Necenzurujeme.cz

Trest smrti – nezabiješ, nebo zabij toho “hajzla”?

Docela zajímavý článek se objevil na blogu pod názvem  “Zlikvidujme ty bestie !!!” Článek je poměrně přímý a dá se říct upřímný. Vyjadřuje pocit jednoho, není moc humánní, ale navrhuje jasné řešení. Řešení, které není jednostranné, jednoznačné a už vůbec ne křesťanské, ale já křesťan nejsem, neměl bych tak uvažovat.

A přesto mám někdy v hlavě pochyby i když na druhé straně s názorem onoho blogera plně souhlasím. Stojím na hřebenu střechy a nevím na které straně je bezpečnější sestoupit. Obě strany se nabízí k sestupu, na zem odtud však nevidím. Váhám.

Z pohledu humanisty s trestem smrti nemohu souhlasit, jedná se o oficiálně schválenou vraždu. Tedy o další vraždu, o odnětí života jiného člověka. Je pravdou, že se tím odstraní ze společnosti jedna zrůda a společnost se osvobodí od momentálního nebezpečí, avšak nebezpečí se rodí tak rychle jak se rodí brambory na poli. Nikdy nikdo neví jak rychle se objeví zrůda jiná, možná horší. Budeme je vraždit nadále? Máme na to právo?

A ještě se musím zeptat, zda vražda spáchaná státem je opět jen prachsprostá a obyčejná vražda, nebo je to přejmenovaná vražda na popravu? Poprava zní lépe, jinak by to nazvali tak jak to je...státní vražda.  Bojí se to asi nazvat pravým jménem, tak si vymysleli krycí název. A hned jim bylo lépe. Není-liž pravda? To však říkam jen když se mi v srdci ozve můj humánní hlas.

Vrátím se ke svému statusu atheista, pokud mě chcete tak vidět. Jako atheista nevidím boha nikde, nejsem o něm ani přesvědčen a nezáleží mi tedy na posmrtných následcích za své činy, nebo svá rozhodnutí.

Nu a o to vlastně jde, či ne? Co se s námi stane, až předstoupíme před Boha Všemohoucího? Jak mu vysvětlíme, že jsme si mu dovolili „lést do zelí“? Jak to, že jsme si naordinovali lék na své svědomí? Jak vysvětlíme, že my, nikoliv ON? Proto asi  s popravami nesouhlasíme a pak je zde trošku takového soucitu nad utraceným životem, i když ten jeden právě vzal život někomu jinému. Na to je přece bůh aby soudil, ne my. Jako humanista mám soucit...ale jako atheista mám v hlavě jasno.

Vím, že není-li bůh, který trestá podle svých měřítek, není-li bůh, který život dává i bere, pak musí někdo tu špinavou práci udělat za něj. V tomto případě je to člověk sám, vladce této země. Ale není to jen proto, že jsem atheista, je to spíše reálnější uvažování. Praktičtější.

Jednou si lidstvo musí v této věci udělat jasno, bude to těžké, ale bude to nutné. Jednou se lidstvo dozví, že bůh neexistuje a možná se všem ulehčí při rozhodování, popravit, nebo nepopravit. Do té doby budemem stále chodit na hřebenu střech a váhat.

V diskuzi pod oním článkem padly otázky, zda duševně labilní člověk má být měřen stejnými měřítky, jako člověk duševně zdravý. Myslím si, že na tohle téma bude tolik „pro“ názorů, jako „proti“ a nikdy se nedojde k výsledkům uspokojivým.

Já jsem sice stále na oné střeše, ale jak se potácím, v hlavě mám více a více jasno. Nakonec se rohodnu a sestoupím na straně „státní vraždy“. Docházím k tomu, že i duševně postižený, který vraždí bez svědomí, nebo si vědom svého činu je ve vší podstatě společnosti absolutně neprospěšný, jeho odstranění by bylo pro mě mnohem jednodušším řešením než léčebna. Mnozí tak nepřemýšlí, ale co s takovým chcete udělat? Léčit a naučit jej věřit, že udělal hnusný čin? A proč? Kde není mozek, není nic. Bude mu jistě lépe po smrti a nám lépe bez něj.

Zním hnusně? Bohužel ano, ale reálně. Jen „uplakaná krvácející srdce“ mi budou odporovat, neuvědomují si totiž, že i jejich peníze budou tuhle nepřemýšlející postavičku živit po desetiletí ve státní léčebně.

Pokud chce svět čekat na boží rozhodnutí, nedočká se a ne jen proto, že sám v boží moc nevěřím, ale spíš proto, že cítím nutnost jednat. Pocity humanisty se mi vytrácí z myšlenek, dělá se mi jasno a začínám chápat, že pokud chceme mít soucit s lidmi, kteří dokáží zabít a to často velmi brutálně zabít, udělají to znovu. To mi napovídá životní zkušenost.

Recidivista, v angličině „repeater“, tedy opakovatel činů,  je individuum, které opakuje stejné činy bez svědomí, bez přemýšlení. I my opakujeme stejné chyby, mnozí ne, ale velmi mnoho z nás nedokáže obejít stejnou řeku, do které vstoupíme více jak dvakrát. Na štěstí jsou to chyby malé, nejsou to vraždy. Ale totéž platí pro lidi s vrozenými vražednými úmysly, tudíž proto jsou nenapravitelní. Tedy, většinou jsou nenapravitelní, nemluvím zde o vraždách náhodných, o vraždách ze zoufalství a jiných, snad i mírně omluvitelných činech. Jedná se o brutální vrahy a o vyvrhele společnosti. Jedná se i o ty odporné spratky, kteří ve svém ranném věku dokázali bez jakéhokoliv svědomí skoro utýrat malého Patrika, jedná se o naprostý „odpad“ naší společnosti.

Ne jednou se v historii stalo a děje se tak stále, že propuštěný vrah vraždil znovu, bez výčitek svědomí, bez pocitu lítosti. Kam s ním? Opět do útulku? Poslat ho tam, kde má 3x denně dobré jídlo, kde má velmi dobré lékařské ošetření (vždyť buďme přece humánní), má cvičebny, vycházky, televizi, dokonce mají telefony, prostě je jim tam dobře. Co jediné nemají je svoboda, ale na to si zvykne každý. Jejich trest je tedy veškerý žádný. Tak odměňuje náš stát lidské zrůdy.

Moje hummání stránka ve mně umírá rychleji, než dorůstá. Poslat je do vězení, je sice jakési řešení, ale finančně je už dnes nevýhodné. Trest to není, je to jen koupě vlastního svědomí. Necítíme se spoluvrahy. Tak to je. Dříve se však probudíme z této nejasnosti, lépe bude všem. Dnes už jde o přežití těch, co si nesou životem úctu k životu jiných. K těm, kteří neubližují, naopak nabízí pomocné ruce.

A na závěr slova Ježíše, která si nepamatuji přesně, ale nějak tak to řekl: „Nčiň jiným lidem to, co nechceš aby oni činili tobě!“

A když se začtete do bible, hlavně do starého zákona, najdete tam, že bůh zabíjel víc, než pomáhal. Kdo z nás ví jak bůh vlastně uvažuje? (Pokud v něj věříte.)

Frank Krejčí

 

 

 

Štítky článku:

prestiž 1: 8,36 přečteno 510×

0 Hodnotit článek 0

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Trest smrti – nezabiješ, nebo zabij toho “hajzla”?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse