Necenzurujeme.cz

Vzpomínáte na Orlíky? Poprvé mi je přehrál na kazetu rom.

Byla to stará dobrá 90tá léta bez „hejtfríťácké“ hysterie, kdy náckové byli skutečně náckové (bez uvozovek), normální lidi normálními lidmi a humor humorem.

Slyšel jsem je (Orlíky) snad tak od 2. Třídy zákl. školy (1992/1993), jak si je každou chvíli někdo poblíž zpíval, to bylo každou chvíli slyšet „Řekni si oj, oj“, „Bílej jezdec“ nebo „Pivečko pijem“…, a tehdy mě to spíš rozčilovalo, protože rock/bigbít rozhodně nebyl „mým šálkem kávy“, ale nikdy jsem si nevšiml, že by z toho byly nějaké „polízanice“, nebo že by kvůli tomu mezi romskými a neromskými žáky byly nějaké konflikty, spíš bylo z dnešního hlediska zajímavé, jak velké procento romských školáků ty Orlíky poslouchalo společně s námi (asi zafungoval princip – všichni na jedné lodi, příp. když chceš s vlky žíti…?). Dokonce, když jsem se konečně „rozhoupal“ k tomu, to už jsem chodil asi tak do sedmé či osmé třídy, že si také ty Orlíky „seženu“, mi je přehrál na kazetu jeden o něco mladší romský kámoš. To jsou nám paradoxy, že?

Možná to bylo tím, že jako nevidomí jsme nevnímali rozdílnou „barvu kůže“, věděli jsme, že ten a ten je rom, ale pro nás to v podstatě nic moc zásadního nebylo. Pepík byl Pepík, Máňa byla Máňa, bez ohledu na „barvu kůže“ a bez ohledu na to, jestli poslouchal(a) Orlíky, Maduár, Queeny, romskou hudbu, Ledeckého nebo třeba Fun factory, jen „moje“ dechovky byli „těžce out“. A navíc, většina z romů, které jsem tam poznal, byli na internátě, tudíž byli nuceni i většinu svého volného času trávit a vycházet s „bílou většinou“, což pro ně byl motivační faktor, jak se říká, integrovat se a přijmout „pravidla většiny“. Za to je ta většina brala za sobě rovné a nijak je nevyčleňovala z kolektivu.

Orlík sice, pokud vím, nikdy „nedostal Slavíka“, přesto si myslím, že si získal ve své době, upřímně, mnohem větší popularitu než dnes Ortel. Rozdíl byl v tom, že většina lidí do toho netahala politiku, prostě to byli rockeři trochu „řízlí“ skinheady, ale bralo se to spíš jako určitý svéráz/kolorit, než jako nějaké „podněcování k nenávisti“, „xenofobie“ a různé ty dnešní nálepky.

Samozřejmě nejsem v obraze ohledně toho, jak se k tomu stavěl tehdejší „svět dospělých“…, ale myslím si, že až na pár intelektuálů, novinářů či aktivistů se z toho „žádná věda“ nedělala. A jistě mi dá spousta čtenářů za pravdu, že třeba písnička Pivečko Pijem je i dnes mnohem známější než třeba Mešita. Přesto se kvůli Ortelu dělá jen zbytečný a nesmyslný humbuk, který této kapele dělá nádhernou a bezplatnou reklamu, která loňské třetí místo na Slavíkovi proměnila v letošní místo druhé.

Takže – co je „jinak“ oproti 90tým létům? Opravdu jsme jako národ o tolik větší rasisté a xenofobové? Naprosto nemyslím. Změnilo se naopak to, že co bylo tehdy ještě „v normě“, byť třeba považováno za „výstřednost“, se dnes označuje jako „těžký hřích“, kvůli němuž se rozpadají přátelství, vyhrožuje se vyhazovy z práce, opět se začíná bonzovat, vytvářejí se „černé listiny“…, ovšem to není vinou většinové společnosti, to je vinou velké části dnešních elit, které lidi natolik provokují, že jednou opravdu může veřejnosti dojít trpělivost, a co z toho může vzejít, to si vůbec netroufám domýšlet.

 

Sdílejte článek na dalších sociálních sítích

Vzpomínáte na Orlíky? Poprvé mi je přehrál na kazetu rom.

Žádné komentáře

V interní diskusi je 0 příspěvků || Diskutovat

Facebook diskuse