Necenzurujeme.cz

O bezradnosti a zoufalství

Tak, máme za sebou první zápas v novém přípravném období na Ligu národů, novinky o které si já osobně nemyslím nic jiného, než, že to je jen další továrna na finanční zisky.

Ale budiž, pokrok nezastavíš. Zda je to pokrok, který napomůže samotnému fotbalu se budeme moci přesvědčit již brzy.

Dnes jsme vyzvali k přátelskému utkání tým z Austrálie, účastníka nadcházejícího MS v Rusku.

Pro ty co zápas viděli nemá smysl se jím hlouběji zabývat a ti, kteří měli to štěstí, že ho shlédnout nemohli bych rád ubezpečil, že pokud nejsou vyloženi masochisty, tak naprosto o nic nepřišli..

Celkový stav sportu u nás je téměř žalostný. O hokeji jsem psal nedávno a opravdu jsem věřil, že po blamáži v kvalifikaci, na mnou zmíněný šampionát v Rusku, nastane nějaké zlepšení a já dnes budu psát jen chválu.

Rád bych psal, ale není koho a hlavně za co pochválit. Všichni ti hoši, a to do jednoho, vyběhli na hřiště s vědomím, že ať se stane cokoliv, jich se to vlastně netýká.

A tak zhruba dvacet minut hráli trochu fotbal, rozuměj, drželi míč častěji než Australané. Víte na těch hráčích je vidět, že jim je úplně jedno zda v reprezentaci budou a nebo ne, a hlavně tak nějak tuší, že po nich trenér Jarolím sáhne i příště.

Bez zájmu, bez srdce a bez nasazení. Tak nějak se dá zhodnotit dnešní zápas.

Nedělám to skoro nikdy. Ale dnes své předsevzetí poruším a budu konkrétní.

Jugas, Kalas, Krmenčík, Hušbauer, Kopic a ten, který mne zklamal nejvíc, Darida, prostě v reprezentaci nemají co dělat. Schicka jsem ještě ochotný omlouvat, ne proto, že nastupuje za AS Řím, ale protože se domnívám, že je ještě moc slušný a mladý. Až se naučí hlasitě říkat o míč a nebude se ohlížet na druhé, bude z něho zabiják.

Takže máme jednoho zabijáka, dále Nováka a tři vyrovnané brankáře. Trochu málo na fotbalovou jedenáctku..

Tohle určitě nikdy pan Jarolím číst nebude, ale přesto mu dám radu…

Kašlete na ty pseudohvězdy a začněte vychovávat nové hráče. Víte, on výsledek bude stejný, ale šanci rvát se o dres se lvem na hrudi si budou mladí kluci z našich soutěží vážit a budou se sami rvát jako lvi.. No a jsem bytostně přesvědčený, že pokud vynecháte ty které jsem zmínil, včetně dalších bomberů jako třeba Šural a Zbořil, že budou dělat všechno proto, aby si reprezentační dres mohli ještě někdy obléct. Ovšem pokud jim to budete dávat jen proto, že nikdo jiný v jejich věku není, nejen, že zničíte českou fotbalovou prestiž, ale ještě více pokroutíte charakter těchto hráčů.

Na zápas s Nigérií se zcela určitě dívat nebudu. Stačilo mi to jak jsem se dnes cítil, když nám v tréninkovém tempu Australané dali čtyři kusy, které pokaždé doprovodili úsměvem od ucha k uchu.

A už vůbec nechci pomyslet, jak se asi cítili ti fanoušci, kteří přijeli na stadion osobně a museli snášet pošklebky australských fanoušků, kteří si nebrali servítky a každé klaunské číslo našich reprezentantů doprovodili hurónským smíchem..

Kdysi jsme pod Bílkem prohráli s Ázerbájdžánem a já myslel, že nic strašnějšího už se stát nemůže.

A dnes jsme dostali čtyři góly od týmu, který bude na MS pouhým obětním beránkem bez jakékoli ambice třeba jen na postup ze základní skupiny.

A tak na závěr dodám snad jediné, díky Bohu, že se, nějakou nevysvětlitelnou silou, nepoštěstilo a náš tým na MS nepostoupil.

My všichni, a především my fanoušci, tak zůstaneme prozatím ušetření veřejné ostudy a potupy..

Nikdy bych nevěřil, že je možné takto hluboko klesnout. Jsme na samém dně a cesta do poklidného středu bude nesmírně těžká...

Štítky článku:

prestiž 1: 7,84 přečteno 109×

0 Hodnotit článek 3

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

O bezradnosti a zoufalství

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse