Necenzurujeme.cz

Proč neumíme řešit problémy

Evropská a americká civilizace která v první čvrtině tohoto tisíciletí formuje značný podíl obyvatel zeměkoule se dostává do podivné fáze. Zdánlivě slaví úspěch v podobě postupné hospodářsko-politické globalizace, bez ohledu na koronavirovou pandemii, která je jen drobným globálním problémem, ve skutečnosti představuje úpadek.

Civilizace na konci tisíciletí

Před všemocnou reklamou, bránící i účinnému boji s pandemií, propagující spotřební štěstí nelze uniknout. Jediným měřítkem všeho je stále se zvyšující spotřeba zboží. Knihy ustupují před televizí a videem. Informace již nejsou prostředkem poznání, ale také jen zbožím. Svět lidské soudržnosti, vzdělanosti a kulturních společenských návyků se obecně vytrácí. Invaze muslimských uprchlíků je pro Evropu nepřijatelná. Při tom již dnes jde o významnou minoritu ovlivňující život národních států (Německo, Francie, Rakousko, Švédsko a další).

Stále větší část populace se odlidšťuje tím, že propadá drogové, nebo jiné závislosti. Vytrácí se slušnost a narůstá brutalita v mezilidských vztazích. Vyhrocují se spory etnické, náboženské, politické a dokonce i generační. „Spotřebně materialistická revoluce“ která probíhá posledních deset let nejen v postkomunistických státech v podstatě odmítá vzorce tradičního etického (křesťanského) chování a dokonce i širší vzdělanost. Jediným měřítkem je materialistické pojetí soukromého vlastnictví povýšené na jediný fetiš, jedinou víru. Jen zdánlivým protikladem jsou sekty blouznivců ovládaných svými tyranskými „mesiáši“. Slýcháme občas střízlivě uvažující hlasy, že současná civilizace se přežila. Dokonce i marxističtí ideologové na konci devadesátých let skončili se svým předpovídáním zlatého věku. Blok bývalých komunistických států se rozpadl. Nedošlo ale k žádné humanizaci společnosti. Americký filozof a publicista Russell Kirk upozornil v roce 1993 ve své stati Civilization Without Religion?, že situace je kritická i v tradičně demokratických státech. Není sám, kdo si myslí, že klopýtáme na konci tisíciletí do nelidského a nemilosrdného nového věku naprosté nadvlády politiky, kdy i přes veškeré hlásání demokratických principů, jsou duchovní život a zvídavý intelekt pranýřovány, pronásledovány a vystaveny útokům propagandy reklamního typu. Zdá se, že se ještě dočkáme světa Orwelových hrdinů ze Zvířecí farmy a 1984, že budeme živořit v podmínkách Tolkienem popsané spálené a porobené země Mordor.

Lidstvo je sice schopno překonat hranici přitažlivosti a studovat okolní Vesmír, nicméně vedle toho na přelidněné Zemi každodenně umírají statisíce lidí hlady. Tento paradox umožňuje vládnoucí chorobný individualismus, který postupně likviduje poslední tvrze humanity. Vládu přebírá ten nejprimitivnější materialismus, který je ještě horší než dialektický materialismus uplynulého období. Rozvoj vědy a techniky paradoxně jen umocňuje rozdíly. Vedle velkého bohatství je i velká chudoba, chudoba duševní i materiální. Naše kultura se prokousává pokročilým stadiem úpadku. Pozlátko reklamou nabízených zbytných výrobků, které nás jen zotročují a které mnozí lidé omylem považují za trumf naší civilizace, jsou ve skutečnosti prostředkem, který naší kulturu rozkládá. „Demokratická svoboda“ spotřební liberální společnosti, kterou se chlubíme, je vlastně otročení choutkám a klamným představám. Stali jsme se otroky spotřební společnosti. Hltáme stále nové reklamní podněty, kterými nás zahlcují média. Zůstáváme stále hladoví aniž víme proč. Jsme usedlí, ale neznáme klid. Jsme ve svém egoismu hluší, jsme izolováni jeden od druhého. Spěcháme údolím falešné hojnosti, které vede do pustiny přesycení. Stále horlivěji hledáme štěstí a stále spolehlivěji nalézáme zoufalství nenaplněného života.

Štítky článku:

prestiž 1: 8,65 přečteno 108×

0 Hodnotit článek 4

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Proč neumíme řešit problémy

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse