Necenzurujeme.cz

Můžeme věřit politickým statistikám?

Jsou tři druhy lží: LŽI, LŽI Z NOUZE a STATISTIKA. Toto rčení je více než sto let nejčastěji uváděným výrokem o statistice. Je kuriózní, že se historici nikdy nedohodli, kdo vlastně tento zlomyslný výrok pronesl. Autorství se přisuzuje jednou Benjaminu Disraelimu, jindy lordu Palmerstonovi, nicméně zmíněný výrok má svou váhu i dnes. Je nutno dodat, že platí pro určitou část statistiky, a to hlavně tu, která je využívána v politice. Jestliže se páni politici shodně ohánějí statistikami, aby dokázali své úspěchy nebo naopak neúspěchy svých soupeřů, ale vycházejí při tom ze stejných dat, nelze se tomu divit.

Ve vědecké či technické praxi, jedná-li se o soubory čísel vyjadřujících fyzikální veličiny naměřené během opakovaných experimentů, tedy data zatížená pouze chybou měření, jsou výsledky statistického zpracování poměrně přesné a hlavně pravdivé. Jde-li ale o údaje mající společenský dosah a pocházející z různých zdrojů — příkladem mohou být volební preference nebo podklady pro daňová přiznání, je přesnost výsledků problematická už proto, že důvěryhodnost vstupních údajů má své meze. Je-li falešný prvotní materiál, bude výsledek statistického zpracování stejný.

Příkladem může být vtip o dvou řemeslnících, kdy se jeden diví, jak je možné, že druhý prodává koše z vrbového proutí levněji: „Jak je to možné? Tak lacino prodávat nemohu, i když proutí na koše nekupuju, ale kradu.“ Druhý se tomu jen směje: „Já kradu celé koše.“

Odmyslíme-li ale údaje, které jsou od samého počátku lživé (a i těch je v politické praxi více než dost), setkáváme se s účelovou prezentací statistických údajů, které mají za úkol toho, komu jsou určena, zmást. Dělá se to tak, že politik-demagog vychází v podstatě ze správných čísel, jen je porovnává mezi sebou tak, aby potvrzovala jeho teze. Příkladem může být, před pár lety panem Grossem, tehdy ještě ministrem vnitra, uváděný statistický pokles kriminality: část původně kriminálních činů (škoda do 5000 Kč) byla totiž přeřazena mezi přestupky.

Korektnost sběru dat využívaných ke statistickému zpracování je v případě povinných výkazů omezená, vzhledem k tomu, že jich je obvykle více, jsou v nich čísla přesnější a méně přesná. Totéž platí pro výsledné statistiky. Jistým znakem podporujícím věrohodnost (často právě z toho důvodu zanedbávaným) je uvádění rozsahu výběrového souboru, způsobu získávání dat jejich spolehlivosti.

Vždy je třeba si uvědomit, že statistika předkládá jen přesně zpracované číselné údaje, uvádí průměrné hodnoty, směrodatné odchylky, meze chyb, případně se vyjadřuje k matematickým souvislostem mezi jednotlivými typy údajů. Nikdy, a to je třeba si neustále opakovat, statistika nedokazuje ani nepodporuje žádné hypotézy — ani vědecky čisté, ani demagogicky špinavé.

Ten, kdo uvěří někomu, kdo statistická data účelově interpretuje, a nechá si od něho cokoli nakukat, si za to, že se nechal ošidit, vlastně může sám. Je dobré vědět, že demagogové a nejrůznější političtí manipulátoři statistiku (či vlastně její účelovou interpretaci) rádi používají.

Proč jsou tak oblíbené a časté a (bohužel) také často úspěšné lži pomocí statistik?

To vysvětluje Helmut Swoboda ve své práci o statistice KNAUSR BUCH DER MODERNEN STATISTIK z roku 1971:

„Je tomu tak proto, že průměrný občan vyrostl v uctivé plachosti před čísly, která jsou obklopena posvátnou, ale nenapadnutelnou přesností matematiky, a ve světě kolísavých představ jsou jediná absolutně spolehlivá. Lichtenberg sice řekl: Jednou je nutno o všem pochybovat, i o tom, že dvakrát dvě jsou čtyři. Ale koho by vážně napadlo pochybovat o malé násobilce. Vzhledem k tomu, že statistika pracuje převážně s čísly, přenáší důvěřivý občan svůj vztah k číslům také na čísla statistiky, jinak by také nebylo tolik pokusů lhát pomocí statistik. Představa, že čísla dokazují, není přes veškeré špatné zkušenosti překonána.

Proto demagogové, manipulátoři a lháři používají statistiky všeho druhu obzvláště rádi, stejně jako fotografií, protože fotografie prý nelžou. V době amatérského filmování je ovšem možné seznámit se s tím, jak lze obrazy a scény sestavovat a manipulovat s nimi — o statistických metodách ví laik bohužel žalostně málo.“

Kromě v politice se statistiky zneužívá i v reklamě. Tam je to ale okatější, i když i zde bývá procento nachytaných veliké. Jakmile se setkají čísla s reklamou, je třeba nejvyšší opatrnosti. Devět z deseti zubních lékařů používá pasty XY, nebo každá druhá hospodyňka cídí byt čističem Z.

Srovnání politiky s reklamou ale není od věci, politici nedělají nic jiného. A pro klamavou reklamu se jim statistická data hodí. Je proto dobré být značně nedůvěřivý, ptát se sám sebe: Cui bono? (Komu to prospívá?) Obvykle nám tato otázka, hledáme-li současně fakta, pomůže při odhalování statistických účelových úprav nebo přímo podvodů. Zdravý rozum nám pak pomůže ke správnému rozhodnutí.

Štítky článku:

prestiž 1: 15,18 přečteno 233×

0 Hodnotit článek 10

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Můžeme věřit politickým statistikám?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse