Necenzurujeme.cz

Je vlastnictví měřítkem štěstí?

Pro řadu spoluobčanů se stalo vlastnictví a jeho získávání ústřední náplní života. Spotřeba je cílem, představuje množinu plánů, která vede a řídí každodenní život. Získávat vlastnictví je podle nich prostředkem, jak docílit štěstí. Paradoxní je, že tyto představy panují hlavně v té bohatší části světa, kde nehrozí hladomory a skutečná chudoba. Lidé žijící v rámci celosvětové populace v relativním přepychu věří zejména pěti materiálním „C“ (car, condominium, credit card, club membership, cash), tedy autu, skvělému bydlení, kreditní kartě, členství v elitním klubu a hotové měně.

Současná účelová televizní i jiná reklama vtloukající lidem do hlavy, že štěstím je vlastnit a hromadit řadu věcí, je hlavní z nástrojů, jimiž se řeší ekonomické vztahy na úkor těch sociálních. Výsledkem však není větší míra štěstí pro větší počet lidí, ale spíše opak. Důvodem je, že jde o »nekonečný«, nenasytitelný cyklus, který je nakonec bolestný a únavný. Nutno však vědět - týká se to jen průmyslové rozvinutých zemí, nikoli chudých rozvojových zemí, kde pocit štěstí stoupá úměrně tomu, jak roste místní životní úroveň alespoň natolik, že lidé neumírají hlady.

 

Snad všechny pohádky a mravoučné příběhy mluví o tom, že jediným skutečným bohatstvím je pozitivní citový vztah, obvykle láska k druhému člověku, popřípadě k Pánubohu nebo jinému vyššímu principu. Již bible praví, že se spíš velbloud uchem jehly protáhne, než by se boháč do nebe neboli říše věčného štěstí dostal. Opakuje se to dodnes, i když historici dokazují, že "ucho jehly" byl druh výběru daní (akcízu). Měla to být užší branka, kterou museli velbloudi obtěžkaní nákladem projít, a co odpadlo, neboť to přesahovalo vnitřní průměr branky, patřilo celníkům. To však nezabraňuje moralistům hřímat o nemravnosti bohatství. Bohatství jako takové, je v těchto diskusích neoprávněně. Hmotné statky související s rozvojem lidské společnosti nejsou špatné ani dobré. Špatný nebo dobrý je způsob jejich užívání.

 

Co znamená pojem »člověk hromadící bohatství«? Nad tím se zamýšlí MUDr. František Koukolík: „V dnešní pojmově poněkud zmatené době se těmto lidem po anglickém vzoru říká »materialisté«, což se plete s označením filosofické školy. Přesnější označení by podle mne mělo znít pekuniáři, od starořímského pojmu pecunia, majetek, které znamená „z dobytka pocházející", neboť dobytek byl jak majetkem, tak platidlem. Jak se materialismus neboli pekuniářství definuje? Například jako životní orientace, která za zdroj štěstí a sociálního vývoje považuje majetek a peníze. Nebo jako stupeň významu, který lidé přisuzují hmotnému vlastnictví - to má v životě spotřebitele ústřední místo a je zdrojem uspokojení nebo nespokojenosti. Pekuniářství bylo popsáno i jako „kulturní systém, v němž nejsou materiální zájmy podřízeny jiným sociálním cílům“. A jako ... idea, podle níž jsou (hmotné) statky prostředkem štěstí. Pro nemalou část společnosti se stalo takovéto pojetí materialismu náboženstvím.“

 

Definuje ale vlastnictví skutečně životní úspěch? Máte-li pozlacený kabriolet, dům o třiceti místnostech a dovolenou trávíte v Los Vegas, jste lepší a šťastnější člověk než váš soused, který je, nebo ani není, majitelem škodovky staré už pět let, domu o pěti místnostech bez bazénu, či jen nájemního bytu a dovolenou tráví doma? Určitě ne, i když … Sociální vztahy jsou současnou spotřební společností výrazně narušeny. Idealisté jsou vysmíváni a zneužíváni k cílům ekonomickým. Co bude dál je otevřenou otázkou. Ať už je hromadění majetku čímkoli, měřítkem osobních kvalit a osobního štěstí určitě není.

Štítky článku:

prestiž 1: 15,70 přečteno 211×

0 Hodnotit článek 11

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Je vlastnictví měřítkem štěstí?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse