Necenzurujeme.cz

Co nám dal 17. listopad 1989

Starší pamětníci, nejen úředně ocejchovaní jako nepřátelské osoby, mezi které jsem patřil, viděli negativa minulého režimu, např. zákaz cestování na západ či vystěhování, omezování možnosti pracovat v oboru těm nehodným, bránění informací, okázalé vítání pohlavárů při návštěvách, atd. atd. Při srovnávání s porevolučním vývojem vidí dnes, ale i to, že protikomunistická propaganda je přehnaná, protože slušnost se nedělila mezi komunisty a nekomunisty, nýbrž probíhala napříč celou společností a ti všehoschopní jsou dnes rozlezlí v ostatních stranách.

Pro bilancování při 17. listopadu si dovolím připomenout slova Krylovy písně Sametová revoluce

Ze sametové revoluce
zbyl vpravo mozek
- vlevo ruce.
Lid slaví nové svaté
a z miliónů líných kmánů
dva milióny partyzánů
v matičce stověžaté.

Vlastenci pijí pivo z holby
neb pomohla jim vyhrát volby
neposlankyně Marta
a kamarila levobočků
připíjí z Hradu na Patočku.
Timur a jeho parta.

Má nové dresy hradní garda
a pro šemíka Eduarda
nastala dolce vita
a do cinkání plných džbánů
čpí z velkých širých
rodných Lánů
půjčená identita.

Ve všeobecné servilitě
sní novináři o korytě
a okusují pero,
jiní už hrabou - rovní strace
vědouce - vzhledem
na lustrace -
že pod lustrem je šero.

Nechceš být Malý Černý
vzadu?
Věz: na ministra bez úřadu
lze dotáhnout to hbitě,
jen třeba vědět,
že je hlavní smlčet,
že imperativ mravní
umírá na úbytě.

Prý není doba na legraci.
Nuž - mnohý zvolil emigraci
než by se doma plazil.
Žít zase bez svobody slova?
Toť důvod zažádat si znova
o politický azyl...

Dnes vidíme proto vedle předností demokracie daleko výrazněji i současná negativa, která jsou úmyslně bagatelizována. Mezi hlavní patří nepřetržité korupční rozkrádání státního a obecního majetku, nezaměstnanost, devastace ekonomiky a zemědělství, klesající úroveň školství, bezdomovectví, neustálý růst životních nákladů, stoupající kriminalita a počty drogově závislých. Byl zprivatizován, přesněji prodán a rozkraden, majetek v hodnotě 2,5 bilionů Kč. Společně se státním dluhem, který je již vyšší než 1,5 bilionu, tak porevoluční politici prošustrovali za uplynulé roky téměř 4 biliony Kč. Dávno již nelze po dvaceti letech tvrdit, že za tento stav mohou komunisté, Současná politická reprezentace přebírala stát bez dluhů, s přebytkovým soběstačným zemědělstvím, nebyli žádní bezdomovci a zločinnost byla výrazně menší. Ironii také je, že nejzuřivěji plivou na minulý režim ti, kteří mu sloužili, často i jako agenti Stb a měli z toho osobní prospěch,viz senátor Štětina a spousta dnešních pravičáků i socialistů. Oblbovat lživou reklamou můžou jen mladé a ty kteří nikdy neměli vlastní názor. Současná situace je v mnohém horší než ta komunistická (a to v žádném případě nestojím o její návrat).

Často se diskutuje o rozvoji demokracie u nás i v okolních evropských státech. Při tom se u nás omezuje každá snaha o přímé rozhodování občanů, tedy přímou demokracii (tahanice kolem referend si jistě každý pamatuje, a prosadit i ta komunální je téměř nemožné). Aplikovaná zastupitelská demokracie, jak se s ní dnes a denně setkáváme, je často velmi nedemokratická. Prezentace subjektů, které si právo na vládnutí uzurpují, jde o politické strany, je v době předvolební kampaně na úrovni agresivní, a většinou nepravdivé reklamy. Na sliby z předkládaných programů straníci zapomínají v tu chvíli když usednou do parlamentu a vládních lavic.

Je paradoxní, že vládní post si často vynutí i stranický boss, který ve volbách propadne a do parlamentu se nedostane. Při tom straníci tvoří jen nepatrný zlomek obyvatelstva. Navíc velmi často stranické aparáty nejsou ochotny řídit se ani přáním svých vlastních členů, připomenu nekorektní sestavování kandidátek, a to ve všech politických stranách. Pořadí na kandidátkách je zavádějící, zvoleni by správně měli být do parlamentu jednotlivci podle skutečného počtu hlasů které obdrželi, a ne na základě pořadí. Na komunální úrovni je situace podobná, zde jsou machinace s pořadím na kandidátce také zcela běžné, zneužívá se jmen učitelů a lékařů, díky kterým se dostane do zastupitelstva i komunální politik který by jinak zela propadl. Navíc komunální vládnoucí uskupení často hospodaří se svěřenými prostředky obecních rozpočtů bez ohledu na zájmy obce.

Ostatně jak jinak lze vysvětlit, že existují na úrovni státní, regionální i lokální, dohody s finančně silnými korporacemi a ty se pak prosazují přímo proti zájmu těch, kterých se příslušné rozhodnutí bezprostředně týká (výstavba dálnice, marketu, továrny, nebo jakéhokoli megalomanského areálu). Ohánění se demokracií je jen šidítko pro neinformované občany - voliče. Vždyť i komunisté prezentovali své vládnutí jako lidově demokratické. Na to ostatně upozornil již před řadou let autor Farmy zvířat a 1984, George Orwel:

„Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě.“ Citát z eseje Politika a anglický jazyk (1946).

Demokracii v jednotlivých státech i regionech ovlivňuje také globalizace, při tom globální demokracie neexistuje – dopad rozhodnutí je totiž vždy lokální. Zde se vlastně stále častěji setkáváme s násilným řešením proti vůli těch které rozhodnutí poškozuje. Politici, těmi komunálními počínaje, se nechávají ovlivnit hospodářskými korporacemi, jejichž cílem je zisk (často pro nadnárodní společnosti). Formální využívání, někdy zneužívání, formálně demokratických postupů pro dosažení cílů vyhovujících jakékoli korporaci, není demokracií. Zneužívá se mediálních kampaní. Nejsou stejné podmínky, protože rozhodují peníze. Tento stav bych si v souladu s jednou z esejí MUDr. Koukolíka, z knihy Homo sapiens stupidus (2003), dovolil označit jako korpokracie. Cituji: „Slovo korpokracie se podobá slovu demokracie. První dvě slabiky jsou odvozeny od slova korporace neboli velká, často nadnárodní společnost, zbytek je od slova vládnout. Je smutné, že pojem korpokracie vystihuje současné politické vztahy, zvláště pak ty nadnárodní, podstatně přesněji, než dokola omílaný pojem demokracie.“ Má představa je trochu obecnější – pod pojmem korporace si představuji nejen hospodářskou ale i každou širší politickou a dokonce i zločineckou skupinu. Korpokracie sice mezi oficiálně uznávanými druhy vládnutí zatím uvedena není, její existence se ale jeví jako reálná. Domnívám se proto, že by nebylo od věci zamyslet se nad tím jak to vlastně s demokracií a demokratickým vývojem v Evropě i celém světě vlastně je. Obávám se totiž, že korpokracie znamená výrazné omezení demokracie jako takové.

Na závěr si dovolím připojit své osobní veršované Bilancování k 17.listopadu                         Jen zloba s nenávistí // občany zásobuje // slušnost je poražena // a závist exceluje ///// Čas trhl oponou // tak jako mnohokrát // je znovu oporou // partajní kamarád /////         Za bídou duše // uplynulých let // máme jen mamon // coby amulet

 

 

Štítky článku: demokraciepolitikasvoboda

prestiž 1: 21,19 přečteno 214×

0 Hodnotit článek 19

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Co nám dal 17. listopad 1989

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse