Necenzurujeme.cz

Nevíra je víra.

Tak si taky přidám svých pár myšlenek do “košíčku výkladů” o atheismu. V poslední době jsem četl dva články mladých a zřejmě nových blogerů, které se touto otázkou zabývají. Oba články zní rozumě, nevynáší žádné rozsudky na věřícími, ba naopak se zdá, že celou tu komedii křesťansví velice respektují.

Já už jsem v takovém stadiu, že vůbec neskrývám svůj negativní úsudek. Nenašel jsem dostatek důvodů k nějaké úctě a na víc, co jsem začal psát na tomto blogu, tak jsem značně překvapen, kolik lidí v Čechách propadlo iluzi o posmrtném životě, uctívaní sošek, nebo slepému hájení neobhajitelného.
Pod články podobného charakteru nacházím oponenty, kteří žijí v totální tmě a když jim někdo jen trochu zacloumá základy jejího “domečku z karet”, tak začnou panikovat a útočit jako zraněné zvíře. Co si to dovolujete nám šahat na Ježíška? Zlí atheisté! Tedy zloba, zloba, nadávky, osobní útoky. Pěkné kvítka z čertovy zahrádky.

Na štěstí pro nás, to nejsou muslimové, čili nějaké okamžité usmrcení za opačné názory zatím nehrozí. Ale jazyk je také docela ostrý nástroj a dovede se zabořit do mozku jako kulka, čili slova dobře mířená, plní účel.

Mladý atheista často tápá, jako tihle dva mladí, nejsou si ještě jistí a jsou ochotní poslouchat všechny názory bez vážného úsudku. Podle mého, je to důsledek výchovy společnosti, když ne rodiny a když si vzpomenu na své mladé roky a počátky atheismu u mně, tak jsem byl asi totéž. Neustálé strašení peklem a ďáblem u mně vyvolalo skrytý strach, že co kdyby tam přece jen něco bylo? Co když mají pravdu?

Dnes vidím vše docela jasně a vím, že moje nevíra je vlastně pevná víra. Jenom s tím rozdílem, že pevně věřím něčemu jinému. V žádném případe nevděčím své víře za žádné shromažďování a doplňování paliv do mozku, jako věrní katolíci, nebo muslimově, kteří by bez návštěv kostelů a mešit nedokázali existovat.
Poznámka autora: Atheisté kostely na doplňování výživy pro nevíru nestavějí.

Církev dobře ví jak by lehce mohli ztratit, neboť jejich bludy stojí na strašně chabém základě, tak pořádají neustálé schůze, neboť bez silného vlivu na lidské myšlení by věrní katolíci buď ulétli k adventistům, k svědkům Jehova, nebo přestali chodit do kostela úplně.To přece nelze dopustit. Kdo by přinášel penízky do našich košíčků? Andělé z nebíčka? Ale kdepak, oni vědí, že andílci nikde nelétají, že nebíčko nikde není, ale pahádka se jim hodí do kšeftu, tak ji udržují dokud mají dech v plících.
Atheista je v podstatě věřící, který nevěří v nic nadpřirozeného, jeho mozek jen nedokáže pochopit proč má věřit na to, co neviděl, neslyšel, nenahmatal a nemůže mu to nikdo dokázat. Je ale zlý, protože nevěří na neuvěřitelné.

Je mu jasné, že věda dosud nenašla vysvětlení na mnoho úkazů, které se zdají tedy “dočasně nadpřirozené”, ale je ochoten čekat na případné vysvětlení od těch, kteří se těmito složitými otázkami zabývají podrobně, bez snahy porazit církev, nýbrž dokázat jen přirozený vývin. A že mají důkazů na milióny, kdežto církev němá důkaz jediný, to by snad už mělo být všem jasné a přece není. Co církev má, jsou jen pouhá slova.

Atheista věří, že příroda měla dost času na to, aby se vyvinula až po dnešek jaká je a to s vědomím, že při správné kombinaci prvků, teplot a jejich slučovacích schopností se nakonec vyvine něco, co dává smysl. Je to pro něj logické. Při vaření piva už víme, že potřebné suroviny potřebují kombinaci určitého množství, teplotu a čas na vykvašení a že nám vznikne nápoj, který jsme od té původní míchanice očekávali. Lidé na to přišli také náhodou, nikdo jim recept z nebe neposlal.

I ve vesmíru se věci odehrávají v podstatě náhodou. Je tam prostor, je tam čas a jakákoliv dostupná teplota. Jsou tam všechny prvky, které jsme zaznamenali na zemi, je tam vše, jako má šéf hotelové kuchyně, aby mu z toho nakonec něco vyšlo. I jídla se vařila s tím, že “to nějak dopadne” a tak máme dnes úžasné pokrmy, které vznikly v podstatě náhodou. Nikdo jim na ně recepty z nebe rovněž neposlal.

A tak je to se vším. Atheista se pozastavuje nad těžko vysvětllitelnými úkazy přírody jako každý jiný, ale možná právě atheista ukazuje vetší trpělivost a neskáče do náruče šarlatánům bez přemýšlení. Aheista nekáže na ulicích jako to dělají věrní věřící a znovuzrození křesťané, neroznáší letáky o své víře/nevíře, neklepe na dveře a nehledá si žádné přívržence. Atheista není poháněn žádnou touhou po “pravdě”, prostě žije a pokud znám atheisty, neviděl jsem nikdy žádné fanatiky.

 

Žádný atheita neposílá misionáře do chudých zemí, aby je poučil o existenci boha. To dělají jen křesťané a nevím proč mají takovou silnou potřebu strhnout do svých spárů nevinné. Chovají se jako kuřáci, kteří rádi přemluví nekuřáky k cigaretě a jen pak se jim uleví.

 

Za to katolík, nebo muslim nebo kdo ví, pro mě je to všechno jedna banda vystrašených robotů, se nechává vidět kde se dá. Nesouhlasí-li s nimi někdo, označují atehisty za přívržence Lenina, Stalina, spojují je s vrahy malých dětí, hledají na nich zlo, jako by to bylo nutné. Ukazují jen, jak jsou sami nesmířliví a nechutní. Atheista maximálně mávne rukou a možná se poklepe na hlavu. On ví své a žije po svém, aniž by narušoval pravidla společností.

Co předkládají nevěřícím jako největší důkaz je tvrzení, že to vše, co je ve vesmíru tam dal pánbůh a je to Markéto. Pokud tomuto někdo věří, pak mu není pomoci. I tento článek nepadne na úrodnou půdu. Ale snad si pár myslících zamyslí nad tím, co znamená být atheistou. Není to žádné sprosté slovo, je to jakési popisné označení pro osobu, která věří na přirozené a hmatatelné věci kolem nás. Přesto jsou atheisté trnem v oku těm, kteří chtějí mít všechny v jedné lodi, aby si sami nepřipadali divní a že jsou, to ukazuje jejich oddanost v nic.

Frank Krejčí

Štítky článku:

prestiž 1: 8,50 přečteno 567×

0 Hodnotit článek 0

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Nevíra je víra.

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse