Necenzurujeme.cz

Umíme si vládnout?

Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Kladly si jí již celé generace před námi. Řídit organizovanou společnost není jednoduché. Ostatně nikdo nepochybuje o tom, že vojevůdce musí být odborník, stejně jako konstruktér či mistr v dílně. Co se týče vládnutí celým státům, a my se s tím setkáváme nejvýrazněji, je přesvědčen každý o tom, že on je schopen vládnout. Pokud se mu podaří prostřednictvím stranických hrátek dostat se do parlamentu je z něho politik profesionál, byť je amatérem v tom nejhorším smyslu slova. Pokusme se nad problematikou vládnutí trochu zamyslet.  

V primitivních hierarchických podmínkách, ze kterých se lidské společenství vyvinulo, vznikla jako produkt specializace zvláštní potřeba vládnutí a s ní i celý vládnoucí aparát. Patriarchát, či matriarchát s jednoduchou hierarchií i rozdělením funkcí členů rodu byl vystřídán vládou. Formy vlády byly od počátku v podstatně stejné, jak to známe dodnes. Docházelo k jejich různé formě i postupnému střídání. Prvním byl systém monarchistický, ať již šlo o tyranii nebo monarchii demokratickou. V podstatě bylo jedno, zda šlo o vládu jednoho, dvou, nebo tří osob. Následoval systém vlády skupiny osob, ať již šlo o vojenskou chuntu, vládu kněží, plutokracii (tj. vládu prostřednictvím bohatství), oligarchii, nebo aristokracii. Po pravdě řečeno vláda aristokracie se v rámci celého vývoje jeví jako efektivní a optimální. Nejmladší a současně nejvíce zranitelná je vláda lidu, tedy demokracie a její horší sestra vláda lůzy (ochlokracie).

To co dříve bylo jednoduchým systémem různých tabu zákazů, a co později plnila církev, dnes plní vláda, která vychází při svém vládnutí z platných předem schválených regulí, kterými jsou zákony. Jednoduší je situace v případě absolutistického vládnutí. S tím jak se reálně vládnoucí skupina zvětšuje tj. směrem k demokracii, je vládnutí čím dále tím více administrativní a tím pádem složitější. Neobejde se bez širokého aparátu úředníků a stále se zvětšujícího počtu zákonů, které již nemůže jednotlivý občan obsáhnout a porozumět jim.

To je také důvodem, proč je demokracie ze všech jmenovaných způsobů nejsnáze zranitelná. Problém je v tom, že čím větší je okruh rozhodujících, tím obtížnější je jakákoli domluva. Navíc ti kteří se mezi vládnoucí elitu dostanou, a to na kterékoli úrovni, nejsou ochotni se svých privilegií, často získaných na základě nereálných předvolebních slibů, demokraticky vzdát. Proto vždy hrozí vznik skupinové diktatury.

Potíž současného světa je v tom, že bez administrativy už není možno, přijatelné mezilidské vztahy ve specializované a třídně rozvrstvené společnosti, zajistit. Pokud dojde k rozkladu této administrativy, tak jak k tomu došlo třeba na Balkáně, dochází ke genocidě na některé skupině společnosti, případně ke všeobecnému násilnému chování. V moderním prostředí je schopnost ekonomií a politických institucí vůbec fungovat závislá na rozumném vysvětlení rychle se měnících skutečností. Těmi jsou nejen problémy technologického rozvoje, který předbíhá rozvoj společenský, ale hlavně problémy čím dále tím intimnějšího střetávání se životních filozofií snadno se stěhujících skupin obyvatelstva z přelidněných oblastí do těch s euroamerickou kulturou.

Čím primitivnější jsou podmínky, v nichž je „názor na svět“ vytvořen, tím méně skutečnosti bude realisticky pochopeno a vysvětleno a tím častěji bude docházet k nesouladu mezi realitou a představou. Lidé, jejichž kultura hrubě překrucovala fakta, se vždy zuřivě brání přijmout širší a tolerantnější názor na svět. Současné řešení islámského fundamentalismu je toho elementárním příkladem. Nicméně v menší míře se negativně projevují i přežívající myšlenky v postkomunistických zemích, kde vládnoucí politici pošilhávají po diktatuře, kterou si představují jako jedině správnou vládu své politické strany s přísnou pyramidální hierarchií. Země kde chybí politická aristokracie (myšleno skutečně vzdělaná a hlavně občansky slušná) není schopna zajistit svým občanům klidný a spokojený život. V takové zemi se musí občanská společnost teprve vyvíjet a to je náš případ.

Štítky článku:

prestiž 1: 14,02 přečteno 278×

0 Hodnotit článek 8

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Umíme si vládnout?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse