Necenzurujeme.cz

Příběh jedné první lásky...

Rozhodl jsem se, že už nebudu psát o politice.. Těžké rozhodnutí, když se toho kolem nás tolik děje, ale tak nějak jsem pochopil, že nijak nemohu to dění ovlivnit. Tedy nijak. Volby jsou možnost. Ale když se díváte na předběžné průzkumy, dostanete prostě pocit marnosti..

A tak mi dovolte, abych Vám vyprávěl jeden, ze slušnosti, už skoro zapomenutý příběh..

Bylo mi patnáct a jako každý jiný kluk jsem i já koukal po slečnách okolo sebe a snil o veliké lásce, která mne zaručeně musí jednoho dne taky potkat.

U nás v domě bydlela jedna přenádherná slečna. Tělo měla jako modelka, v obličeji byla strašně moc podobná zpěvačce Sandře a jak vám voněla. Pokaždé když jsem po ní jel výtahem jsem okamžitě poznal, že musela jet krátce předtím..

Jediný problém byl, že jí bylo dvacet a pokaždé, když jsme se náhodou někde potkali, viděl jsem jí ve výrazu a očích, že jsem sice možná roztomilý, ale přece jen ještě chlapeček.

A tak jsem o ní často snil a před spaním si představoval co bych kdybych.

Pak jsem jí jednou potkal na diskotéce v sídlištní budově místní vinárny kam vlastně chodila celá čtvrť.

Byl jsem jako opařený a ona tak nádherná. Co čert nechtěl, najednou stála vedle mě a naše oči se setkaly. Nádherně se na mne usmála, až mne bolest vycházející ze srdce projela celým tělem. Opětoval jsem jí úsměv a pozdravil jsem jí.

Bývá to většinou obráceně, ale zaskočila mě otázkou co si dám. Když jsme si dali panáka a já to chtěl otočit, jen se usmála a zmizela mi někde na parketu.

A já tam stál a očima jí hledal jak jen to šlo. Občas se to i povedlo a odměnou mi byl její nádherný úsměv.

Bylo tam hrozně moc známých, ale já nevnímal. Moje myšlenky patřily jen jí a já toužil po její vůni a dotecích.

Asi po hodině se opět objevila, ale mě si nevšímala. Koupila si pití a šla se posadit ke společnosti se kterou trávila večer.

Když jsem jí viděl jak se vlní směrem ke stolu, byl jsem už rozhodnutý, že si s ní půjdu zatancovat ať se děje co se děje.

Když začala opět hrát hudba, už jsem byl na půl cesty u ní. Ona to věděla a smála se předem a ještě jsem tam ani nedošel a už do mě byla zavěšená a ta půlhodina co jsme spolu tančili, bylo asi to nej co jsem do této chvíle s nějakou slečnou kdy prožil..

Už jsem měl za sebou nějaké ty školní lásky a vodění se za ruce spojené se žmouláním pravaček a takovým tím „ale jo, ale ne“, ale to nebylo nikdy ono. Až teď.

Když začal ploužák tetelil jsem se blahem, když se ke mně přivinula a já zabořil hlavu do jejich úžasně vonících vlasů a cítil její tělo na svém.

Myslím, že cítila jak se třesu, ale kdo ví čemu to přičítala….

Dal jsem jí několik polibků do vlasů a že jí to nevadilo mi naznačovala, že mi po každém jakoby trochu zmáčkla rameno.

To už jsem jí ale šeptal vše co jsem jí, bez ní, už dávno říkal před spaním i v samotných snech. Trošku se odtáhla a nějak divně se na mne koukla. Pak se ke mně přitiskla ještě víc a já pokračoval a myslel jsem, že spolu někam letíme.

Ani nevím jak se to stalo a najednou jsme se líbali jako dva šílenci. Srdce mi bušilo a já si připadal tak šťastný a dospělý.

Muzika dohrála a my šli k baru kam jsem jí pozval na panáka tentokrát já. Vodku. Kopla jí do sebe a já viděl, že mi chce něco říct.

Zvedl jsem tázavě obočí a usmál jsem se na ní. Opět se ke mně přitiskla, zvedla hlavu a ještě jednou mě políbila.

Pak se odtáhla a řekla mi „víš Pavlí, já se příští sobotu vdávám“ , a odešla..

Kdyby mi v tu chvíli dal někdo dělo asi by mě to nezasáhlo tak jako její slova a to, že odešla. Odešla a já věděl, že je to v hajzlu.

A skutečně se příští týden vdala. Odstěhovala a jen občas se objevila u rodičů a já když jí potkal tak jsem viděl jak jí roste bříško a za delší čas, jak vozí kočárek.

Asi je normální, že ten její se mi ani trochu nelíbil, ale to mi připadá pochopitelné i když to byl jinak sympaťák a potkat ho někdy jindy a jinde asi bychom si o pokecali.

Dodělal jsem gympl, na vejšku mě nevzali a tak jsem nastoupil do nuláku. Chtěl jsem být samostatný a odstěhoval jsem se od rodičů a tak jsem ani nevěděl, že jí manžel doma tloukl a ona se od něho vrátila domů k rodičům i s malou.

Bydlel jsem na ubytovně, kterou mi nabídla nemocnice, na pokoji jsme byli tři kluci a na celém zbytku dvou pater bydlely sestřičky a doktorky. Kdo to někdy zažil asi ví, kdo ne, stejně by mi nevěřil, takže o tomto období nemá moc smysl se rozepisovat..

Po nějakém čase jsem se šel podívat za rodiči a když jsem sešel k výtahu.. Ano stála tam.

Bože. Bylo to neuvěřitelný. Koukala se na mě a já na ní a fakt to trvalo docela dlouhý čas, než jsem se probral a zeptal se jí jak se má. Ona mi neřekla, že tam zase bydlí a na nic si nestěžovala, naopak, zajímala se o to jak se mám já a co dělám. Taky mi řekla, že jsem vyrostl a že je ze mě už kus chlapa. Dívali jsme se do očí a já tam hledal aspoň kousíček naděje. Kousek náznaku, že bych se jí mohl zase někdy dotýkat a líbat jí všude kde by mne jen napadlo.

Nic, výtah zastavil, já vystoupil a nic.

Když jsem odemkl dveře, máma na mě čekala a hned se vyptávala s kým jsem to jel. Tak jsem jí to řekl a ona spustila vše co věděla, a to netušila jak strašně moc mě to zajímá.

A pak už jsem se nemohl na nic soustředit. Měl jsem jí plnou hlavu. Ale věděl jsem, že pokud jí chci, musím mít plán, protože bylo velice nepravděpodobné, že když budu vymetat okolní diskotéky, že se tam zase náhodou potkáme.

Nemohl jsem spát, nemohl jsem myslet. Myslel jsem, ale jen na ní. Měl jsem jí tak strašně moc v sobě, že jsem s tím prostě něco udělat už musel.

A tak jsem zašel zase domů a řekl našim, že bych se potřeboval vrátit k nim, protože jsem místní a oni potřebují místo na ubytovně.

Klaplo to. Začátek se povedl a teď už jsem spřádal plány jak to zaonačit s ní. Do přijímaček chyběl asi měsíc a tak jsem se hlavně šprtal, ale asi tušíte, nešlo to. Věděl jsem, že je jen takový malý kousek ode mě a nemohl jsem na ní přestat myslet.

A zase pomohla náhoda. Vyšší moc, nevím. Byl jsem s mámou nakoupit a když jsme se vraceli, potkali jsme jí. Šla s malou z procházky a mně bušilo srdce jako o závod. Daly se s mámou do řeči, máma vyzvídala a já pozoroval..Ono to zní až legračně, ale já byl do ní tak strašně moc zamilovaný, že mi ten pohled na ní dělal tak strašně moc dobře, že jsem si přál ať to trvá věčně..

Ten večer jsem šel s kamarádem na pivo. Byl to policajt a poprosil obsluhu, zda by mu tam mohli zavolat, kdyby ho potřebovali.

A v tom jsem dostal asi nejgeniálnější a nejďábelštější plán, který mě do té doby mohl a taky že napadl.

Telefon. To je ono. T E LE F O N!!!!!!!

Hned jsem kámošovi všechno vysypal. Tenkrát moc lidí ještě telefon nemělo a mezi sousedy bylo docela běžné, že dávali číslo na souseda co telefon měl, kdyby se někde něco stalo, aby jim to mohli zavolat.

A tak jsem mu řekl, že jí neskutečně miluju, ale nevím jak to má doma, jak to mám udělat, abych jí dostal na kafe a mohl to všechno zjistit. Vysvětlil jsem mu, že tam těžko můžu jít zazvonit a požádat její rodiče, aby šla ven.. Chechtali jsme se tomu nápadu jako blázni, než se mě zeptal jak mi může pomoci on.

A já mu vysvětlil, že nepotřebuji od něj nic víc, než co už určitě dělal stokrát. Prostě k nám dopoledne, až budou naši v práci zavolá, já pro ni zajdu, že má u nás telefon a on jí bude balit..

No a já si dodám odvahu, pozvu jí na kafe a bude..

Chvíli o tom nechtěl ani slyšet, ale pak kývl. Druhý den jsme se sešli a seděli u něj v autě před naším domem a čekali zda se neobjeví..

A zase nějaká vyšší moc chtěla, aby se to stalo a ona s malou zase šla..

„Dobře si jí prohlédni ať víš jak vypadá, kdyby se ptala. No a pak zapojíš fantazii a bude..“

Nemohl jsem dospat druhého dne. Ráno jsem byl mátožný a za dopoledne jsem vykouřil snad celou krabičku.

Představoval jsem si zase jak to bude a má probíhat.

A pak začal zvonit telefon a ve mně se rozlil pocit blaženosti. „Počkej, jdu pro ní“ nechal jsem vyvěšené sluchátko a jako v mrákotách jsem vyjel až nahoru výtahem. Zazvonil jsem a představoval si jak mi otevře a já to na ní vybalím.

Otevřel mi její táta. Koukali jsme na sebe a já pak vykoktal, jestli je doma Blanka, že nevím kdo jí volá, ale má u nás telefon.

Hm. Nebyla. Vytáhl klíče ze zámku a už mě tlačil do výtahu. Nevím jak se Jarda tenkrát musel tvářit, když její táta zaburácel do telefonu příjmení, ale zvládl to skvěle a už si přesně nepamatuji co mu nakukal, ale dozvěděli jsme se, že jela k babičce a bude doma až druhý den.

Částečný úspěch okořeněný poděkováním za možnost zavolání si, od jejího táty..Dobrý. Bylo to zatraceně dobrý..

Druhý den již podle odzkoušeného scénáře, zazvonil telefon, já vyjel výtahem a zazvonil. Přišla mi otevřít a já jí znuděným hlasem oznámil, že má zase telefon..

Ty čtyři patra jsme sjeli a já ani ona jsme nepromluvili. Vzala si telefon a já zmizel v kuchyni.

Bylo to nekonečný. Vůbec jsem netušil co jí ten „vocas“ vykládá, ale trvalo to snad hodinu..

Zase jsem hulil jako fabrika a pak jsem uslyšel jak na mě volá, že už domluvila a že mi moc děkuje.

Přišla moje velká chvíle. Ten okamžik pravdy.

Přišel jsem k ní, koukala na mě a já to na ní vybalil…

„Nemáš zač“… a ona odešla..

Slyšíte to? Tolik plánů, tolik příprav a já ze sebe dostanu jen „nemáš zač“ ..

Debil debil a ještě jednou debil..

Vzal jsem telefon a zavolal Jardovi. Hned vyzvídal a když jsem mu řekl jak jsem to pěkně zmákl, řechtal se tak, že ho z toho muselo bolet břicho..

Když jsem mu řekl, že pro ni jdu znova, smích ho přešel a říkal, že fakt neví co jí má zase vykládat.

„Vydrž“ a už jsem přivolával výtah.

Otevřela s výrazem, který jsem u ní nikdy předtím a ani potom neviděl.

„Máš zase telefon“ říkám jí a ona se fakt zlobila, ale naštěstí netušila, že v tom mám prsty.

První co jsem zaslechl bylo, že ho seřvala, že jí takhle nemůže volat k sousedům, že nás otravuje, ještě jsem nebyl ani za rohem a tak jsem namítl, že mi to nevadí, že pro ní dojdu rád. A zase jsem se zašil do kuchyně.

Hovor trval asi minutu a ona pak přišla za mnou. Děkovala a chtěla odejít. Nechal jsem jí udělat asi tři kroky a pak jsem vyhrkl, že si dělám kafe, jestli si nechce dát se mnou..

Otočila se a usmála se na mne. „Ne, díky, mám doma malou a naši jedou na chatu, musím domů.“

Asi viděla, že mě to štve a tak dodala „ třeba někdy jindy“ usmála se a byla pryč..

Nevím zda jste viděli film s Adamem Sandlerem, 50x a stále poprvé, to jak se jí snažil náhodně potkávat, tak přesně to jsem dělal já.

Viděl jsem z okna, že jde z procházky, popadl jsem koš a mazal s prázdným do popelnic tak, abych jí potkal před vchodem.

Překvapeně jsem jí zdravil, ona se usmála, cesta výtahem, já na ní zírám, ona dělá, že to nevnímá. Sem tam nějaký vtípek, nic moc..

A dokola..

Sedím před domem na lavičce v ruce nějakou knížku a číhám...Dvakrát, třikrát a výsledek zase nic..

Pak jsem měl den do přijímaček a opět náhoda nás svedla do výtahu..

„Jsi nějaký ustaraný“ řekla mi a já jí vysvětlil, že mám před sebou přijímačky a že mne už loni nevzali, že nevím jestli to není zbytečný..

Nic neříkala, rozloučili jsme se a bylo.

Za deset minut se ozval zvonek, za dveřmi ona, mile se usmívala a podávala mi malého medvídka.

„To máš pro štěstí“ dala mi pusu a zase byla fuč..

No to mi pomohla tedy..Víte jaké to je představovat si, že vedle vás leží žena po které toužíte, když namísto toho máte vedle sebe medvídka, který se vám vejde do dlaně?

Ale voněl jako ona.

Udělal jsem, nevzali mě. Přesně jak jsme tušil..

Na Blanku jsem myslel pořád stejně, ale netlačil jsem na pilu. Spoléhal jsem už jen na náhodu.

A zase pomohla. Potkali jsme se před domem, dali do řeči, já jí vyprávěl o přijímačkách i o tom, že druhý den odjíždí rodiče na čtrnáct dnů na chalupu..

Zase jsme se jen tak rozešli a já se s tím už smiřoval…

V pátek večer jsem měl naplánováno, že zajdu někam na diskotéku a případně využiji volného bytu a udělám doma mejdan.

Zrovna jsem byl ve vaně, když zazvonil zvonek.

Hodil jsme přes sebe jen ručník a šel otevřít. Pusa se mi otevřela dokořán. Stála tam ona a usmívala se..

„Jdu na to slíbené kafe, platí ještě to pozvání?“ Něco jsem blekotal a otevřel jsem dveře, aby mohla projít dál..

„Něco na sebe hodím, zatím se někam posaď“ a zmizel jsem v pokoji.

Když jsem se oblékl, seděla na gauči, nohy pod sebou a zase se usmívala tím přenádherným úsměvem..

Udělal jsem kafe, později rozdělal lahev co jsem měl připravenou na plánovaný mejdan a všechno bylo tak úžasný, bylo to dokonalý. Seděl jsem naproti ní a pozoroval jí jako nějaký film..

Smála se a vyprávěla mi o sobě, o tom jak je to na hovno, když musí bydlet u rodičů a že jí pořád pronásleduje manžel..Řekli jsme si toho tolik, že jsem měl pocit, že jí znám důvěrně celý svůj život.

Šel jsem do kuchyně a když jsem se vracel tak se z ničeho nic zeptala, zda si ještě pamatuji jak jsme spolu tančili. Dívala se mi do očí a já věděl, že když to teď podělám, že už další šanci nedostanu..

Sedl jsme si k ní, položil jí ruku pod vlasy na krk a pomalu si jí přitáhl..Fungovalo to. Zase. Letěl jsem až někam do vesmíru. Ale dnes jsem věděl, že tímhle to neskončí.

To co následovalo další asi čtyři hodiny a pak zhruba dva roky se nedá jen tak popsat, ale rozhodně to za všechnu tu mojí snahu a nápady stálo..

Nikdy jsem na naše první milování nezapomněl a byl jsem tak bláznivě zamilovaný a okolí natruc, že mne i vyhodili na nějaký čas z domu, protože ona byla stále vdaná a nedělalo to prý dobrý dojem na okolí…

Jenže to nás semklo mnohem více a oba dva jsme se chovali jako blázni. Milovali jsme se všude kde to jen trochu šlo a vždy naplno..Žili jsme spolu i vedle sebe…

Pak jsem se zachoval jako idiot a zakoukal se do kolegyně.. Když to prasklo, Blanka se na mě ani nezlobila, jen byla strašně smutná a řekla mi, že to věděla od chvíle co jsem to prvně udělal…

Ten večer jsme se naposledy milovali. Ona se smála, tulila a vyprávěla mi jak jsem byl roztomilý, když jsem na ní číhal. Jak se smála, když jsem pro ní chodil k telefonu..Ona všechno věděla, měla mě prokouknutýho a cítila to samé jako já…

„Proč jsi nic neřekla?“

„Já tě milovala od chvíle, kdy jsi mi dal na té diskotéce pusu, ale nechtěla jsem ti vstupovat s malou do života, protože jsi byl tak mladý“ odmlčela se a když se ke mně zase otočila, plakala a dodala “nechtěla jsem, ale nemohla jsem přestat tě milovat a chtít tě“ ..

A já věděl, že jsem udělal jednu z největších chyb mého života. Oblékl jsem se a řekl jen „promiň“..

Ten pocit viny jsem v sobě nesl dlouho.

Až dlouho po revoluci jsem se dozvěděl, že se znovu vdala a vzala si nějakého velice bohatého člověka. Měl jsem a mám z toho radost..

A znáte ten pomíjivý okamžik?

I nám se stal. Ve Vodičkově jsem zvedl v tramvaji hlavu od novin ani nevím proč, koukl jsem z okna a tam tramvaj jedoucí proti..

Naše oči se setkaly a během těch několika vteřin jsem dostal odpuštění a pocit, že první opravdová láska, trvá věčně….

 

Štítky článku:

prestiž 1: 18,27 přečteno 260×

0 Hodnotit článek 14

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Příběh jedné první lásky...

Frank Krejčí:
Jak se tohle zopakovalo tolikrat,to nechapu.Sorry
Frank Krejčí:
Pavle,ty,pokud jsi jeste nenapsal knizku tak napis. Umis to napsat tak,ze te to chyti a neprestanes cist,dokud nejsi u konce. Moc hezky pribeh,az doje…
Frank Krejčí:
Pavle,ty,pokud jsi jeste nenapsal knizku tak napis. Umis to napsat tak,ze te to chyti a neprestanes cist,dokud nejsi u konce. Moc hezky pribeh,az doje…
Frank Krejčí:
Pavle,ty,pokud jsi jeste nenapsal knizku tak napis. Umis to napsat tak,ze te to chyti a neprestanes cist,dokud nejsi u konce. Moc hezky pribeh,az doje…

V interní diskusi je 12 příspěvků | poslední příspěvek 31. 5. 2017 2:40 || Diskutovat

Facebook diskuse