Necenzurujeme.cz

Zamyšlení nad současnou politickou krizí

Vládní krize není nic jiného než ukázka neschopnosti politiků, svádět jí na Zemana a Babiše je nefér. Jejím viníkem jsou představitelé koalice ČSSD, KDU-ČSL a ANO (jen menší vina je na opozičních stranách - mimořádně, i když jí využívají stejně nefér, jako ti z koalice). Vinu mají i všichni zkrachovanci snažící se o nějaký pražský převrat ukrajinského typu. Je mi z toho zle. Tahanice mezi předsedou vlády (dle mne neschopným politikem nemajícím ani ponětí o normálním životě a práci) a prezidentem, který má své vady, by se měly řešit bez osobního napadání.

Když národ povýší zisk na jediného svého Boha, a to je případ uplynulých šestadvaceti let, tak potom skáče jen z jednoho morálního bahna do druhého a je úplně jedno, kdo mu vlastně vládne. Výměna nejvyšší garnitury, navíc problematická, nestačí neboť soudci, politici a celý byrokratický systém je stále stejný. Ostatně vládnou v podstatě ti samí lidé, ti samí úředníci. Parazitují na nemoralitě a administrativa „vyvolených“, odtržená od normálního života vlastními osobními výhodami, se opíjí alibistickou propagandou svých pochybných „úspěchů“. Přisluhovačů se vždy najde dostatečné množství. Je totiž příznačné, že lidé, ať již prostí občané, jednotliví politici či celé vlády, jež měli v minulosti svého despotického pána a lítal jim karabáč po hřbetě, mají svou zkušenost jako vzor. Když se stanou „svobodnými pány“ a nebo jsou někým jiným vystrčeni do čela úřadu, obce nebo státu, tak používají stále ten samý karabáč a chtějí si jím vynucovat poslušnost. Důvodem politických hrátek je snaha rozhodovat na své úrovni (většinou bez ohledu na zájmy občanů) o využívání finančních prostředků. Předvolební kampaně jsou vlastně divadelní estrády. Jednotliví „komici“ se předvádějí na lodičkách, s dvoupatrovým autobusem a plyšovými kostýmy či v přitroublých televizních programech. Rozdávají nafukovací míčky, koblihy, párky, koláčky, či něco jiného. O tom co slibovali před minulými volbami, co z toho splnili a co nikoli, decentně mlčí. Aby poctivě přiznali jaké jsou jejich skutečné cíle se nenamáhají, to se občané nedoví.

Nejen Parlament, ale i regiony jsou obsazeny zastupiteli jejichž cílem je urvat pro své věrné finanční prostředky, o vytváření spravedlivé infrastruktury regionů se ani příliš neuvažuje. Jestliže se volič stane součástí politické prostituce a zahodí své osobní i národní sebevědomí a morálku, tak má co si zaslouží. Svádět to pořád jen na komunisty je farizejské. To že dosavadní režim neodsoudil pořádně ani jednoho z komunistů, za zločiny proti lidskosti a morálce je toho dostatečným důkazem. Uplynulo už více než dvacet let. Komunistická administrativa srostla s „elitářskou skupinou“ pragmatiků uvažujících pouze v kategoriích ekonomických, kromě zisku je nic nezajímá. To je tragedií politického vývoje, který se stejně jako ten předchozí komunistický spoléhá na „strašáka“ a odvádí tak pozornost od skutečných občanských problémů. Důležité je, aby se svinstvo nestalo normou, ale bylo alespoň morálně odsouzeno. Současný trend projevující se reklamní agresivitou a povýšením spotřeby na měřítko občanské úsp ě š nosti není příliš povzbudivý. Přidáme-li k tomu ještě stále se zvyšující fyzickou agresivitu související s individualistickým pojetím absolutní a tudíž nemorální svobody jednotlivce, je strach z budoucnosti oprávněný. Před tím my z minulého století můžeme mladou generaci jen varovat.

Štítky článku:

prestiž 1: 19,26 přečteno 304×

0 Hodnotit článek 15

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Zamyšlení nad současnou politickou krizí

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse