Necenzurujeme.cz

Letos poslední – řekněme o (marné) touze po pomalosti.

Poslední blog, který bude mít datum vzniku v roce 2014, neboli jak je až neskutečně rychle další rok v pr…eh…yč.

„Jako by to bylo včera“ – tahle věta se mi vynořuje až neskutečně často. Jinou alternativou téhož je úsloví „Rok je strašně krátká doba“ – a je to bohužel pravda. Smutnou pravdou je i to, že z hlediska lidského vnímání se ten jeden rok jakoby rok od roku zkracuje. Nebo máte jiný pocit?

Matně si vybavuji jak nám jako dětem připadal nekonečný rok školní, jak jsem si přáli, aby už konečně byly ty prázdniny, později, aby už nám konečně bylo těch 18, a mohli jsme svobodně (třeba) do hospody.

Naopak v současné době, když dávno do hospody můžu, ba někdy jsem dokonce rád, že tam nemusím, si stále častěji přeji, aby to tak strašně neletělo. Moje práce spočívá v opakovaných návštěvám opakovaných firem. Obě věty uvedené výše proto neslýchám jen při narozeninách či výročích, anobrž v desítkách případů v průběhu celého roku. O to intenzivněji relativní zrychlování běhu času vnímám.

Gymnázium jsem ukončil v 18 letech, daří se nám se pravidelně scházet se po 5 letech. V těch 18 letech – možná pod vlivem toho vždy až skoro neskutečně pomalého příchodu prázdnin – jsem si říkal  jak budu starý až mi bude 50 let, stejně jako těm „dědkům“, kteří nás, mlaďase. občas vzali mezi sebe, abychom se trochu vzdělali v umění mariášnickém. Dnes je mi třiapadesát, moji mariášničtí učitelé až na výjimky spí v dřevěném spacáku, no - a v hospodě jsem za dědka. Na letošním srazu  (po pětatřiceti letech od maturity) jsme konstatovali, že nás sice ještě nepouštějí sednout v autobuse, ale s naprostou hrůzou jsme si uvědomili, že od maturity uplynulo již více než dvakrát tolik času, než nám tehdy bylo. Brr! Proč to neběží pomaleji?

Takže – vážení, Vám všem – skutečně všem, ať patříte mezi ty, s nimiž si většinou notujeme, ať jste po většinu se mnou ve při, ať jste normální či trollové, ať píšete blog nebo jen diskutujete, ať diskuze otvíráte či neotvíráte – přeji, kromě toho běžného co se dnes většinou přeje – tedy zdraví (ano, i já si myslím, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný), pohody (optimisté se prokazatelně dožívají vyššího věku a také vždy vidí láhev z poloviny plnou) a štěstí (na Titanicu přece byli všichni zdraví) -  tak tedy Vám všem přeji také toto -

Ať Vám ten další rok běží co nejpomaleji.

Hezký den -  a hezký další rok.

Štítky článku:

prestiž 1: 20,86 přečteno 543×

0 Hodnotit článek 16

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Letos poslední – řekněme o (marné) touze po pomalosti.

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse