Necenzurujeme.cz

Není o čem psát, budu psát Paroubkovi a o počasí.

Nejblbější téma co jsem si mohl vybrát, ale jen se podíváte do blogů, hned vidíte, že ostatní píší rovněž o ničem, nebo jen o Paroubkovi. To mě podržte! Paroubek musí být skutečná veličina, že leží všem tolik v žaludku.

Proč mu každý věnuje tolik času ve svých blocích, to nevím. Články jsem raději nečetl, abych si nepokazil náladu. Pro mě osobně je to figurka, která se umí asi bravurně pohybovat ve „světě politiky“ a docela dobře ví, jak vám točit žlučí při vycpávání svých kapes.

Že má mladou a pěknou manželku, to ho snad nedělá zajímavým. Já mám mnohem hezčí a mnohem mladší a necítím z toho výhody. Spíš si myslím, že prožívám takový přechodný sebe-oblbizmus. (To je moje nové slovo)

Až Paroubek ztratí pozici, uvidíme, zda s ním tahle dáma vydrží. Až já ztratím prachy, tak to bude totéž. Láska kvete jen u mladých na gymplu, nebo na vysoké, když oba ještě nic nemají. Pak už je to jen vypočítavost. Ale já jsem slíbil, že budu psát o počasí.

Ano, zima v Čechách má asi vliv na lidské přemýlení a z toho usuzuji,  proč i ty blogy dostaly divný směr. Nemohu najít zajímavý článek. To je vše. Články postrádaji šmrnc. Nechci tím říct, že moje snad přivádějí lidi do extáze, ale mluvím o článcích, které ještě před dvěma měsíci byly ke čtení a pobavil jsem se. Dnes mě skoro žádný titul článku nepřinutí kliknout. A že je titul to nejdůležitější, to vám řekne i ten nejmladší ušák, novinář.

Zima je mizerné období, které udržuje lidi ve zpomaleném tempu, a i když je pro mozek lepší když není převařený horkým počasím, přece jen má zima vliv na vše co děláme a snad i jak myslíme. Aby se vám zima zprotivila ještě víc, poškádlím vás a naťukám zde povídání o zdejším počasí, které mi budete závidět.

Ráno vstávám do chládku. Je tu leden, jako v Čechách, podotýkám. Venku je asi tak 16 stupňů Celsia+, vánek je chladný a dýchá se nádherně. Sluníčko v tu hodinu ještě nevyšlo, ale je na cestě. Odjíždím do práce pokaždé ve stejnou dobu. V 6 hodin ráno. V práci jsem asi za deset minut a to už vidím slunce malovat východní oblohu krásnou, červenou barvou. Všude je poměrně ještě ticho i když městská doprava začíná v tu dobu zasmraďovat ulice svými výfukovými plyny, takže dobrý pocit z dýchání se rapidně zhoršuje. To už mi tak nevadí, neboť rychle zalezu do svého podniku, usednu k počítači a ponořím se do svého světa internetu, blogů, emailů a při instantní kávě odpovídám na dopisy. V ten čas je u vás ještě včera, před půlnocí.

Každé ráno je nádherné a to se mi opakuje den, co den. Vzadu obchodu mám malou, vysokou zdí obehnanou, řekl bych zahradu, která však slouží spíš jako sklad. Střecha je smontovaná z průsvitného materiálu, aby se světlo světa lehce do zahrady probojovalo. Tam někdy pozoruji sluneční paprsky, jak kreslí své obrazce na jedné ze zdí, prosvítají přes malé palmy které tam pěstujeme a je-li vánek silnější, obrazy na zdi jsou jako tance kouzelného světla darovaného sluncem.

Den se otevírá rychle a než se nadáte je devět ráno a je třeba otevřít obchod. Venku je už provoz, desítky lidí se hrnou po chodníku před obchodem od leva do prava a opačně, všechny auta troubí, jako by na sebe řidiči chtěli upozornit, ale to dělají jen proto, že je to tu zvykem. Troubí, jak trouby.

V toto období roku, kterému se říká období sucha nám nezaprší, pouze snad náhodou. Vzduch je sušší, vlhko přichází až v březnu, denní teplo je sice v Celsia někde okolo 28 stupňů i víc, ale pokud vzduch postrádá vlhkost, je to nádherné teplo. Život mi tu poskytuje krásné počasí. Nikdy se nestalo, že by nám hrozil sníh, nemáme mrazy, nemáme led na ulicích, jen to věčné teplo.

Zaznamenávají se tu pouze dvě roční období. Období sucha, jak jsem řekl a období dešťů. Období sucha trvá zhruba od listopadu do března. Duben sice deště nenese, ale je už docela horko. Duben, květen se bere za léto, čili i děcka mají školní prázdniny. Nu a v červnu to pak začne. Deště jsou někdy silné, ale lidé jsou na to zvyklí a život se k vůli tomu nezastaví. Je to součást zdejšího života, jako je sníh v Evropě. Jen s tím rozdílem, že voda z košile vyschne za půl hodiny a je zase veselo.

A tak abych se nezapovídal do dlouhého článku o ničem, zamířím ke konci rozjímaní. Přál bych vám jen okusit tu nádheru. Moře máme jen hodinu autem od nás, palmy lemují cesty, rostou při domech, vidíte je snad všude. Je to až skoro ráj na zemi. Stačí mít trochu peněz a každý to může ochutnat. Filipíny je země, které říkaji „země třetího světa“, ale nevěřte všemu, co čtete. Je tu hodně bohatství, ano je. Budují se nádherné silnice, přepychové nákupní městečka, bohaté domy a mrakodrapy, někdy ani nevíte, že žijete na Filipínách.

Co je snad bolestná pravda, která řadí tuto zem do zemí třetího světa je ten obrovský rozdíl mezi chudobou a bohatstvím. Jednou se i to změní. Nikdo neví dosud kdy a jak, ale změnit se to musí. Možná až zmizí politici podobní Paroubkovi a jiným. Těch je tu zatím víc než dost. Dali by se balit do krabic a vyvážet do zahraničí a pořad by neubývali.

Jen to krásné počasí tu zůstane a o to bude krasnější, až se lidé vzpamatují a vymění ty politické zloděje a nenasytné podvodníky za zodpovědné.

Frank Krejčí

 

 

 

 

Štítky článku:

prestiž 1: 8,24 přečteno 468×

0 Hodnotit článek 0

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Není o čem psát, budu psát Paroubkovi a o počasí.

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse