Necenzurujeme.cz

Facebook. Je pro nás potřebný?

Těžko se vyjádřit tak, nebo onak. Jsou lidé, kteří tvrdí, že je to nejlepší vynález stoleti, druzí budou zastávat názor, že je to vynález na ho..na hoblík. Jak kdo si získal své vlastní zkušenosti. Můj názor se přiklání k k tomu ho...ho..hoblíku.  Poznáte totiž s úžasem, že vás zase tak moc lidi rádi nemají. Kdyby Facebook neexistoval, dám na to krk, že vy byste existovali docela pohodlně.

Facebook není úplně nová myšlenka. Před ním tu byl Friendster. A snad i jestě existuje, jenže majitelé Friendsteru se asi tolik nesnažili, Facebook je předehnal a v současné době je už největší sociální síť na světě. Kluci prostě věděli jak na to a stále vylepšují.

První stupeň pro jejich bohatnutí je chytit lidi do lapáku. Chytit je na něco, co je bude na Facebook držet, a tím pádem se jim „prodají“stovky reklam a z reklam jdou ty obrovské prachy majitelům Facebook. Zda equivalentně lidé reklamy sledují, následují a od patřičných firem nakupují je mi neznámé. Ale aktivita kterou Facebook ukazuje budí dojem, že to všechno pracuje jako dobře naolejovaná mašina.  A protože lidé jsou pouhé ovečky, následují pokyny „chytrých“jako stroje. Těch pár ovladačů našich mozkových kur, tedy vedení Facebooku, sedí v řídících křeslech a tahají za provázky. Dokázali poměrně rychle napěchovat do hlav uživatelů a v podstatě do hlav všech ostatních silnou myšlenku, že jestli nejsi na facebook, je s tebou něco divného. Takový je dnes sociální nátlak. Lidi se začínají bát přiznat že je Facebook moc nezajímá. Mít svoji stránku na Facebook je už dnes jako členská průkazka do Polo Klubu, nebo do jiného nóbl klubu. Prostě se to dnes nosí. Kdo se nezůčastňuje, je nepřímo považován za „zpátečníka“, za opožděného.

Ale když pak čtete názory těch „zpátečníků“ ani vás nenapadne je považovat za nenormální. Prostě nemají zájem, co je na tom špatného? A přece je. Ve společnosti mladých Američanů i jiných mladých po celém světě se tohle „nedělá“. Ztrácíte tak nějak důvěru. Nechcete se zapojit.

Kdysi jsem se zapojil. Měl jsem stránku na Friendster, po nějakých 6 ti měsících už nebylo co dodávat, nebylo s kým komunikovat. Zrušil jsem ji a můj život se ku podivu vůbec nezměnil.

Pak po roce, či více si moje slečna umínila že nemá dost přátel, že ti, co s ní komunikují přes textování doporučují facebook. Že tedy proč ne? To už jsem ale o Facebook věděl dost a varoval jsem ji.  „Není to jen udržování kontaktu s tak zvanými přáteli, je za tím mnohem víc“, zněla má slova. „Nedoporučuji. Predátoři jsou všude, tím více na Facebook.“ Podívala se na mě jako že, kde jsem nechal ten den hlavu?

Celé to nadšení se ukončilo asi po 5-ti měsících. Facebok uzavřela, respektivě jsem jej uzavřel s jejím souhlasem já a od té doby si na Facebook ani nevzpomene. Pochopila sama, že pozlátka facebook má daleko tmavší pozadí než to „sociální kecání o ničem“ a když jsem pak četl případy, kdy se i odehrály rozvody, nevěra vznikala, celý obrázek o sociální síti vytvořené za účelem „komunikovat s přáteli“ se rozmazal jako vodové barvy na papíře.

Nechť si každý dělá co jen chce, ale já věřím a vím, že majitelům facebook jde jen o jedno a sice o PRACHY. A to oni ani nezakrývají, není to hřích vydělávat. Jenže o tom se nemluví. Veřejně pouze vyhlašují, že styk s přáteli a pomáhat nás všechny spojovat je jejich hlavní motto.

Celá myšlenka udržení oveček na Facebook je postavená na lidské vlastnosti se chlubit. Pochopili, že lidí se rádi ukazují, chlubí, že jsme skutečné zchlubné trouby, ať se jedná o naše ratolesti, nebo o naše dovolené, o party nebo o nová auta, o počet „přátel“ kteří nám stejně nikdy nepíší. Chlubení je silné pokušení. Každý se rád chlubí, nepřizná, ale chlubí.

A tak i počet „přátel“ v našich seznamech  s čísly 600 přátel, 1200 přátel je jen chlubení...pro Kristovy rány, kdo mý 1200 přátel ve skutečném životě? Známých snad ano, ale přátel? Ze slova přítel se stalo jen slovo, zprofanované slovo, které ztrácí na významu. Kdybyste padli do nouze a někdo z těch 600 přátel by vám měl půjčit peníze. Kolik z nich by vám skutečně pomohlo?  Byla by to nakonec rodina, nebo ti úplně nejbližší. „Přátelé“ by vás za zeptání „unfriendlovali“, vezmete na to jed.

Ale, více lidí, nebo členů, více šancí získat firmy které doufají, že takový database potencionálních zákazníku jim stojí za to do reklamy na Facebook vrazit prachy. Čili jde o to, aby byla čísla vyšší a vyšší a firmám se předkládaly sice pravdivě, leč rok od roku s rostoucím počtem. Jen tak mohou získat nové zákazníky kteří platí. O tyto firmy jde.

Ovčín je plný kluci, hurá na lov. Rozhazujete nyní reklamy, nějaká se uchytí. My vám dodáváme plné ovčíny, vy s s nimi už naložte po svém. Za to nás ale bohatě zaplaťte.

Tihle mravenci, co mají přístup na Facebook zadarmo, jako jsem já a vy, tihle mravenečci jsou tam jen proto, aby firmy ty prachy do reklam vrazily. Když se reklama uchytí, více jich přijde a budou platit a tak to jde dokola. Na to ale potřebují nás mravence, nebo ovce, jak se to komu líbí. Bez nás by utřeli nos, že jo. Proto je hlavním účelem získávat stále vetší množství uživatelů. To je jasné komukoliv. Proto majitel Facebook, mladý kluk,  je už dnes bilionář a my si mezi tím hrajeme na jeho facebook hry jako děti a nebo ukazujeme přátelům kde jsme byli na dovolené, vystavíme fotky a čekáme na to „Ilike“. Jako blbečci.

I já se dal přemluvit a založil si Facebook. To bylo hodně dávno. Vystavil jsem se tam jako do výkladu, nastrkal fotografie, popsal moje poslední úspěchy, jednoduše se nechal vidět. A co se stalo? Dostal jsem několik pozdravů, otázky jak se máš, kde jsi teď, vítám tě na Facebook a podobně. Odpověděl jsem, chtěl jsem komunikovat. Jo, to jsem ještě v tu dobu věřil, že je to skutečně dobrá komunikační stránka. Leč nestalo se nic. Ti, kteří se mi ozvali se už více neozvali, nebo jenom opravdu sem tam. Jednou se zeptali, dostali odpověd a tím se věc vyřešila. Po měsíci mě nikdo neoslovoval i když jsem je viděl jasně na chat, když jsem je ze začátku oslovil já, tak odpověděli, vyměnili pár vět a bylo to. Někdo ani nereagoval a to mluvím o lidech se kterými jsem byl opravdu zadobře.

Sesbíral jsem asi všeho všudy 15 přátel a mezitím začal ztrácet zájem. 15, těch skutečně dobrých, bývalých přátel. Když ti se neuchytili, kdo pak? Po čase jsem Facebook zrušil a co se stalo? Nic. Necítím žadnou újmu, nikdy jsem nedostal jedinou email proč jsem Facebook zrušil. Nic. Ticho a klid. To znamená, že mě nikdo nepostrádal. Nikdo netruchlil. Umřel jsem, život jde dál. A tak to bude až zemřu, až zemřete vy. Facebook je taková malá testovací stránka, jak to je když žijete a jak to bude až zemřete. Smutné, není liž pravda? Ovšem mladí na smrt nemyslí, tato poznámka snad sem tedy ani nepatří, leč trošku, ....přece ano.

Takový je svět a takoví jsme lidé.  Facebook je jako každá jiná, na peníze se zaměřující web stránka. Chytré myšlenky vydělávají. My platíme. Máme radost že nás někdo „i like“ nebo náš obrázek obdržel  5x „I like“.  To „i like“ je vlastně rychlá cesta ven z povinnosti napsát pár slov. Vyjádřit se soukromě k fotce vašeho syna, nebo k fotce naší. „I like“ neznamená nic jného než, I like tvoji fotku, ale nechci ti napsát, musím teď hledat nové přátele, tebe už v seznamu mám. Odprskni. Je tedy Facebook pro nás potřebný?

Frank Krejčí

 

Štítky článku:

prestiž 1: 8,51 přečteno 572×

0 Hodnotit článek 0

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Facebook. Je pro nás potřebný?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse