Necenzurujeme.cz

Já CHCI platit za lékařskou péči!

Rathovo zdravotnictví neřešilo léta zdravotní stav mé rodiny a proto chci platit za lékařskou péči, protože nechci z daní živit administrativní molochy pojišťoven a chci odměnit lékaře za kvalitu jimi odvedené práce. Odmítám sociální demagogii a lhaní páně Rátha, Paroubka a spol. K mému rozhodnutí mě vedou dosavadní tristní zkušenosti s poskomunistickým a tedy socialistickým Paroubkovsko-Rathovským modelem zdravotnictví. Media poslední dobou upozorňují na to, že od příštího roku budeme všichni u lékaře platit. Voda na mlýn ČSSD a jejich mýtu o zdravotnictví zdarma. Jak ale to zdravotnictví vypadá a je skutečně zdarma? Pokud v tomto státě přibližně 50 % lidí pracuje a hradí nemocenské pojištění, pak 5 milionů občanů tohoto státu při průměrné mzdě 22.000,- Kč odvádí měsíčně každý spolu s jeho zaměstnavatelem na zdravotnictví 2.970,- Kč, tedy každý z nás v průměru 35.640,- Kč za rok. Tedy od nás všech dostanou pokladny na rozdělení za rok celkem 178 miliard. Nevím, zda jsem někde neudělal chybu, ale myslím že pokud ano, částka nebude daleko od pravdy. Většina z nás ale tuto částku u lékaře „neutratí“. Kdo ji tedy spotřebuje? A když tady ty peníze jsou, proč je nutno na nadstandardní zákroky pro záchranu dětí dělat (díky přístupu VZP) sbírky? Na dítě se občas podaří úspěšně zrealizovat sbírku, ale na dospělého nebo důchodce? Ten je odkázán na socialistickou péči státu. Dnešní zdravotnictví zatím stále funguje podle převzatého socialistického modelu, jehož kosmetickou „inovaci“ prosazuje ČSSD, tudíž nefunguje jak by mělo a mohlo. Kolik procent z těchto peněz ale spotřebují administrativní molochy zdravotních pojišťoven a kolik jich projde k lékařům? Kolik je roční rozpočet VZP na její administrativu? Tyto peníze by každý z nás ušetřil, pokud by hradil lékaře přímo.

Nechodil jsem často k lékaři. Do 18 let povinně se školou a pak nic. Pauza 25 let, kdy mi nic nebylo a tedy do mě stát nijak zdravotně neinvestoval.. Pak ale s věkem přišla potřeba prevence. Díky pauze obvodní lékař a dokumentace kdesi zmizeli. K nápadu preventivní prohlídky mě přimělo úmrtí mého otce a tristní zkušenosti mé manželky se socialistickým zdravotnictvím a její úsilí mě chránit a sebe zachránit. K našemu společnému úsilí zachránit si život před péčí státu nás vedla následující osobní zkušenost:

Můj otec si v 84 letech zlomil nohu v krčku. Byl převezen do vojenské nemocnice ve Střešovicích. Je to dobrá nemocnice, řekl jsem si tehdy. Když jsem ale otce navštívil, zjistil jsem, že má horečku 38,9 a nikdo mu nic nedává na její sražení. Až po pořádném doslova kraválu byl převezen na pooperační JIP. Za tři dny teplota normální a otec se začal lepšit a tak byl přesunut na normální oddělení, kde si s ním hlavu opět moc nedělali. Za dva dna opět korečka 39 a až na můj další doslova nátlak znovu pooperační JIP a následná stabilizace. Požadoval jsem důkladné interní vyšetření, protože se mi stav otce nelíbil – neodpovídalo mu to, že má „jen“ zlomený krček. Internista u něj byl a prý konstatoval – co chcete, má zlomený krček a je mu 84. Trval jsem na důkladném interním vyšetření. Marně. Otec dva dny na to zemřel na masivní krvácení z prasklého žaludečního vředu, díky kterému to nevydrželo srdce. Kdyby se internista podíval na otce důkladně a ne dle tabulek VZP, otec by dnes ještě žil, anebo by relativně důstojně zemřel jako člověk.

Má matka si před lety stěžovala na malátnost a únavu. To je jen jarní únava, vyhodnotil specialista, ale máti se nedala a postupně přes odborné stanovisko lékaře jako laik uprosila a doslova dotlačila zdravotnická zařízení k různým odběrům. Dozvěděla se, že je vzhledem k jejímu věku vše v normě, nikdo se však výsledky nenamáhal vyhodnotit celkově. Matka je osoba študovaná a sečtělá a tak otevřela odborné knihy a studovala a porovnávala výsledky jako laik. Po samobádání došla k závěru že má rakovinu tlustého střeva. A ejhle, najednou jiný specialista její závěry potvrdil, maminka byla úspěšně odoperována a díky své laické diagnostice, která byla odbornější než ta odborná dodnes žije.

Manželka 8 let marodila tak, že díky neschopnosti našeho zdravotnictví zjistit příčinu jejích potíží nebyla prakticky 2 roky schopná chodit. Požadoval jsem kompletní lékařské vyšetření a nikoli dílčí, rozbory krve, imunologii, podívat se na pacienta jako na celek a všechny vyšetření porovnat a ne řešit „mastičkou na pupínek“ bez přemýšlení o tom, co ten pupínek vyvolalo. Marně. To je zbytečné, na to je příliš mladá, to nám pojišťovna neuzná, slyšel jsem kolem sebe. A tak manželka cirkulovala mezi postsocialistickými lékaři, kteří dělali jen to co jim VZP uhradí a experimentovali. Díky chybně nasazeným lékům, které se směly užívat maximálně 3 měsíce a které socialistické zdravotnictví do mé manželky cpalo 2 roky (VZP je proplácí) se ženě začal rapidně zhoršovat zrak a přibyly další potíže. Začal jsem přes známé hledat lékařské kapacity. Podařilo se – díky chybně podaným lékům se zjistilo, že má manželka 16 mm nádor na hypofize a byla doporučena operace (mozku). Trval jsem opět na rozborech a kompletním vyšetření, CT, imunologii a podobně. Marně.V zoufalství jsem oslovil tehdejšího ministra zdravotnictví (ČSSD), popsal potíže a poprosil o radu, které zdravotnické zařízení tohoto státu je schopno zjistit příčinu potíží mé manželky. Asistentka pana ministra mi odpověděla, že se věcí pan ministr zabývá a že mi dá vědět (dokonce mi na sebe dala mobil). Po měsíci ticha jsem si dovolil zatelefonovat a dozvěděl jsem se, že pan minist věc předal k vyřízení svému náměstkovi. Pana náměstka jsem 2 x urgoval až konečně po dalším měsíci jsem dostal dopis od Ministerstva zdravotnictví. S nadějí jsem dopis otevřel. Nikoli pan náměstek, ale jím pověřený vedoucí nějakého odboru mi napsal, že máme navštívit obvodního lékaře a ten že poradí. Dopis mám uschován a mohu kdykoli doložit.

Přes známé jsem nakonec dostal manželku do Masarykova onkologického ústavu na týdenní pobyt s potřebnou péčí. Tak lidský a profesionální přístup k pacientovi jsem nikde nazažil, znovu za něj do Brna děkuji. V Brně doporučili další klinická vyšetření (na kterých jsem marně 6 let trval). Zjistili příčinu potíží, i když ta měla další příčiny a proto doporučili další vyšetření. Začalo další kolečko po pražských nemocnicích. CT, imunologie a další? Kdo to doporučil? Brno? To my neděláme, pro takové vyšetření musí být vážný důvod, to by u VZP neprošlo, slyšeli jsme všude.

Zcela rozzuřen jsme s manželkou navštívil ryze soukromé zdravotní zažízení. Bez problémů provedli všechna doporučená a požadovaná vyšetření a další iniciativně přidali. Do 14 dní jsme měli výsledky. Až toto zařízení zjistilo příčinu a okamžitě zahájilo léčbu. Bohužel, díky přístupu socialistického zdravotnictví, které si manželku 8 let přehazovalo, ale nijak neléčilo došlo k vážnému poškození organismu. Pravděpodobně nevratnému, tedy díky chybám a laxnosti našeho státního zdravotnictví „zdarma“ bude muset být do konce života na lécích.

Za posledních 10 let zaplatila moje rodina tomuto státu nemocenskou zhruba ve výši 350.000,- Kč. Protihodnotou mi byla smrt otce a 8 let trápení manželky s trvalým poškozením jejího zdraví. Soukromému zdravotnickému zařízení jsme jako tříčlená rodina zaplatili na rok 60.000,- Kč a pomohlo to. Do budoucna tedy budu na osobu rád platit 20.000,- Kč ročně za prevenci a léčbu soukromé klinice, je to méně než státu a mám péči, kterou mi sice stát garantuje, ale neposkytuje. Vedle toho státu za svou osobu odvedu - tedy daruji ročně cca 40 - 50.000,- Kč, přesto že se od něj v zájmu svého života odmítám nechat léčit.

Štítky článku:

prestiž 1: 90,21 přečteno 9 316×

1 Hodnotit článek 830

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Já CHCI platit za lékařskou péči!

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse