Necenzurujeme.cz

Děkuji Ti pane Bože...

Život vypráví příběhy. Dobré i zlé. Záleží na úhlu pohledu a na tom, komu, a jak se dějí…

Zapálím si další cigáro, otevřu okno a vydechnu kouř.. Vrací se zpátky, cítím ho nejen nosem, ale i na tváři. Trochu se usměji a opět lačně popotahuji ze zapálené cigarety..

Je tam pěkná kosa, pomyslím si a otřesu se při tom..

Uvědomuji si tu zimu, ale najednou si nejsem jist, zda ten otřes byl samotnou zimou přicházející skrze otevřené okno, a nebo za to můžou mé myšlenky, které se mi znovu a zas honí v hlavě..

Pod okny jde nějaká babka s nákupní taškou a přidává do kroku. Asi aby neprošvihla nějaké akční zboží a aby na ni při příchodu do supermarketu nezbyl jen prázdný regál.

Na druhém konci ulice si malí kluci kopou do šutru a určitě si alespoň jeden z nich představuje, jaké by to bylo, kdyby byl právě on novým Ronaldem..

Zhasnu cigaretu do sklenice za oknem a mířím do koupelny. Pustím si vařící vodu a naberu ji do dlaní, kterými si jí chrstnu do obličeje. Několikrát to opakuji a dělá mi to dobře..

A pak najednou blik a je to tady zpátky..

Zoufalá myšlenka bloudící mou hlavou a při každém jejím nárazu o lebku mi vystřeluje do celého těla zoufalá bolest, připomínající strach..

Přemýšlím o tom, jak se asi může cítit devatenáctiletý kluk, jehož největším životním prohřeškem byl snad opožděný příchod domů o pár minut s výrazem provinění a omluvou, v okamžiku, kdy ho zezadu zákeřně sevřou dvě paže a na obličej mu někdo tiskne hadr napuštěný omamnou látkou..

Co v takovém okamžiku proběhne tak mladému člověku hlavou? Je to jen strach a nebo se to v hlavě vzepře a člověk si uvědomí co se mu právě děje a obrovská chuť po životě mu poskytne dostatek síly aby, i přesto, že je omámený a k smrti vyděšený, dokázal logicky zareagovat?

Je to jen zlomek vteřiny, krok vpřed, sklon a vymrštěný loket zasáhne útočníka tam kam má. Pocit mdlob a svírání u srdce překonává a ač nohy nechtějí poslouchat tak jak by měly, dává se na útěk..

Jakoby z dálky slyší jen křik a rozpoznává slova ve kterých zní chyť ho, chyť ho…

Pomalu se ohlédne a ujistí se, že ten za ním už je daleko. Postava před ním roztáhne ruce a snaží se ho chytit a nebo srazit k zemi..

Strojově sevře pěst a uhodí, Postava se kácí k zemi a až po dalších metrech zběsilého útěku se ohlédne a při nádechu vidí, že ten druhý útočník, klečící na zemi, je žena..

V tu chvíli pochopí o co tady sakra jde…

Poznal ji před prázdninami loňského roku na internetu. Hezká a milá blondýnka. Tak se mu jevila a když se postupem času více poznávali zjistil, že si spolu rozumí a mají společné zájmy..

Pamatuji se, že jsem tenkrát nebyl nijak moc nadšený, když za mnou přišel a řekl mi, že pojede někam sto třicet kilometrů, aby se s ní setkal. Asi to znáte taky. Takový ten svíravý pocit rodiče, když se jeho milované dítě vydá rádo za nějakým dobrodružstvím..

Přiznám se, že mě uklidnilo, když mi řekl, že než s tou slečnou vyrazí na pár dnů pod stan, chtějí ho vidět její rodiče…

Byly prázdniny a tak jsem si to v hlavě srovnal a řekl jsem si proč tedy ne..

Když se vrátil byl nadšený. Stanování se vydařilo a i jejím rodičům padl zřejmě do oka, protože ho její otec zval k opakování návštěvy..

Tak se i několikrát stalo a vše vypadalo takřka ideálně a já si pak v hlavě říkal, že už bych si ty své obavy o skoro sto devadesáti centimetrového a téměř stokilového synka, měl pomalu odpustit..

Ke konci prázdnin se mladej chystal opět za ní a řekl mi, že bude pryč asi tři, čtyři dny..

Proto mě překvapilo, že se objevil už druhý den ráno.. Nejprve o ničem nechtěl mluvit a až později u kafe mi řekl, že když přijel, byla nějaká divná a k večeru mu řekla, že pořád miluje svého bývalého přítele. Syn zareagoval tak, jak by zareagoval asi každý normální chlap. Řekl jí, že to chápe a zeptal se zda u nich může přespat do rána. Ráno se sebral, rozloučil a odjel..

Já osobně jsem tímto celou prázdninovou romanci, stejně jako syn, považoval za uzavřenou. Ještě si vzpomínám, jak jsem si sám sobě říkal a později i manželce, že taková zkušenost prostě k prázdninám patří a prodělal jí snad skoro každý..

Začal nový školní rok, pro syna důležitý, protože poslední a na jeho konci čeká maturita.

Nikdy by mě tenkrát nenapadlo nic z toho co přišlo.

Přesně si to nepamatuji, ale mohlo to být ke konci října, kdy syn přišel ze školy a seděli jsme spolu u kafe v kuchyni..

Nějak divně se ošíval a já za pár minut věděl, že mi chce něco říct..

Nechtěl to na mě asi vybalit tak jak se to dělo, a tak se zadíval do mobilu, něco chvilku hledal a pak mi ho podal. Uviděl jsem na fotce onu slečnu. Když jsem se podíval pečlivěji, uviděl jsem, že slečna sedí v prostoru kufru auta na spacáku a usmívá se. A v tu chvíli mi došlo, že ta fotka je vyfocená kousek od našeho domu. Pak mi syn ukázal další a další.

Moc se mu do toho nechtělo, ale zřejmě ho donutil můj výraz nic nechápajícího dementa, a tak mi začal vyprávět o tom, že tohle trvá už delší čas. Pořád jsem nechápal.

A pak, po jeho dalších slovech jsem stačil jen polykat a to co mi říkal jsem doposud znal jen z amerických kriminálek..

Krátce po startu nového školního roku začala ona dívka psát mému synovi. Prý se zmýlila a miluje jen jeho. Syn jí odepsal, aby mu už nepsala, že to pro něho jeho odjezdem skončilo..

Měl jí na sociálních sítích stále v přátelích a když uviděl její post ve kterém se psalo, že se bude vdávat za onoho bývalého přítele, považoval to skončené..

Bohužel se mýlil. Psaní začalo nabírat na intenzitě. Překvapivé a pro mne zcela nepochopitelné bylo, když mi syn řekl, že pak mu začal psát i ten její přítel. Chtěl aby se setkali ve třech a aby z nich byli kamarádi. Syn opět zaujal odmítavý postoj. Po další vlně zpráv a dalších příspěvcích o chystané svatbě se syn neuváženě rozhodl napsat onomu příteli s tím, že by byl moc rád, kdyby mohl své dívce a budoucí manželce domluvit. Chtěl jen, aby to psaní a obtěžování skončilo..

Asi nikoho stejně jako mého syna by nikdy nenapadlo, že už byl v tu dobu pečlivě sledován. Ti dva vypátrali jeho školu, jeho brigády a samozřejmě ho sledovali až domů a tudíž věděli, kde bydlíme.

Pak se začaly objevovat jejich fotky na kterých pózovali na místech spojených s mým synem. Pak přišla fotka kousek od našeho domu. Ona na ní stála na mostě a snímek doprovodila textem ve smyslu, že z mostu by se krásně skákalo nebo padalo..

Pak se jednou syn vracel z praxe v hotelu a oni na něho čekali. Oba dva chtěli, aby se s nimi kamarádil a byl slečně nakloněný, protože ona si to přála..

Se slovy, že s nimi oběma nechce mít naprosto nic společného, odešel.. Pak přišly na řadu další výhrůžky a vydírání z její strany, kdy nepřímo vyhrožovala, že si něco udělá..

To už byl syn nahlodaný, ale odvahu se mi svěřit našel až ve chvíli, kdy ona zveřejnila fotky na kterých bylo vidět jak bivakují kousek od našeho domu..

Syn je oba dva na všech sociálních sítích zablokoval a chtěl k tomu přistoupit známým hororovým návodem, tedy, zavři oči, ono to zmizí…

Nezmizelo..

A tak jsme seděli a já vstřebával jeho slova a uvědomoval jsem si, že když se mi takto odhodlal svěřit, že už cítí sám, že je to vážné..

Požádal jsem ho, aby jí zavolal a řekl jí, aby toho nechali, jinak, že se obrátí třeba i na policii.

Dal hovor na odposlech a tak jsem slyšel, jak se mu pomalu vysmívala a ujistila ho, že s tím nikdy nehodlá přestat..

Až z toho mrazilo..

Pak jsem to chtěl vzít do svých rukou a požádal jsem ho zda nemá kontakt na její rodiče..

Nechtěl jsem jí nikterak ublížit, naopak, chtěl jsem, aby jí rodiče mohli pomoci i třeba za součinnosti odborníků..

Její maminka byla velmi překvapená a ujistila mě, že mi rozumí a že společně s otcem zjednají nápravu a na dceru dohlédnou..

Že se to tak moc nepovedlo jsem pochopil už tentýž večer, kdy mi zazvonil telefon po desáté večer a mužský hlas se bujaře představil jako zástupce Radiožurnálu a chtěl se mnou dělat rozhovor..

Zpětně jsem se sám sebe několikrát ptal,zda kdybych na něho byl hustej a pohrozil mu třeba i tím, že za ním zajedu jestli s tím okamžitě nepřestanou, by to mělo jiný konec nebo ne..

Ale asi ne..

Řekl jsem mu jen, že nemám čas a zavěsil jsem..

Nastalo období klidu. Po pár týdnech jsme si na to všechno ani nevzpomněli..

A to byla vskutku chyba.. Velká chyba..

Navíc tomu nahrávala i skutečnost, že jsem oba dva začal navštěvovat na jejich profilech na facebooku a tam vrcholily v jejich podání svatební přípravy..

Tak jsem si řekl, že to je z jejich strany vše..

Přišel leden letošního roku a jeho poslední týden. Vysvědčení a krátké prázdniny..

Kdyby ti dva zaútočili o jeden den, večer, dříve, když se syn vracel z akce, kterou pořádali ve škole, a on byl opravdu z příprav a samotné realizace unavený, asi by se jejich útok vydařil a jen oni a Bůh vědí, co by se dělo.

Takhle si zvolili den, kdy začaly prázdniny a mysleli si, že když jim to vyjde, nebudeme syna postrádat a budeme si myslet, že někam odjel. Velká výhoda byla i v tom, že se šeredně mýlili a neznali naše poměry doma a ani netušili, že jsme se synem skoro nepřetržitě v kontaktu..

Navíc a teď bych nerad spojoval dvě neprokázané věci, nám někdo v neděli otrávil našeho pejska.

Opravdu nevím zda v tom ti dva měli prsty a nebo ne, ale v tu dobu už byli ubytovaní v nedalekém hotelu. Takže to možné je, ale opravdu nevím..

Dvakrát denně na veterinu na kapačky a injekce, V hlavě smutek a strach o našeho chlupatého kamaráda. Ve středu to vypadalo, že je z toho venku. Úleva a uspokojení.

Přišel čtvrtek a syn jel do školy odevzdat inventář z předchozí akce. Když se vracel tak mi zavolal a domluvili jsme se, že zajdeme někam na oběd.

Čekal jsem a nevnímal hodiny. Věnoval jsem se našemu kokrovi a byl jsem šťastný, že je mu mnohem lépe…

Pak zazvonil telefon a já naprosto vůbec nečekal to co jsem v něm slyšel.. Bylo to jako opravdu ze špatného filmu. Syn zřejmě omámený tou látkou co mu přiložil útočník na ústa nesouvisle drmolil a já mu rozuměl jen pár věcí. Že je u domu a že mám volat policii. Jeho hlas byl zoufalý a vystrašený.

Podobně jsem ho slyšel mluvit jen jednou. Když na jejich auto, kterým se vraceli s kamarádem z výletu, spadl obrovský strom a oni to oba dva přečkali bez škrábance na těle, ale na duši jim muselo být příšerně..

Čas se mi zastavil a já věděl, že se stalo něco hrozného. Lítal jsem po bytě a hledal kalhoty. Boty…

Pak jsem si vzal tepláky a pantofle bez ponožek a letěl jsem ven..

Po cestě jsem volal synovi a snažil se zjistit více. Když mi už klidněji popsal co se stalo, řekl jsem mu, aby volal policii.

Vyběhl jsem z domu a uviděl jsem syna. Bože, to byla úleva, ten pocit nemůžu ani popsat.. Pak mi v hlavě začaly bušit kovadlinky a pocit, že chtěl někdo ublížit mému klukovi mi zatemnil myšlení..

Hned jak syn ukázal kde se to stalo jsem se tam vydal a netoužil jsem po ničem jiném více, než aby tam někde byli. Ujeli pryč..

Přijela policie a nechali si od syna vyprávět co se vlastně stalo. Posadili ho do auta a já se optal zda budou potřebovat i mě.

Myslel jsem, že tím to končí. Nepotřebovali a tak jsem šel domů. Třásl jsem se a byl jsem plný vzteku.

Na světě je spousta lidí..Některým říkám nenažranci.. A mezi ně patřili i snoubenci – útočníci.

Během chvíle, kdy syn mluvil s policisty, mu zazvonil telefon.

Ti dva měli potřebu to dotáhnout do konce. Díky Bohu, že měli. Protože kdo ví, co by se mohlo bývalo dít dál, kdyby se neozvali.

Syn zachoval chladnou hlavu a ti dva ho chtěli vylákat o několik ulic dál. Netušili, že na odposlechu je slyší policisté..

Pak už to šlo raz dva. Skřípění brzd. Křik a dva mladí lidé v poutech.

To co se pak objevilo ve spisu mě bude ještě dlouho strašit ve snech a v myšlenkách v bdělém stavu..

Ti dva se ke všemu přiznali a když popisovali další plány co chtěli se synem dělat, to byl skutečně opravdový námět na psychopatický horor..

A já od té chvíle jen přemýšlím o tom, že jsem se mýlil vždy, když jsem si myslel, že mě Bůh nemá rád. Projevil mi totiž náklonnost v tu nejlepší možnou chvíli. V ten správný okamžik..

A tak Ti pane Bože děkuji za to, že jsi ochránil mého syna. Děkuji Ti za to, že jsi neumožnil dvěma nemocným lidem spáchat těžký hřích. Děkuji Ti za to, že ta připravená garáž v malém jihočeském městě zůstala prázdná..

Děkuji a prosím Tě, abys svou přízeň mé rodině neztratil.

Ti dva se rozhodli zničit jeden lidský život. Namísto toho zničili jen ty své a životy svých blízkých.

Doufám, že dostanou nejen spravedlivý trest, ale, že se odborníci budou oběma zabývat i následovně a pomohou jim natolik, aby už nikdy nechtěli nikomu ublížit.

Zákon to má ve svých rukou..

Doufám jen, že bude konat tak jak mu přísluší a spravedlivě rozhodne a ochrání tak všechny zúčastněné. Tedy i ty dva.

Vztek je špatný rádce. Byl jsem ho plný, ale už to postupně mizí..

Ale i tak věřím, že třeba jednou bude někdo z těch dvou má slova číst. A proto chci napsat, že dokud budu dýchat, udělám vše proto, aby se s nimi můj syn už nikdy nesetkal..

To co si prožil můj syn bylo příšerné. Každý rodič asi pochopí, že to co jsme prožili my s manželkou tomu bylo velmi podobné..

A tak všechny nabádám, mějte starost o své děti ať už jim je pět a nebo třeba třicet. Nikdy nikdo nemůže vědět jaké možné zlo se může skrývat třeba za milou tváří nebo milým cizím slovem...

P.S.: příběh jsem popsal přesně tak jak se stal, vynechal jsem jen několik podrobností s ohledem na to, že případ ještě nebyl u soudu a některá fakta proto nejde zmínit..

Štítky článku:

prestiž 1: 13,80 přečteno 378×

0 Hodnotit článek 7

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Děkuji Ti pane Bože...

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse