konkrétnostech představit mnoho případů, ve kterých by informace o soudcově členství v KSČ mohla vyvolat (na první pohled) objektivní obavu z podjatosti soudce“.

Své přesvědčení o podjatosti samosoudkyně obžalovaný opírá především o skutečnost, že z dosavadního postupu samosoudkyně a rozhodování o návrzích obžalovaného vyplývá, že vedení trestního řízení vůči obžalovanému je vzhledem k povaze spáchaného skutku ryze samoúčelné, zcela popírající smysl trestního práva.

Obžalovaný se s poukazem na zásadu procesní ekonomie domáhal vyřízení věci mimo hlavní líčení, a to jak v návrhu na předběžné projednání obžaloby ze dne 14. 7. 2016, tak v návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 25. 7. 2016. K oběma návrhům bylo obžalovanému doručeno ze strany soudu negativní stanovisko, a to i přes skutečnost, že veškeré podmínky pro vyřízení věci mimo hlavní líčení byly naplněny.

Obžalovaný má za to, že samosoudkyně se dostatečně neseznámila s okolnostmi případu, když zcela opomenula zhodnotit úsilí, které bylo obžalovaným vynaloženo, aby veškeré následky svého jednání odčinil, dostatečně nezohlednila zdravotní stav obžalovaného, jakož i skutečnost, že jde o skutek svou povahou bagatelní, kde pokračování v trestním řízení zcela postrádá racionální důvody.

Poměr k účastníkům řízení ve smyslu § 30 tr. ř. může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Je zřejmé, že současná i v minulosti výše popsaná protikomunistická angažovanost obžalovaného je natolik významná, že samosoudkyně JUDr. Kohoutová nebude schopna ve věci spravedlivě rozhodnout.

Vzhledem k výše nastíněným skutečnostem se tedy obžalovaný domnívá, že lze mít pochybnosti o nepodjatosti samosoudkyně JUDr. Kateřiny Kohoutové a tato by měla být v souladu s ust. § 30 tr. ř. vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.

Stanislav Penc, JUDr. Václav Vlk — obhájce

Přílohy:

• Osvědčení Ministerstva obrany ČR ze dne 18. 3. 2016
• Seznam soudců — bývalých členů KSČ — zveřejněný Ministerstvem spravedlnosti ČR

Píše předrevoluční i porevoluční disident Stanislav Penc